Hlavní navigace

Medián Petra Koubského: Média a školy mají stejný problém, jeho řešením je filtrování

28. 11. 2012
Doba čtení: 4 minuty

Sdílet

Každou středu se na Lupě nad děním ve světě nových médií zamýšlí analytik a publicista Petr Koubský. Jeho sloupek jsme nazvali Medián – vychází v prostřední den týdne, věnuje se médiím a rozhodně není průměrný. Ať je vám dobrým průvodcem po online mediálním světě.

Vzdělání má budoucnost, škola ne. Tak nějak to často říká Ondřej Šteffl a ten by to jako ředitel společnosti Scio měl vědět, protože jeho firma každoročně testuje desetitisíce žáků, čímž měří nejen ty děti, ale také školy, kam chodí. Když je řeč o vzdělání bez škol, každého automaticky napadne internet a je to správná úvaha, zůstaňme ale ještě chvíli u té školy. 

Opravdu to má spočítané? Na rozdíl od Ondřeje Šteffla si myslím, že to s ní není tak zlé, bude se ovšem muset změnit, a v tom je jádro problému. Škola se mění pomalu a obtížně; očividně to nedělá ráda. Hodně se v tom podobá médiím a měla by si také z jejich osudu vzít ponaučení.

Škola a média mají mnoho společného. Jejich dnešní podoba má kořeny ve stejné době — v počátku novověku, tedy v 16. století — a na jejím utváření měla zásadní podíl táž technologie: knihtisk. Nemá smysl pět zde ódy na Gutenbergův vynález, jeho význam je dostatečně zřejmý. Převrátil svět, demokratizoval (a v první fázi především laicizoval) vzdělání i přístup k informacím obecně. 

Obrovský potenciál tištěného slova nám vydržel jako motor pokroku vlastně dodnes, teprve teď mu podráží nohy slovo vykreslené světlem na displeji. Důvodů je víc, jeden z nich však zásadní: je to levnější. Psát a publikovat se teď dá víceméně zadarmo a když to jde, tak se to také samozřejmě děje. Důsledek je známý, žijeme v záplavě dat. Z nichž jen některé jsou užitečnými informacemi a dají se přeměnit na znalosti, ale i tak je těch potenciálních znalostí spousta. 

Média ani školy si povětšinou v téhle nové situaci nedovedly najít místo. 

V případě tištěných médií je hlavním projevem jejich krize samosebou to, že zájem o papírová vydání klesá, tím i příjmy z inzerce, a levnější inzerce internetová nedokáže ten výpadek nahradit. Ano, ale je tu hlubší příčina: na papír nedovedeme dát nic tak zajímavého, aby to mělo přiměřeně větší váhu než všechna ta virtuální písmena. Škola je na tom stejně: standardně pojatá výuka spočívá v dodávání informací a to je málo, když si každý může z nekonečných zásob webu kdykoli vzít, co ho jen napadne. 

Všeobecně se má za to, že přinejmenším v případě médií je tomu třeba čelit novými formami. Díky tomu máme webová vydání deníků, která fungují skoro jako televize, a webová vydání televizí, která fungují skoro jako noviny. Máme časopisy převedené do aplikací pro tablety a telefony. Máme infotainment a gamifikaci. Některé z těch věcí jsou velmi pěkné. Všechny obecně stojí dost peněz na vývoji i provozu a zatím není úplně jasné, jak ty peníze dostat zpět od spotřebitelů, což je vážná vada na kráse. A nic z toho vlastně není opravdu nové. Jsou to stará média převlečená do nového kabátu, byť – opakuji – často velmi pěkného, s přišitými ozdůbkami. 

Škola je na tom hůř i lépe. Lépe proto, že díky internetu se demokratizovala a globalizovala v míře nebývalé; dnes se můžete i vy zdarma zapsat do elektronického studia na některé z nejlepších světových univerzit a získat tak část toho, co bylo dosud jen pro úzkou elitu. Je to ovšem vázáno na solidní předběžné znalosti, na angličtinu — potíže s výukou sedmáků to nijak neřeší. Kromě toho tu ovšem jsou neškolní instituce jako Khan Academy (už i česky), koneckonců i TED a mnoho, přemnoho jiných přednáškových cyklů. To je to Štefflovo vzdělání bez školy. Má však háček: neřeší problém informační záplavy. Možností je příliš mnoho. Je hezké představovat si, že člověka do toho moře hodíte a on se naučí plavat, ale všichni už víme, že to zas tak moc nefunguje.

Společné problémy škol i médií se zdají mít společné řešení. Je jím zbrusu nový druh tvůrčí práce, která vzniká právě teď: vytváření správných informačních filtrů. 

Chcete dělat špičkové médium? Filtrujte zdroje tak, aby devadesát devět procent informací šlo pryč a zbylo jediné procento, to důležité. Chcete dělat špičkovou školu? Proveďte žáky informační potopou, nastavte správně množství poskytovaných informací, vyberte je a předejte. Méně je více: nikdy to nebyla hlubší pravda než dnes. 

Obávám se, že k tomu potřebujeme dočista novou kvalifikaci na straně novinářů i učitelů, obávám se, že někteří z těch dnešních se přizpůsobit nedokážou. U médií to tolik nevadí, ta špatná prostě zkrachují. Školy v evropském státním pojetí zkrachovat zatím nemohou, krachovat budou bohužel jejich žáci, vybavení nepoužitelným vzděláním. Ale snad se to učitelé a tvůrci vzdělávacích programů naučí rychle, není důvod k automatickému pesimismu. Jsou to chytří lidé, jen dezorientovaní, ale to je dnes kdekdo. 

BRAND24

Odvážná filtrace vede k tomu, že obsah média (či vzdělávacího programu) definujete nejen tím, co tam je, ale také tím, co tam záměrně není. Takhle postupuje třeba webový deník Quartz, o němž jsem tu psal dříve – podívejte se na názvy jeho rubrik a porovnejte si je s obvyklým „z domova“, „ze světa“, „finance“ atd. Takhle jsme postupovali v iCollege (disclaimer: jde o vzdělávací instituci, kde autor tohoto textu působí jako spoluzakladatel) při sestavování učebního programu, který jsme tvrdě uzpůsobili jasně vyhraněnému profilu (a dnes si myslím, že jsme při filtraci mohli zajít ještě dál, což také v budoucnu určitě uděláme). 

Všechno, co potřebujeme, bylo nebo bude napsáno, v tom není problém. O našem úspěchu ale rozhodne to, zda správně a rychle rozpoznáme, co vynechat. Jestli se tohle školy a média naučí, mají postaráno o mnoho dalších skvělých a úspěšných let.

Byl pro vás článek přínosný?

Autor článku

Autor je analytik a publicista na volné noze, dříve pracoval v Softwarových novinách a Inside, předtím u sálového počítače. Trochu také učí na VŠE a vydává placený magazín 067.cz.

Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).