Hlavní navigace

Medián Petra Koubského: Setapouch! Sobý hnusec! Aneb jak poznat lež

30. 1. 2013
Doba čtení: 3 minuty

Sdílet

Budoucnost kritických analýz možná patří strojům, či aspoň kombinaci strojové analýzy s lidskou. Deník Washington Post zahájil zkušební provoz svého nástroje Truth Teller.

Jak známo, Saturnin s dědečkem — nikoli se svým dědečkem, s vypravěčovým dědečkem, ale to jistě všichni víte — si zařídili Kancelář pro uvádění románových příběhů na pravou míru, aby „zabránili nezodpovědnému překrucování fakt, na které si páni romanopisci zvykli“. Díky tomu jsme se mohli dovědět, jak to doopravdy bylo s Ivanem Slámou, účetním továrníka Dubského, který se ostatně nejmenoval Dubský, ale Mikulka; jak proběhl incident mezi Dalem a Stonem v Peerově saloonu; a tak dále. 

Saturnin a dědeček žili v době, kdy se literatura psala víceméně realisticky, což jejich úkol značně usnadňovalo. Dokonce i v románu se dalo občas mluvit o nějaké objektivní a ověřitelné pravdě. Postmoderna (a její objev, že realismus s realitou nemá nic společného) by jim řádně zamotala hlavu, ale jistě by si našli nějaké nové hřiště. 

Jedno se vysloveně nabízí: zpravodajství a publicistika. 

Máme za sebou volby, jimž předcházely kampaně. V takových volebních kampaních se toho namluví! Ověřovat a uvádět na pravou míru není tak dobrá zábava jako u šestákových westernů a červené knihovny, zato je to užitečnější. Na domácí scéně už téměř rok působí server Demagog.cz, který rozebírá vybrané politické diskuse a rozhovory odvysílané v televizi a rádiu. 

Tamní pečlivé analýzy nehodnotí názory a postoje politiků, ale výhradně věcnou správnost těch výroků, kde má smysl o ní mluvit. Řekne-li některý z těch dobrých mužů, že bychom měli neprodleně vstoupit do války s Ruretánií, je to velmi pravděpodobně pitomost, ale nejde o výrok, jemuž lze přiřadit pravdivostní hodnotu. Řekne-li však „vždy jsem říkal, že je třeba zaútočit na Ruretánii“, je to úplně jiná věc. To se dá ověřit a ukáže-li se například, že onen pán se před časem zasazoval o těsnější spolupráci s bratrskou Ruretánií, je nachytán na švestkách. 

Škoda, že toho víc nevyužívají média, Demagog.cz by si zasloužil být často citován. Je to výborná služba právě pro novináře. 

A ne jediná. Poslední dobou provozuje na webu výtečnou a užitečnou pomůcku Marek Pícha (české twitterové komunitě dobře známý jako @tracnik). Na filozofické fakultě brněnské Masarykovy univerzity přednáší o myšlenkových experimentech a učí epistemologii, tedy nauku o tom, jak poznáváme a jak (a zda) je vůbec možné, že něco poznat můžeme. 

Odtud je blízko k analýze rozmanitých tvrzení, zejména aktuálních a politických, jíž se Marek Pícha ve volném čase věnuje na svém blogu Argumentace. Kontroverzní tvrzení (a situace, jež z nich vyplývají) rozebírá Pícha elegantně, vtipně a poučně. I odtud by novináři měli citovat, ale hlavně se tu mohou přiučit přesnému kritickému myšlení. 

Budoucnost kritických analýz nicméně možná patří strojům, či aspoň kombinaci strojové analýzy s lidskou. Deník Washington Post v těchto dnech zahájil zkušební provoz svého nástroje Truth Teller. Jeho úkolem je sledovat televizní vysílání a pokud možno v reálném čase doplňovat na obrazovku titulek PRAVDA nebo LEŽ. „Snímáme video, převádíme ho na text, porovnáváme s naší databází a pak zobrazíme, co je pravda a co není,“ popisují to autoři. 

BRAND24


Autor: Washington Post

Jednoduché… když k tomu máte hromadu výpočetního výkonu a pro tento účel speciálně vyvinuté algoritmy na bázi umělé inteligence. Což znamená, že v českých zprávách podobnou věc zatím neuvidíme, jenže v blízké budoucnosti — kdo ví? Třeba se s konečnou platností ověří, že lež má opravdu krátké nohy. 

Také je pravda, že účetní Sláma byl velmi rozčilen, ale tím pravdivé údaje končí a všechno ostatní se ve skutečnosti odehrálo docela jinak. 

Byl pro vás článek přínosný?

Autor článku

Autor je analytik a publicista na volné noze, dříve pracoval v Softwarových novinách a Inside, předtím u sálového počítače. Trochu také učí na VŠE a vydává placený magazín 067.cz.

Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).