Hlavní navigace

Matěj Hušek: Vydavatelé se musí oprostit od logiky tištěných novin

 Autor: Ondřej Hošt
Petr Kočí 3. 11. 2011

Za původní český obsah pro iPad už dnes ochotně platí tisíce lidí, říká šéf firmy NewsLab Matěj Hušek s odkazem na čerstvé výsledky svých projektů, mezi něž patří aplikace Lidových novin, Týdne, ČTK nebo komiks Pod paprsky zářícího.

Od loňského krachu ambiciózního projektu Naše adresa se Matěj Hušek s kolegy zaměřuje na tvorbu infografik a mobilních aplikací pro vydavatele tištěných novin a časopisů zejména v německy mluvících zemích. České zakázky tvoří jen třetinu obratu firmy.

„Budoucnost médií? To jsou kavárenští povaleči s iPady,“ říká nad svým iPadem v pražské kavárně, kam právě přišli tři další lidé s iPady.

Jaká novinová aplikace ze zahraničí se vám v poslední době nejvíc líbila a proč?

Businessweek+ od Bloombergu. Je na něm vidět vývoj, kterým jsme si prošli zřejmě všichni, kdo na tomto trhu podnikáme. Přestože má Bloomberg nepochybně dostatečné zdroje na to, aby vytvořil komplexní aplikaci, zaplatil nejlepší vývojáře a dal do ní maximum interaktivity, tak to neudělal.

Na téhle aplikaci je nejlepší to, že její ovládání je triviálně jednoduché. A veškerá interaktivita, již obsahuje, je řešena velmi účelně. Jedna ze základních chyb, které při vývoji aplikací na začátku vznikaly, bylo opojení novými možnostmi. Všechno se muselo točit, blýskat, pohybovat, reagovat na dotyk. Bylo těžké poznat, který prvek na obrazovce je aktivní a který ne. Interaktivity bylo příliš mnoho a byla samoúčelná. 

U Bloombergu je ovládání naprosto triviální a zároveň logické. Takhle má podle mě vypadat správná zpravodajská aplikace pro iPad.

Minulý rok panoval všeobecný aplikační hype, říká Matěj Hušek
Autor: Ondřej Hošt

Minulý rok panoval všeobecný aplikační hype, říká Matěj Hušek

Nedávno vzbudila rozruch aplikace Guardianu. Jak ta se vám líbí?

Zatím jsem ji neviděl, ukažte. (Prohlíží ji a zkouší.) Ze zobrazení dlouhého článku pod velkou fotkou, z pohybu mezi články doprava a doleva se pomalu stává standard. Jestliže má ale tohle být opravdu novinová aplikace, nikoli webová, jestli říkají „toto jsou noviny pro iPad“, tak si nejsem úplně jistý, jestli listování shora dolů je chování čtenáře novin. Já si myslím, že chování čtenáře novin je toto (jezdí prstem po displeji zprava doleva). Nepochybně se k tomu ještě dostaneme.

Matěj Hušek

  • vystudoval masovou komunikaci na Karlově univerzitě v Praze
  • čtyři roky si rozšiřoval vzdělání na univerzitách v Heidelbergu a v Berlíně
  • s novinařinou začal v Zemských novinách v roce 1997
  • v roce 1999 přestoupil jako reportér do deníku Právo
  • v roce 2006 se stal zástupcem šéfredaktora sítě regionálních novin Deník ve vydavatelství Vltava-Labe-Press, na starosti měl centrální celostátní redakci a pražské vydání Deníku
  • v roce 2008 se stal šéfem pro zpravodajství a multimediální tréning v PPF Média
  • před rokem přešel z částí svého týmu zpět pod křídla VLP, kde vede dceřinnou multimediální firmu NewsLab

Když jednáte s vydavateli, máte pocit, že už se naučili iPad chápat a účelně používat? Jak se jejich přístup za poslední rok změnil?

Minulý rok existoval nejen na českém mediálním trhu všeobecný aplikační hype. Všichni jako by si mysleli, že je to věc, která je okamžitě spasí a budou z toho mít obrovské peníze. Teď přišel propad a vystřízlivění, mezi mediálními manažery se šíří skepse, že aplikace jsou na nic a peníze je třeba hledat jinde. Já jsem ale přesvědčen, že začátek nové technologie je vždy spojen s příliš velkými očekáváními. Teprve teď se tento trh začíná reálně tvořit.

Je to podobné jako s Internetem. Kdo bude v mobilních zařízeních brzy, bude o svou aplikaci pečovat a neustále ji rozvíjet, poveze se na té vlně. Nakonec dokáže uspět a během několika málo let vydělat. Podívejte se, jak jsou na tom dnes velká, i světově významná vydavatelství, která podcenila nástup onlinu. I když mají super jméno v printu, ale prošvihli začátek, tak v onlinu nejsou na špici. Dobře je to vidět na německém trhu. Řada silných deníků tam nástup Internetu zaspala a jasným lídrem online trhu se stal Der Spiegel, tedy týdeník. Die Welt, Frankfurter Allgemeine Zeitung nebo Süddeutsche Zeitung jsou s obrovským odstupem za ním. Jediný, kdo s ním byl schopen udržet krok, je bulvární Bild.

Můžete být konkrétnější? Jak je to u nás?

Když budu konkrétní, strašně mile mě překvapily Lidové noviny. To byla doposud nejlepší spolupráce, kterou jsme s někým měli. Manažer redakce Martin Michek a zástupce šéfredaktora Vladimír Piskáček měli od začátku jasnou představu, kudy by chtěli jít. A výborné bylo, že se zároveň nechali ovlivnit představami, které jsme měli my.

Aplikace Lidových novin pro iPad

Aplikace Lidových novin pro iPad

Nejdůležitější tedy je, aby vydavatel věděl, co chce.

Přesně. V České republice je to pořád ještě spíš vzácnost. Zpravidla přijdeme na první jednání a klient řekne: chtěl bych nějakou aplikaci, která bude dělat to a to. A na nás je, abychom zpracovali první koncept, strukturu obsahu, filosofii ovládání. Zpravidla vydavatel přinese také aplikaci, kterou uloví někde ve světě. Celá další diskuse je pak o tom, jak se přiblížit zahraničnímu vzoru.

To ale často velmi brzy ztroskotá na tom, že vydavatel není schopen dodávat data do aplikace v takové kvalitě jako personálně a finančně nesrovnatelně silnější redakce velkých zahraničních novin. Navázat aplikaci na vnitroredakční procesy tak, aby ho to nestálo nic navíc, je to nejtěžší. Nezvládne to každý. Například Lidovky ale nebyly ten případ. Tam dokázali zprocesovat všechno, co na začátku chtěli.

Prodávat stejnou věc znovu a znovu

Vyplatí se aplikace pro iPad každému vydavateli, nebo jsou i případy, kdy byste ji nedoporučil?

Myslím, že dnes už by měl být na iPadu každý. S jednoduchým, účelným řešením nemůžete nic zkazit. Náklady na ně nejsou nijak vysoké. Navíc každé vydavatelství už dnes má nějaký svůj redakční systém, každý tvůrce redakčních systémů má nějaké takové řešení vyvinuté a pokud se k tomu přistoupí rozumně, jsou náklady na provoz minimální.

Nesnižuje to hodnotu tištěného vydání?

Ne, proč? Pokud nabízíte obsah, který je totožný s tištěným titulem, musí to být na iPadu placená služba. Pochopitelně, přemýšlet o tom, co se mi ještě vyplatí, a co už ne, kolik energie do toho mám dát a co mi to přinese, je naprosto správná. Někdo může třeba ohrnovat nos nad aplikací Týdne. Ale ve chvíli, kdy nad tím uvažujete čistě racionálně a řeknete si: chci být na této platformě, chci si to osahat, ale nemohu si dovolit převelet na to pět lidí, aby se tomu každý týden věnovali, tak má smysl vytvořit nějaké takové řešení.

Tedy provizorium?

Není to provizorium. Když se podíváte do zahraničí, uvidíte řadu vydavatelství v Německu, ve Velké Británii i jinde, a řada z nich má podobné nenáročné řešení. A my toto řešení dodáváme znovu a znovu, protože je to skutečně jedno z nejžádanějších na trhu.

Takže nejvíc vydavatelů bude mít jednoduchou, bezúdržbovou aplikaci, která uživatele iPadu ničím neohromí a vlastně nebudou mít žádný důvod sáhnout raději po iPadu než po papírovém výtisku, které přeci jen pořád poskytuje větší komfort.

Lépe řečeno zklamaná může být část nejnáročnějších uživatelů iPadu. Lidé, kteří v minulém roce měli v České republice iPad, byli z větší části profesionálové, nadšenci, freakové. Lidé, kteří se orientují a mají extrémně vysoká očekávání. S tím, jak se z iPadu nebo obecně z tabletů bude stávat masovější a masovější záležitost, přibude čtenářů, pro které bude důležitější obsah než forma a tablety budou využívat jednodušeji a účelněji. A pro ty bude podobná aplikace to pravé. Jednoduchá, dostatečně srozumitelná, s obsahem, který je zajímá. Ale zároveň je skladná, s archivem na placce, kterou si nosím všude s sebou.

Oproti klasickému tisku to má řadu výhod. A pro vydavatele je samozřejmě nejjednodušší vzít už jednou hotový obsah a jen ho překlopit. Má hotová PDF, je schopen k tomu bez velkých dodatečných nákladů vyexportovat články a fotky. A to, co už jednou má, může prodat ještě jednou.

Jednomu z modelů, jak vytvořit obchodně i uživatelsky smysluplnou aplikaci, se říká 70:20:10. 70 procent obsah, který už někde mám a jenom ho znovu využiji pro tuto platformu, 20 procent je obsah, který vytvořím speciálně pro ni – fotogalerie, zvláštní rubriky, a 10 procent jsou věci, které se generují automaticky a nedají mi žádnou práci. Například počasí nebo televizní program.

Složité aplikace se brzy omrzí

Jaký rozdíl je mezi prvními zpravodajskými aplikacemi pro iPad a těmi posledními? Dá se nějak popsat trend?

Při tvorbě prvních aplikací jsme my i většina médií ve světě vycházeli ze základního uspořádání ovládacích prvků, které znali první uživatelé iPadu. Klasický příklad je aplikace ČTK. Layout a ovládání byly odvozeny od základní iPadové aplikace Mail. V levém sloupci seznam položek, vpravo obsah. I dnes, když chcete rychlé zpravodajství, je tohle funkční. Rychle se v tom zorientujete, nemáte tu žádné zbytečnosti, je to rychlé, přehledné. Podobně strukturované jsou i další světové aplikace. Například France 24, BBC, Politico…

Kam šel vývoj dál?

Vydavatelé chtěli vymyslet něco fantastického, čím čtenáře a konkurenci ohromí. Čím dál víc se začaly objevovat aplikace překomplikované, zmatené a nákladné.

Tohle vytýkali kritici například Hospodářským novinám. (Aplikace Hospodářských novin pro iPad není v době vydání článku k dispozici, připravuje se nová verze – pozn. red.)

Příklady z našeho trhu se mi dávat nechce. Ale ze zahraničních aplikací to je třeba Tages Anzeiger ve Švýcarsku. Nebo nedávná aplikace Ringieru The Collections. Ta po dvou číslech skončila, už ji v App Store nenajdete. Ringieru se nerentovala, musel na její výrobu alokovat strašnou spoustu zdrojů. Podle toho, co jsem o tom četl, na ní pracovaly týmy na třech místech: ve Švýcarsku a na dvou místech ve Vietnamu. Obsahem byla speciální obrovská multimediální monotematická vydání. Všechno ve 3D, interaktivní, ale komerční úspěch byl velmi malý.

Proč takové opulentní aplikace nemají u uživatelů úspěch?

Věci, které jsou příliš složité a moc na efekt, lidi brzy omrzí. A v médiích vždy platilo a platí, že hlavní je obsah – content is the king. Podle mého názoru proto přežijí aplikace jednoduché a srozumitelné. Takové, které zvládnete ovládat hned, aniž byste si musel nejdřív pustit instruktážní video.

Když si tedy klienti tohle uvědomili, začaly se jejich požadavky měnit?

Další krok, který volili střízliví vydavatelé, byl: Když už mám nějaká pédéefka a nevím, co od této platformy můžu čekat, vrhnu tam to, co už mám. Udělaly se jednoduché PDF čtečky, postupně s některými vylepšeními jako sdílení článků v sociálních sítích, otevření článku v čistě textové podobě a podobně.

Jednoduché, levné, bezúdržbové - aplikace časopisu Týden.

Jednoduché, levné, bezúdržbové – aplikace časopisu Týden.

Takhle u nás vypadá třeba právě Týden.

Je to jedna z vývojových větví, které přežily relativně dobře do dneška, protože pro řadu malých vydavatelství, která nemají peníze na velké investice do nových technologií, je to nejlepší řešení. Například německý, rakouský a švýcarský trh je založen na regionálních titulech. S nákladem 30 – 40 tisíc si nemohou dovolit dedikovat část redakce, aby vytvářela speciální obsah pro okrajovou platformu. A tohle je jediný způsob, jak tuto možnost několika desítkám, stovkám nebo nanejvýš tisícovkám regionálních čtenářů, kteří si své noviny chtějí přečíst v tabletu, nabídnout.

Reálné příjmy z iPadu? Stovky tisíc měsíčně

Má to ale hmatatelné ekonomické výsledky, nebo jde spíš o „čiročiré PR“, jak nedávno v rozhovoru řekla ředitelka českého Ringieru Libuše Šmuclerová?

Online dnes skutečně nemá jediný univerzální byznys model, ale stojí na řadě drobných příjmů. A příjem z aplikací pro tablety je jeden z nich. Jsme si vědomi toho, že tato zařízení, pokud nejste New York Times, zatím nemají potenciál vydělat desítky milionů ročně, ale mohou vydělat po odečtení nákladů na vývoj a na provoz stovky tisíc až jednotky milionů ročně. Když se podíváte na miliardové obraty velkých vydavatelství v ČR, není to mnoho, ale pořád relativně dost peněz na jednu malou operaci. Proto jsem i na vaši otázku, zda aplikace doporučuji i malým vydavatelům, odpověděl: Ano, doporučuji, ale toto řešení musí splňovat několik základních podmínek. Za prvé musí být plně automatizované. Za druhé, musíte si vybrat řešení, kde neplatíte žádné měsíční poplatky. Potom je možné, že vám to generuje nějaký malý zisk. Pokud takových operací budete mít několik, může to být cesta.

iPad si lidé zapínají jako televizi

Kolik tedy vydavatele stojí toto nejjednodušší bezúdržbové řešení, které už máte vyvinuté a jen s drobnými úpravami ho opakovaně prodáváte?

My ho vyrábíme subdodavatelsky pro větší firmy, které dodávají velké redakční systémy. Ty ho dávají buď jako bonus ke svým obrovským kontraktům, nebo je to založeno na principu revenue share. Berou si 5, 10 nebo 15 procent z obratu, který se na té aplikaci udělá.

Takže nelze říct například: základní řešení stojí 10 tisíc eur?

Pokud byste chtěl takové řešení vytvořit na klíč, stálo by to mezi osmi a šestnácti tisíci eur, podle toho, co by to mělo všechno umět. Ale to ještě nemusí být pro zákazníka finální náklady. Může k tomu přibýt nutnost nějak upravit redakční systém, nějaké provozní náklady. Záleží na tom, jak chytře to vymyslíte, a také na tom, jaký byznys model dodavatelská firma má. Někdo nabízí řešení za čtyři tisíce, ale chce po vás 500 euro měsíčně jako poplatek. Někdo vám nabídne řešení za 15 tisíc, ale řekne vám: je to vaše, dělejte si s tím, co chcete. Říct jednoduše, kolik to stojí, nejde.

Matěj Hušek před dvěma lety na Internet Advertising Conference, tehdy ještě ve službách PPF Media

Kolik iPadů u nás podle vašich údajů dnes dnes je?

Přepočítáváme si to ze statistik návštěvnosti našich webů a využívání našich aplikací. Myslíme si, že to v tuto chvíli to bude kolem padesáti tisíc.

Kolik z nich používá nějakou časopiseckou nebo novinovou aplikaci? Nemá většina lidí iPad jenom na hry, video, mail a web?

Podle našich zkušeností má nejméně každý pátý majitel iPadu zájem i o zpravodajské aplikace.

To znamená, že si vaše novinové aplikace stahuje kolem deseti tisíc lidí?

Zhruba tak. Když uděláme srovnání: mluví se o tom, že iPhonů je u nás mezi dvěma a třemi sty tisíci. iPadů mezi čtyřiceti a šedesáti tisíci. Podíváte-li se ale na to, kdo skutečně používá mediální aplikace dostupné pro obě zařízení, jsou tři čtvrtiny z nich ipadisté a jenom čtvrtina lidé s iPhonem. Velká obrazovka skutečně funguje.

Je to obrovský nepoměr. Jsou to dvě úplně odlišná zařízení, která se používají jindy a jinak. V našich statistikách je to jasně vidět: iPad si lidé zapínají podobně jako televizi – večer a o víkendu. iPhone má největší špičku ráno. K iPadu se lidé chovají jako k tisku, jako k magazínům.  

Kdybych za vámi tedy teď přišel jako vydavatel a chtěl kvůli snížení nákladů univerzální aplikaci pro iPhone iPad, tak byste mi to rozmlouval a přesvědčoval mě, že se vyplatí soustředit se na iPad?

Řekl bych mu: měli byste mít dvě aplikace. Jednu, která ctí printovou logiku a jednu, která ctí webovou logiku. Pokud chcete prodávat tisk, zaměřil bych se na obsah tištěných novin, který by se přetransformoval především do iPadu. Vedle toho má existovat ještě další aplikace, která je na rychlé čtení zpráv.

Když se podíváte na velká světová vydavatelství, zjistíte, že z velké části mají dva typy aplikací, jedny vycházející z printového základu, o těch jsme už mluvili, a aplikace vycházející z webového základu. To je třeba v úvodu zmíněný Businessweek+, aplikace napojené na výstupy z webových stránek. Na web je napojená i ČTK, naše úplně první aplikace pro iPad. Existují i hybridy jako třeba New York Times nebo Die Welt, které přinášejí mix z printových informací a aktuálních denních informací. Jiní vydavatelé mají od každého druhu aplikací jednu, například Vorarlberger Nachrichten jsou zprávy z tištěných novin a Voralberger Online z webu.

Okál, nebo panelák?

Čím dál víc se mluví o tom, že jednoúčelové mobilní aplikace může nahradit univerzální HTML5, které umožňuje podobná kouzla s mobilním webem a je levnější.

Jsem vůči HTML5 spíš skeptik. Část naší firmy, která dělá interaktivní grafiky pro zpravodajské weby, je právě na přání části klientů ve fázi přechodu na HTML5. Má to ale řadu nevýhod. Nedávno jsme dokončili extrémně náročnou zakázku. Nakonec dopadla dobře, ale bylo to velké utrpení. Polský klient podlehl představě, že HTML5 vydavatele spasí, že jim umožní výrazně snížit náklady. Že si buď dáte na homescreen místo aplikace záložku s odkazem na web, nebo že napíšete jenom jednoduchou aplikaci, která pouze zobrazí HTML

Šlo o tabulky sportovních výsledků a online přenosy z fotbalových zápasů. Na začátku byla tedy představa, že aplikace jenom načte klientovo HTML, které zvládne všechny funkce a je už optimalizované jak pro Android, tak pro iPhone. Jenomže toto řešení je technicky daleko složitější než vývoj nativních aplikací. Složitě jsme museli řešit řadu technických zádrhelů, mimo jiné například cachování, pomalé načítání stránek, které měly daleko větší objem, než kdyby se do nativní aplikace stahovala jen samotná data… Vývoj se nakonec protáhl tak, že za stejnou dobu a peníze by si klient mohl pohodlně pořídit nativní aplikaci jak pro Android, tak pro iPhone. Na začátku to vypadalo, že stavíme jednoduchý okál, ale postupně se ukázalo, že potřebujeme mnohapatrovou budovu, okál jsme museli strhnout a začít stavět znovu od základů.

Vydavatelé si ale od HTML5 neslibují jen nižší náklady na vývoj. Těší se, že budou mít pod kontrolou peníze z předplatného i veškerá data o svých čtenářích.

Jenomže vydavatelé Applu neplatí třicet procent ze svých tržeb, ale třicet procent z tržeb, které by bez Applu neměli. Nevěřím tomu, že cílová skupina čtenářů papírových novin a cílová skupina čtenářů novin na iPadu se překrývá. Jsou to úplně jiní lidé. A úspěch Applu spočívá v tom, že nabídl geniálně jednoduché platební řešení. Ve chvíli, kdy se proti němu začnete vymezovat, blokujete sami sebe. Lidé jsou zvyklí platit v AppStore, ale ne na mobilním webu. 

Financial Times z AppStore nedávno odešly, zkoušejí vybírat předplatné na vlastní pěst a tvrdí, že se jim to daří.

Údajně mají zhruba dvě stě tisíc online předplatitelů. Jenže vtip je v tom, že to pravděpodobně nejsou předplatitelé, které získali díky této aplikaci, ale předplatitelé jejich online služeb jako takových, to znamená i jejich webu, který mají zpoplatněný už deset let. A když jsem byl před několika lety ve Financial Times podívat, už tenkrát uváděli podobná čísla. To znamená, že z mobilní aplikace po odchodu z App Store tito předplatitelé nejspíš nebudou. Také si myslím, že jsou teď z rozhodnutí odejít z App Store nešťastní. Četl jsem rozhovor s jejich Chief Digital Officerem, který říkal, že kdyby věděli, jak nakonec Apple upraví podmínky pro sdílení dat o předplatitelích s vydavateli, pravděpodobně by tento krok neudělali.

Zkrátka jsem přesvědčen o tom, že platební systém, který nabízí Apple, je pro vydavatele ta hlavní výhoda. Bez něj by si jejich digitální vydání nikdo nekoupil. Různé e-papery a elektronické edice novin existují i u českých vydavatelů už dlouhá léta. Když se jich na to zeptáte, zjistíte, že počty předplatitelů těchto verzí se pohybují v řádech jednotek nebo desítek. V AppStore můžete počítat s tím, že předplatitelů bude o dva řády více.

Můžete říci, kolik předplatitelů mají aplikace tištěných médií, které jste vyrobili – Týden, Lidovky, Deník?

To bohužel nemůžu, vydavatelé si tato čísla hlídají.

A obecně, kolik je dnes u nás lidí ochotných zaplatit za české noviny a časopisy na iPhonu a iPadu?

Jsou to tisíce lidí.

Máte tedy z provozu vašich aplikací data, která ukazují, že za čtení českých novin platí už dnes na iPadu tisíce lidí?

Jednotky tisíc jsou ochotné platit za vydavatelský obsah.

Jsou ochotné, nebo skutečně platí?

Můžu vám to přiblížit na našem vlastním projektu. Protože jsme často dostávali tento typ otázek, spustili jsme aplikaci Pod paprsky zářícího jako malý experiment, který by na ně měl odpovědět. Uživatelé si mohli zdarma stáhnou aplikaci s ukázkovým obsahem, videorozhovorem s autorem známého komiksu ze 70. A 80. let, s 3D modely robotů. Potom si mohli koupit buď jednotlivé sešity, nebo celý seriál komiksů za 2,99 eur. Dnes máme staženo přes deset tisíc aplikací zdarma. Jak na iPhonu, tak na iPadu zaplatilo dvacet až pětadvacet procent lidí. Drtivá většina si přitom koupila komplet. Tržby jsou tedy 7,5 tisíce euro.

Očekáváme, že vývoj aplikace se nám zaplatí v nejbližších týdnech. S majitelem autorských práv jsme domluveni tak, že mu vyplácíme procenta z prodejů. Navíc máme připravenou platformu pro distribuci dalšího podobného obsahu. Už teď pracujeme na vydání dalších klasických komiksů z časopisu ABC nebo komiksových povídek o Aloisi Nebelovi. To bude už čistý zisk.

Dobře, ale je to jednorázová platba, jako když si kupujete knížku. Objednat předplatné vyžaduje trochu silnější motivaci.

Nevím, jestli se to dá takhle shodit se stolu. O Lidových novinách můžu říct, že jim každý týden narůstá na iPadu počet předplatitelů o více než deset procent. Předplatitelů, ne kusových prodejů.

"Tablety s Androidem jsou zatím na našem trhu neviditelné."
Autor: Ondřej Hošt

„Tablety s Androidem jsou zatím na našem trhu neviditelné.“

Pokud je předplatitelů dohromady deset, není růst o deset procent až tak velký problém.

Je to řádově jinde, ale o přesných číslech skutečně nemůžu mluvit. Zkuste se zeptat (manažera redakce LN) Martina Michka nebo (šéfredaktora) Da­libora Balšínka. (O výsledcích aplikace Lidových novin promluví Martin Michek příští týden na konferenci Czech Internet Forum – pozn. red.)

Nízkonákladová filosofie

Lidovky se mezi uživateli nesetkaly s nejvřelejším přijetím.

O tom nevím, průměrné hodnocení v App Store je přes čtyři hvězdičky. Musíte si také uvědomit, že toto je aplikace, která vzniká v podstatě automaticky. Aplikace je projektovaná k napojení na redakční systém Hermes, který ji plní obsahem. Filozofie je, že nepotřebujete žádnou další pracovní sílu. Jen někoho, kdo aplikaci každý den zkontroluje, jestli tam je všechno v pořádku. Redakce do toho ale může zasahovat, měnit články, přidávat speciální materiály pro iPad, vyhazovat rubriky, které se do iPadu překlápět nemají. Je to ucelené řešení včetně systému, který řídí inzerci.

Pro redakci je to pohodlné a levné, ale od uživatelů, s nimiž jsem mluvil, k LN na iPadu zaznívá dost výhrad. Řeknu vám ty své. Na iPhonu mi Lidovky přijdou vcelku sympatické, ale na iPadu se mi nečtou dobře. Okno s článkem se neotvírá přes celou obrazovku.

Aha, vy iPad při čtení držíte na výšku. To jste ale výjimka. Důvod, proč se články neotevírají přes celou obrazovku, možná není pro uživatele na první pohled zřejmý. Jde ale o dvě věci. Jednak máte před očima relativně malé kusy textu, užší sloupce, ve kterých se vám dobře orientuje. Podívejte se pro srovnání, kolik prostoru zabírá text například v iBooks. To je dost podobné. A druhá výhoda tohoto zobrazení je, že vám pomáhá zůstat v kontextu. Kolem okna s článkem vidíte prosvítat stránku, ze které jste se na něj dostali. Víte, kde jste, a můžete se snadno vrátit do nadřazené rubriky. V jiných aplikacích nevíte, jak ven z článku a kde se potom ocitnete.

Když ale kliknu vedle okna s článkem, abych se do rubriky vrátil, nefunguje to. Musím hledat a trefovat křížek v pravém horním rohu.

To je pravda. Ale je to nevýhoda i výhoda. Pokud by se vám článek zavíral i při klepnutí vedle okna, často byste si článek neopatrným pohybem shodil. Ale tu námitku beru.

Čtení článku v Lidových novinách pro iPad (na výšku)

Čtení článku v Lidových novinách pro iPad (na výšku)

Proč se v článku nelistuje shora dolů, jak jsem zvyklý odjinud, ale zleva doprava?

Čtenářská zkušenost těch, kdo čtou noviny, je, že se v nich listuje vlevo a vpravo. Díky této logice nemůžete minout žádný článek.

V jiných aplikacích se spíš prosazuje standard, že v článku se listuje nahoru a dolů, mezi články a rubrikami doleva a doprava.

Každý to vnímá trochu jinak, experimentuje se s tím. Nám toto řešení přišlo jako nejkomfortnější. Když se podíváte třeba na v úvodu zmíněný Bloomberg, tam je logika listování podobná jako u nás. Jedním prstem a jedním směrem můžete prolistovat celé noviny.

Navigace mezi rubrikami mi připadá nepřehledná, horní navigační lišta je miniaturní, špatně se do ní prstem trefuje a ještě se musí posouvat, takže nejsou hned vidět všechny rubriky.

Listujete hlavně prstem vlevo vpravo, neklikáte na rubriky. Podle mě je tato navigace jasná a jednoduchá. Pořád vidím, kde jsem. Zachovává to logiku jednotlivých sešitů novin. Vidíte, že jste v prvním sešitu, v rubrice Svět, a tady vidíte všechny články. Problém je v tom, že papírové noviny mají pro iPad příliš mnoho rubrik. Vydavatele čeká v dalších letech důležitý krok. Ačkoli budou v aplikaci texty z tištěných novin a její redakční systém bude navázaný na systém tištěných novin, musí se od jejich logiky oprostit. Logika novin totiž není ideální, je vynucená produkčními tlaky a okolnostmi, jako jsou například možnosti tiskárny, kolik stránek v jednom sešitě a jak rychle je schopná vytisknout.

Noviny jsou ovšem instituce vybudované kolem tradičních rubrik. Podle nich si organizují redakční práci, porady, na jejich základě jsou redaktoři rozesazeni po newsroomu… Je to vůbec možné změnit, není lepší začít znovu na zelené louce?

Je to opravdu hodně dlouhá a trnitá cesta. Jsem ale přesvědčený, že vydavatelé novin se na ni musí v nejbližší době vydat.

Jak bude nová struktura vypadat? Kolik rubrik zbude? Z domova, Ze světa a Zábava?

Když se podíváte na Murdochův The Daily, tak tam mají pár rubrik: zpravodajství, drby, názory, life, aplikace, hry a sport.

Tablety s Androidem jsou zatím neviditelné

Pro Android zatím až na výjimky, jako je Deník nebo Aktuálně, moc neděláte. Proč?

Je to spíš otázka poptávky. Vývoj pro Android se sice může zdát malinko složitější, protože aplikace musí vypadat dobře na mnoha různých zařízeních s velmi rozdílnými parametry. V Googlu jsou si toho ale vědomi, ta platforma na to myslí a už si s tím umí relativně dobře poradit. A samotné vývojové prostředí má Android komfortnější. Pro naše programátory je vývoj v něm jednodušší než pro iOS.

Má už cenu vyvíjet také novinové a časopisecké aplikace pro tablety s Androidem?

Když se podíváte na statistiky přístupu na stránky, zjistíte, že androidí tablety jsou v České republice zatím neviditelné. Jsou to jednotky kusů, které u nás někdo používá. Když se podívám na Samsung Galaxy Tab, což není ještě čistokrevný tablet, spíš obří telefon, vidím v našich statistikách řádově desítky přístupů z tohoto zařízení. A ostatní na tom nejsou lépe. Vydavatelé by je ale tablety s Androidem neměli ignorovat. V listopadu se začne v USA prodávat Kindle Fire, zatím nejvážnější konkurent iPadu. A já si myslím, že do budoucna můžeme očekávat, že se na trhu prosadí tři značky. První bude nepochybně iPad, jako naprostý lídr trhu ještě nejméně pro příští dva, tři, čtyři roky. Druhý Samsung, který Apple už teď vnímá jako nejtěžšího konkurenta a bojuje proti němu žalobami, a pak právě Amazon, který má dostatek zajímavého obsahu, který může prostřednictvím svých zařízení nabídnout.

Myslíte, že se Kindle Fire prosadí i u nás, když tu uživatelé nebudou moci přistupovat k jeho hlavním zbraním – rozsáhlým online obchodům Amazonu s filmy a televizními pořady a s hudbou?

Mluvím teď spíš o celosvětových číslech. A není vyloučeno, že se Amazon vydá ve stopách iTunes a začne se zajímat i o menší trhy.

Infografiky? Kromě Španělska a USA můžeme konkurovat všem

Vedle aplikací vyrábíte také infografiky na zakázku pro zpravodajské weby.  Je to dobrý byznys?

Ano, ale český trh není pro nás ten nejdůležitější. Našimi největšími klienty jsou média v německy hovořícím světě. Podívejte se třeba na 20min.ch. To je lídr švýcarského trhu a drtivá většina infografik je tam od nás. Máme s nimi exkluzivní smlouvu, ve Švýcarsku nesmíme prodávat nikomu jinému.

Z toho, co jsem z vaší produkce viděl třeba na iHNedu, mám pocit, že potenciál interaktivní infografiky nevyužíváte. Jsou to většinou statické, lineárně vyprávěné věci. Uživatel klikne na tlačítko „start“, na obrazovku mu přijedou seshora nebo ze strany nějaká písmena a obrázky, která mi často připomínají to, co pod klíčovým slovem infografika rozesílala v 90. letech do redakcí ČTK. Čtenář se hromadou textu nějak prokouše, klikne na tlačítko „další“ a přijede mu další várka písmen. Když se podívám do zahraničí, vidím tam větší lehkost, eleganci, originální nápady, promyšlenější interaktivitu, někdy se to blíží jednoduché počítačové hře s novinářským přesahem. Čtenář si může třeba hrát s grafem, zkoumat data, z nichž vychází, zadávat různé parametry, aplikovat data na různé životní situace…

To je jeden druh infografiky, také ho někdy děláme. Když se ale podíváte na gró multimediální produkce New York Times, zjistíte, že jsou to také většinou ilustrace a dovysvětlení aktuálních událostí. Co se stalo ve Fukušimě. Jak zemřel Kaddáfí. Tam se dá těžko volit jiný postup než lineární vyprávění. Měl jsem nedávnou diskusi s lidmi z berlínské agentury, která čas od času pro New York Times pracuje. Když jsme s tím začínali, vytvářeli jsme také komplikované obrovské grafiky,  třeba k prasečí chřipce. Měla několik úrovní, dalo se v ní různě proklikávat, interaktivně všelicos nastavovat a ukazovat počty nakažených… Ukázalo se, že pro lidi je strašně složité se v takové grafice vyznat.

Když se podíváte na vývoj infografiky v New York Times, zjistíte, že ze začátku byla také víceúrovňová, ale postupně došli k tomu, že musíte mít triviálně jednoduché ovládání, aby si čtenář grafiku skutečně prošel, podíval se na ni a pochopil o čem je. Čím složitější grafiku uděláte, tím větší je nebezpečí, že ji lidé odmítnou používat, že se v ní ztratí, že ji opustí. Proto se prosazuje něco jako drobečková navigace – 1, 2, 3, 4, 5 – odkazy na hlavní body, a jinak se čtenář pohybuje jednoduše dopředu tlačítkem dál, dál, dál.

Nemůže být problém také také v tom, že zahraniční noviny jsou náročnější a lépe platící zákazník?

Záleží na tom, co si kdo vybere a co si objedná. Máme jednak vlastní produkci a pak ještě produkci na zakázku. A pochopitelně záleží i na tom, kolik do toho chce klient investovat. Ve chvíli, kdy děláme opus, stojí to pochopitelně peníze. 

Nemám ale pocit, že by byl český trh za světem nějak zásadně opožděný. Jsou jen dvě země, kterým nemůže v infografikách nikdo konkurovat. První je, a možná vás tím překvapím, Španělsko. To je trh, kde se o čtenáře odjakživa tvrdě bojovalo, proto španělské noviny musely inovovat rychleji než jinde. Také s infografikami začali ve velkém velmi brzy a El Mundo i El País jsou dobré příklady webů, které to dělají opravdu vynikajícím způsobem. A druhý trh jsou pochopitelně Spojené státy. A v nich je ještě na poli digitální žurnalistiky jeden výjimečný úkaz, a to jsou New York Times.

Myslíte tedy, že za Španělskem a USA už by se na stupních vítězů mohla ocitnou i Česká republika?

Klidně se k nim můžeme řadit. Když dělám klientům nabídku, tak co se týče infografik, jsou téměř všichni nadšeni. Dodáváme Frankfurter Allgemeine Zeitung, Sternu, Financial Times Deutschland i rakouské agentuře APA – všechno jsou to velké mediální domy evropského významu, které si nedokážou takové infografiky vyrobit vlastními silami.

V poslední době se mluví o myšlence integrovaného newsroomu, kdy jedna redakce funguje jako centrální továrna na obsah, kterým potom krmí různé platformy, včetně infografik. Věříte, že je to možné, nebo spíš věříte v budoucnost malých specializovaných firem, jako je NewsLab?

Těžko říct. Někde integrovaný newsroom funguje, někde ne. Když se podíváte na VG, což jsou nejúspěšnější norské noviny, tak mají dva oddělené newsroomy pro print a pro online. Jsou špička v obojím a v obojím prosperují, jejich novináři se spolu nebaví. Pak jsou naopak integrované redakce jako má Axel Springer v Berlíně, kde jedna redakce vytváří několik titulů. Integrovaný newsroom je jedna z možností, jak to dělat, není to zaručený návod.

A obecně. Jsem přesvědčený, že je v zájmu médií co nejvíce využívat agenturních a specializovaných servisů a neplýtvat vlastními silami. Ty mají napřít na tvorbu unikátního obsahu. Na něco, co je odliší od konkurentů na trhu.

Kolik zaměstnanců má vlas­tně NewsLab?

Máme třináct spolupracovníků, z toho oddělení infografik o něco více než polovina. Máme dva rešeršisty a programátory a grafiky. Pak tam samozřejmě musí být projektový manažer, který má infografiku od začátku do konce na starosti a během celého procesu ji hlídá, dolaďuje.

Původní představa byla, že jeden člověk dokáže udělat všechno – nasbírat data, vytvořit koncept, vymodelovat to, dát to dohromady, naprogramovat. Na světě je skutečně několik výjimečných lidí, kteří to dovedou. Takhle to ale v praxi nemůže fungovat. Museli jsme vytvořit speciální workflow, aby do sebe všechno zapadlo. Cesta, kterou jsme se k tomu propracovali, byla strašně dlouhá. A čím déle tým na infografikách spolupracuje, tím lépe to funguje.  

Jaká byla po krachu Naší adresy cesta tohoto týmu z PPF Media pod křídla vydavatele Deníku Vltava-Labe-Press (VLP)?

Místní noviny a zároveň kavárna: redakce Naší adresy v Kroměříži (archivní foto)

Když PPF Media končila, byli jsme jediná sekce, která nedostala výpověď, tak jako většina ostatních. Přemýšlelo se, co s námi bude dál, jestli něco z našich aktivit je dál pro PPF využitelné, jestli to má komerční potenciál. Uvažovalo se o tom, že bychom se stali součástí Euronews, vydavatele časopisu Euro, který také patří pod PPF. Nevěděli jsme, jak to bude fungovat a ve stejnou dobu jsme dostali tři další nabídky, kam bychom mohli s celým týmem přejít.

Od koho?

Neřeknu. Můžu jenom prozradit, že jedna z těch nabídek byla od VLP a jedna od velkého německého mediálního domu, který nemá v České republice žádná významnější aktiva.

Jak to bylo dál?

Jednání s VLP běžela velmi rychle a hladce, možná také díky tomu, že jsem tam předtím pracoval a prostředí i mnoho lidí znal. I proto to pro nás byla nakonec jasná volba a přestoupili jsme tam

Máte v NewsLabu nějaký majetkový podíl, nebo jste „jen“ zaměstnanci?

Je to stoprocentní dceřinka VLP.

Jak se firmě daří? Můžete říct aktuální hospodářské výsledky?

Daří se dobře, zakázky máme na tři měsíce dopředu. Je to náš první rok v této sestavě. Podařilo se nám získat několik stálých, velkých zákazníků a řadu menších. O konkrétních číslech mluvit nemohu.

Jaká část obratu plyne ze zahraničí a jaká z České republiky?

Asi dvě třetiny ze zahraničí, z toho devadesát procent z německy mluvících zemí. Tam mediální trh zatím funguje ještě relativně dobře. Když se podíváme druhým směrem, do Polska, na Slovensko nebo ještě dál, nemáme tam komu prodávat. Každý vydavatel tam každé euro třikrát otočí, než se ho rozhodne investovat do digitálních médií, a proto si tam každé spolupráce extrémně vážíme.

Našli jste v článku chybu?

3. 11. 2011 13:35

Francin (neregistrovaný)

V clanku neni asi z pochopitelnych duvodu zminena aplikace casopisu Respekt ktery ji ma z me zkusenosti nejlepe zpracovano a navic dal svym ctenarum po dobu vice jak tri mesicu moznost stahovani zdarma aby si overili ze placena verze se jim vyplati ( vmem pripade rozhodne ano) Paradoxne jsem jako po prvni aplikaci sahnul po Tydnu a zase se overilo pravidlo jakmile se na zacatku zklamete uz se nevracite abyste si pozdeji overil zda se nahodou aplikace nezlepsila. Pri psani tohoto nazoru jsem se p…

3. 11. 2011 12:19

Hm, já bych byl rád, kdyby se vydavatelé k logice a hlavně původnímu vzhledu tištěných novin vrátili.
Proč je třeba na obrázku té aplikace 1/3 plochy zaplácnutá upoutávkou na jeden článek. Mně zajímá informace=text - tady je velká fotka Kalouska, velký nadpis, mezera, autor, mezera, perex (naštěstí krátký) a celých 5 slov z článku.


Vitalia.cz: Vláknina: Rozpustná, nebo nerozpustná?

Vláknina: Rozpustná, nebo nerozpustná?

Měšec.cz: Platby do zahraničí: pozor na tučné poplatky

Platby do zahraničí: pozor na tučné poplatky

Podnikatel.cz: Přehledná titulka, průvodci, responzivita

Přehledná titulka, průvodci, responzivita

Měšec.cz: Kdy vám stát dá na stěhování 50 000 Kč?

Kdy vám stát dá na stěhování 50 000 Kč?

DigiZone.cz: Mňam TV splnila slib a odešla z DVB-T

Mňam TV splnila slib a odešla z DVB-T

Podnikatel.cz: Změny v daních z příjmů u zaměstnávání

Změny v daních z příjmů u zaměstnávání

Podnikatel.cz: Babiše přesvědčila 89letá podnikatelka?!

Babiše přesvědčila 89letá podnikatelka?!

Vitalia.cz: Naučí vás péct kváskový chléb bez lepku i s lepkem

Naučí vás péct kváskový chléb bez lepku i s lepkem

120na80.cz: Bojíte se encefalitidy?

Bojíte se encefalitidy?

Lupa.cz: Babiš: E-shopů se EET možná nebude týkat

Babiš: E-shopů se EET možná nebude týkat

120na80.cz: 5 poporodních problémů a jejich řešení

5 poporodních problémů a jejich řešení

Vitalia.cz: Manželka je bio, ale na sex moc není

Manželka je bio, ale na sex moc není

Vitalia.cz: Chtějí si léčit kvasinky. Lék je jen v Německu

Chtějí si léčit kvasinky. Lék je jen v Německu

120na80.cz: Rovnátka, která nejsou vidět

Rovnátka, která nejsou vidět

Podnikatel.cz: EET zvládneme, budou horší zákony

EET zvládneme, budou horší zákony

Podnikatel.cz: 3, 2, 1..EET startuje. Na co nezapomenout?

3, 2, 1..EET startuje. Na co nezapomenout?

Podnikatel.cz: Víme první výsledky doby odezvy #EET

Víme první výsledky doby odezvy #EET

Měšec.cz: Vklad na cizí účet je draze zpoplatněn (přehled)

Vklad na cizí účet je draze zpoplatněn (přehled)

Podnikatel.cz: Pozor, pojišťovny mění čísla účtů

Pozor, pojišťovny mění čísla účtů

Podnikatel.cz: Zavře krám u #EET Malá pokladna a Teeta?

Zavře krám u #EET Malá pokladna a Teeta?