Ušetřete

Medián Petra Koubského: RSS potřebujete, i když ho nepoužíváte

Nikdy by mě nenapadlo, že budu pro Lupu psát článek vysvětlující, k čemu je RSS. A už vůbec by mě nenapadlo, že by takový text mohl být považován za projev kontroverzního názoru.

reklama

Jenže — nikdy neříkej nikdy. 

Poté, co Google ohlásil definitivní konec své RSS čtečky Google Reader, proběhly na sociálních sítích četné diskuse. Někteří v nich Reader oplakali, jiní se těm prvním vysmáli. Ukázalo se, že většina z nás nemá ponětí, jak s informacemi pracují ostatní; a jakmile se to dozvíme, zcela zásadně s tím nesouhlasíme. 

Pro případ, že opravdu nevíte, co to je RSS čtečka (omlouvám se, ale právě nad těmi diskusemi jsem si uvědomil, že i to se může stát): mnoho webových stránek umí zveřejňovat aktualizace svého obsahu v jednotném standardizovaném formátu. (Techničtěji, jde o XML schéma a těch formátů je ve skutečnosti víc než jeden, ale to teď není důležité.) Ten pak mohou načíst aplikace k tomu určené — čtečky — a nějak přehledně ho zobrazit. Většinou buď napodobují vzhled mailové schránky, anebo předstírají, že jsou stránkou fiktivních novin. Obsah je v obou případech stejný: titulky a za nimi buď začátek článku z webu, nebo jeho plné znění. 

Smyslem RSS je tedy sledovat novinky. Ne jakékoli: tento způsob čtení se naprosto nehodí pro zpravodajské weby typu iDnes, BBC nebo třeba Lupa, protože byste byli zahlceni. Nejužitečnější je RSS tam, kde jde o hodnotný zdroj s malou frekvencí. O takový, kde nechcete promeškat a přehlédnout nic, co se tam publikuje. A s RSS skutečně nic nepřehlédnete, protože napodobuje mailovou schránku, novinky tam na vás tudíž počkají. (Rozebral bych to podrobněji, ale Marco Arment to udělal dřív a lépe.) 

Google Reader

Tady právě začínají velké individuální rozdíly. Jsou lidé, v jejichž práci s informacemi takové zdroje – cenné a pomalé – vůbec nefigurují. Ti se pak bez RSS čtečky skutečně obejdou. 

Přiznám se, že než vypukl rámus kolem Readeru, vůbec mě tohle nenapadlo – myslel jsem, že čtečku má víceméně každý, kdo na webu něco tvoří, není jen pasivním konzumentem. A že ji mají i mnozí pasivní konzumenti. 

To očividně není pravda. Především proto, že namísto RSS se dnes používá Facebook a Twitter. Co je nového, to tam vždycky někdo napíše. Je-li to dostatečně důležité, budou to sociální sítě přemílat tak intenzivně, že se o novince určitě dozvíte. Kromě toho tu je přidaná hodnota — komentáře přátel. A na sociálních sítích jsou koneckonců i všechny sdělovací prostředky, lze je tedy touto cestou sledovat stejně dobře jako přes RSS. 

A tak to skutečně je. Sdílení informací přes sociální sítě je obrovská vymoženost. Má ovšem svá omezení, která je dobré jasně vidět. 

Za prvé, sociální sítě žijí v reálném čase. Minulost prohrabávat můžete – staré konverzace na Facebooku, včerejší tweety – ale nejspíš to neděláte, protože na to nemáte čas. Novinky sledujete, jen když se zrovna díváte. Informace z RSS se časově komprimují, sypou se do schránky celý den a pak je přelétnete za pět minut. Na sociálních sítích se tohle dělá obtížně, nejsou k tomu určeny. 

Za druhé, každý má takový Facebook a Twitter, jaký si sám sestaví. Skupina našich přátel (budeme jim tak říkat) bývá jednostranně zaměřená, protože má silný spojovací článek – jsme jím my sami. Vybíráme si podle zájmů, názorů a postojů. Tím pádem nám unikne většina toho, co se vymyká. Naše sociální okolí je úzké okénko, jímž pozorujeme svět. To je velmi užitečné, dokud však takové okénko nezačneme používat jako převládající nebo dokonce jediný zdroj informací. 

Za třetí, komunity jsou složité organismy. Jde v nich o prestiž, o reputaci, o místo v čele smečky. V sociální síti jsme tím, co zveřejňujeme. To je další informační filtr, který zmenšuje pestrost. Reputaci nezískáte pečlivým zpravodajstvím, ale vtípky, extrémy, kuriozitami. Možná pohotovostí. 

Vraťme se ještě k RSS. Je důležité uvědomit si, že „zpravodajský web“ a „novinka“ jsou širší pojmy, než by se zdálo. V mé RSS čtečce jsou zpravodajské kanály dvou škol, kde učím a třetí, kam chodí naše děti; pohodlně se tak dozvím o nových vyhláškách a změnách rozvrhu. Je tam web radnice Prahy 3, kde bydlíme a Městečka, kde žijí rodiče, abych nepřehlédl čištění ulic nebo jinou zásadní událost. Jsou tam blogy mých přátel, jež se nevyznačují vysokou frekvencí, ale když něco napíšou, chci o tom vědět. Jsou tam novinky od výrobců produktů, které používám. Nic z toho se nedozvím ze sociálních sítí. Nic z toho se nedozvím jinak než z RSS, ledaže bych si po všech těch webech pravidelně udělal kolečko, což je samozřejmě hloupá a nešikovná technika v porovnání s příjemnou automatizací. 

Kromě toho existují nástroje jako IFTTT, kde si mohu nastavit přesměrování jakéhokoli RSS kanálu třeba do Evernote, chci-li jeho obsah archivovat, což se sice hodí jen výjimečně, ale někdy přece ano, zejména když se to doplní o filtr podle klíčového slova: ukládej vše, co se na feedu Lupy objeví o Pirátské straně. (To byl jen příklad.) 

Je jasné, proč Google zavřel Reader. Nevynáší mu peníze. Google se tak dlouho tvářil, že je něco jako veřejná služba, až jsme mu to skoro uvěřili, což je samozřejmě chyba. Není, je to korporace, která má akcionáře a velice nákladnou továrnu (tj. svá datacentra, jejich software a hardware) a také velice výnosné způsoby, jak tu továrnu používat. Triviální úvaha: když máte mlýnek na peníze, je škoda plýtvat jeho produkčním časem na mletí něčeho jiného. 

Takže protesty uživatelů nebudou nic platné. Náhrady za Reader existují – zatím se nejčastěji mluví o přechodu na Feedly, minimalisticky laděné uživatele určitě zaujme český Skimr. Reader ovšem není jen webová aplikace, je to součást ekosystému, využívá ho mnoho aplikací pro Android a iOS (třeba Flipboard nebo Reeder) a zatím není jasné, co všechno přestane po 1. červenci fungovat a co pojede dál. 

CIF_tip

       

Rozhodovat by měla poptávka, zájem uživatelů, jenže háček je v tom, že RSS čtečka v podstatě nemá jiný obchodní model než poplatky za používání nebo za prodej aplikace. Prodávat přes ni reklamu nemůžete, čistě teoreticky byste mohli požadovat nějaký desátek od těch, kterým přivedete na web návštěvniky, ale jak známo, takhle to nefunguje. 

Takže provoz RSS čtečky je z velké části vlastně služba komunitě, investice do prostředí. Když je taková čtečka v cloudu, což je nejužitečnější forma – přístup z různých koncových zařízení, automatické sdílení dat mezi nimi – není to levná záležitost. Tohle by měla být úloha těch velkých. Největší to ale zabalil. Kdyby to mělo vést k celkovému ústupu od RSS, byla by to pro internet větší škoda, než se zdá.

Petr Koubský

Autor je analytik a publicista na volné noze, dříve pracoval v Softwarových novinách a Inside, předtím u sálového počítače. Trochu také učí na VŠE a vydává placený magazín 067.cz.

Školení PPC reklamy pro začátečníky

  •  
    Principy fungování PPC reklamy.
  • PPC nejsou jen ve vyhledávačích.
  • Zjednodušte si správu šikovnými nástroji.

Detailní informace o školení PPC reklamy »

       
30 názorů Vstoupit do diskuse
poslední názor přidán 11. 4. 2013 15:23

Tento text je již více než dva měsíce starý. Chcete-li na něj reagovat v diskusi, pravděpodobně vám již nikdo neodpoví. Pro řešení aktuálních problémů doporučujeme využít naše diskusní fórum.

Zasílat nově přidané příspěvky e-mailem