Medián Petra Koubského: Povodně by si měli odpracovat i novináři

Velká voda dorazila do médií. Spaste duši, už je to tady! Nabízím několik postřehů k tomu, čím jsme v posledních dnech obklopeni.

Když jsem v půlce devadesátých let poprvé navštívil Izrael, čekal jsem bombu za každým rohem. Snažil jsem se, aby to nebylo vidět, ale bylo — a mí hostitelé se mi smáli. „Nesmíš si myslet, že to u nás vypadá jako na CNN,“ říkali.

Dramata bývají lokalizovaná v čase i prostoru. V hustě zalidněných oblastech to prostě chodí tak, že kousek od jakékoli katastrofy se normálně žije. Nebýt vyřazení části MHD, většina Pražanů by si ani nemusela všimnout, že mají ve městě povodeň. Média vyberou z každého dění tu dramatickou část a vnuknou nám představu, že reprezentuje celek.

Protože je tato strategie dobře známá, často má nežádoucí účinek, přesně jako v pohádce o pasáčkovi, který křičel: vlk! Přestaneme varování vnímat, začneme je parodovat. Televizní reportéři ovšem dál lezou v holínkách do vody, protože nic lepšího se vymyslet nedá – devalvace sdělení už zašla příliš daleko.

*** 

V roce 2002 neexistovaly sociální sítě v dnešním smyslu slova. Nelze tedy poměřovat, kam až vystoupí na Facebooku stoletá voda. Neděje se ale nic mimořádného, sítě reagují na povodně jako na každou jinou větší událost. Většina lidí komentuje oficiální média, časté jsou nabídky vzájemné pomoci, ubytování, hlídání dětí apod.

Nevím, zda jsem něco nepřehlédl, ale k vidění není mnoho občanské žurnalistiky, tedy fotek a zpráv z terénu. Na sociálních sítích také nejsou vidět úřady. Mají pochopitelně jiné starosti, ale jejich pracovníci by přesto měli vzít v úvahu, že komunikace přes Twitter a Facebook je velice účinná, lidé na těch sítích visí a co se dovědí, to dají dál.

Na druhou stranu je pochopitelné, že sdělovat veřejně cokoli ve vypjaté situaci není snadné – člověk může velmi snadno udělat v dobré vůli chybu a způsobit pořádný zmatek. Protože však tohle není ani zdaleka poslední krize, která nás čeká, bude potřeba, aby se efektivní veřejné komunikaci během mimořádné situace naučily nejen úřady, ale také vodárny, plynárny, ČD, dopravní podniky…

***

Většina mediálního pokrytí zůstává na úrovni hodně jednoduché reportáže, povrchního sdělování jednoduchých informací, konstatování. Chybí analýza – jistěže je těžké dělat ji v poklusu, ale třeba kontroverze kolem vypouštění Hostivařské přehrady v Praze by se určitě dala trochu rozebrat už teď.

Zodpovědné úřady se ocitly v jednom mediálním pytli, snaha odlišit schopné od neschopných je pramalá, což je vůči těm schopným nespravedlivé a demotivující a pro neschopné to zas představuje snadnou únikovou cestu. Média volí nejsnadnější způsob. V době, kdy se plní pytle s pískem, by měli i novináři zabrat víc než jindy. Což znamená hlavně přemýšlet, hledat argumentaci, vyvozovat závěry z neúplných informací. Zkoumat. Hrdinské výjezdy do terénu jsou většinou stejně málo účinné, jako když se tam předvádějí politici.

***

Nejvíc se mluví o Praze – jako vždy. V roce 2002 bylo hlavní město zasaženo zle, letos je to daleko mírnější (naštěstí, ale také díky zkušenostem a preventivním opatřením, na což by se ve všeobecném despektu vůči vedení města zapomenout nemělo – to jen mimochodem).

Dění mimo Prahu má mnohem menší mediální pokrytí. Dokud si to nezkorigujete vlastní hlavou, můžete nabýt dojmu, že všude jinde je celkem dobře. Což by v Ústí, Děčíně, Podřipsku, Českém Krumlově a leckde jinde asi nepotvrdili.

***

Efektivně pomoci těm, kdo se ocitli v průšvihu a přišli o střechu nad hlavou, média nemohou. Měla by si proto dobře rozmyslet, kolik efektů a dojetí je přípustné vytřískat z příběhů takových lidí. Namísto toho by bylo dobré snažit se co nejdůkladněji zjistit, zda velké škody byly nevyhnutelné, jestli za ně mohou něčí špatná rozhodnutí atd. Fakta, ne dojmy. Opět: je to těžká práce, ale to je úklid po povodni taky.

***

Když se děje něco tak rozsáhlého a mediálně vděčného, jde ostatní agenda stranou. Tady je důležitá role sociálních sítí, kde se mnozí snaží nerovnováhu korigovat a informovat o dění v Turecku, o rozhodnutí Nejvyššího soudu ve věci restitucí i o duchcovských nepokojích.

CIF16

***

Obviníte-li mne, že v závětří a z bezpečné výšky žižkovských kopců dělám chytrého, nemám se čím bránit. Kdybych teď seděl v libovolném newsroomu, taky bych žádné zázraky nesvedl. Je ale těžko představitelné, že by se právě dnes mohl mediální sloupek zabývat něčím jiným. Vše, co jsem napsal o výběru agendy, přece platí i pro něj.

69 názorů Vstoupit do diskuse
poslední názor přidán 5. 5. 2014 18:21

Školení Google Analytics pro pokročilé

  •  
    Jak využít nové funkce Google Analytics
  • Vyhodnocování pomocí Multichannel funnels
  • Neopakujte chyby při vyhodnocování dat.

Informace o školení Google Analytics pro pokročilé »