Medián Petra Koubského: Dojela do Záhřebu, nebo jen chtěla zabít Toma Cruise?

Všechno je dnes propojeno, všichni používají sociální sítě, co se zveřejní, je najednou všude. Ověřovat zprávy z nezávislých zdrojů tak může být pro média těžko dosažitelným snem.

Spisovatelovým řemeslem je mluvit pravdu, napsal excelentní lhář Ernest Hemingway. Rozumělo se samo sebou, že novinářů se to týká dvojnásob, koneckonců Papá se vždy pokládal za reportéra. V jeho době by s takovou definicí asi většina lidí souhlasila, což samozřejmě neznamená, že se tím přehnaně mnoho novinářů řídilo. 

Co jest pravda?, zeptal se o hodně dřív Pilát Pontský, smutný hrdina evangelií. Ta otázka je pro dnešní mediální praxi mnohem aktuálnější než Hemingwayovo smělé konstatování. 

Protože s pravdou máme potíž. Lidé odjakživa žili s odlišnými názory, dnes ale žijí s odlišnými fakty, a to je docela jiná situace. Žádný obecně přijímaný obraz světa už neexistuje, z informační záplavy si každý vytáhne takovou podmnožinu, jakou chce a dovede. 

Postmoderní filozofové říkají, že pravda jako taková přestala v dnešní době existovat a můžeme za ni tedy pokládat cokoli, na čem se nějaká skupina lidí shodne: pravda jako společenský konstrukt, nikoli jako shoda s objektivní realitou. Pro techniky a přírodovědce (a mnohé filozofy) je takové pojetí nepřijatelné, háček je v tom, že má vlastnosti sebevyplňující se předpovědi. Když se jím začne dostatečné množství lidí řídit, bude to mít vážné důsledky. 

Pro mnohé je pravdou globální oteplování. Pro mnohé jiné je pravdou jeho neexistence. Obě strany mají k dispozici vědecké důkazy, záplavu údajů a informací. Globální klima se přitom nemůže současně měnit i neměnit, nějaká „objektivní pravda“ tedy nevyhnutelně existuje, ale my ji neznáme a i kdybychom znali, stejně ji přehlédneme — stane se z ní jen jeden argument v nekonečné debatě. 

Nechme filozofie a vraťme se na zem. Z hlediska médií zní pracovní definice přijatelně kvalitní pravdy: „ověřeno ze dvou nezávislých zdrojů“. V dnešní době to je těžko dosažitelný ideál. Dva zdroje obvykle máme, často jich máme mnohem víc, ale zařídit, aby byly nezávislé, může být velice těžké. 

Všechno je propojeno, všichni používají sociální sítě, nezávislé informace a nezávislé zdroje skoro neexistují. Co se jednou dostane do oběhu, to je naráz všude. Ve skandální pseudokauze kolem komunistického zastupitele Petelíka („Pravičáky pověsit…“) to vypadalo, že těch nezávislých zdrojů je spousta. Ukázalo se, že je jen jeden, a že nemá pravdu. To je dnes běžná situace a nemůže za to jen povrchnost novinářů, ale také sám způsob, jak se informace šíří. 

Asi jste nepřehlédli zábavnou zprávu o dámě, která ze svého domova v jižní Belgii dojela nikoli na bruselské letiště, ale do Záhřebu v Chorvatsku. Média po celém světě ji opisují jedno od druhého, protože historka je neodolatelně zábavná. U nás s tím začalo Aktuálně, jehož zdrojem, odhaduji, byl britský Daily Mail, odkud lze stopovat dál k belgickému Nieuwsbladu

Příběh je ovšem těžko k uvěření. 1450 km namísto 75 a pořád jela? Přes Rakousko, přes Alpy, a až v Záhřebu si všimla, že není v Belgii, jak ty články uvádějí? Hm. 

EBF16

Takže si můžeme sestavit alternativní historku. Noviny, odkud zpráva pochází, jsou vlámské, paní je z Valonska, tedy z francouzsky mluvící části Belgie. K tradičnímu vlámskému humoru patří popisovat Valony jako… méně bystré, řekněme. Paní se navíc jmenuje stejně jako jedna postava z filmu Mission Impossible 4: Ghost Protocol. Ten se sice odehrává leckde včetně Budapešti, jen ne v Záhřebu, ale nešť… 

Co je pravda? Kéž by na to aspoň někdy byla jednoduchá odpověď.

11 názorů Vstoupit do diskuse
poslední názor přidán 16. 1. 2013 16:01

Školení SEO - jak na optimalizaci pro vyhledávače

  •  
    Analýza klíčových slov - jaká slova vybrat.
  • Metody linkbuildingu - jak získat zpětné odkazy.
  • Vyhodnocování SEO - nesledujte jen pozice.

Detailní informace o školení SEO »