Jak známo, Saturnin s dědečkem — nikoli se svým dědečkem, s vypravěčovým dědečkem, ale to jistě všichni víte — si zařídili Kancelář pro uvádění románových příběhů na pravou míru, aby „zabránili nezodpovědnému překrucování fakt, na které si páni romanopisci zvykli“. Díky tomu jsme se mohli dovědět, jak to doopravdy bylo s Ivanem Slámou, účetním továrníka Dubského, který se ostatně nejmenoval Dubský, ale Mikulka; jak proběhl incident mezi Dalem a Stonem v Peerově saloonu; a tak dále.
Saturnin a dědeček žili v době, kdy se literatura psala víceméně realisticky, což jejich úkol značně usnadňovalo. Dokonce i v románu se dalo občas mluvit o nějaké objektivní a ověřitelné pravdě. Postmoderna (a její objev, že realismus s realitou nemá nic společného) by jim řádně zamotala hlavu, ale jistě by si našli nějaké nové hřiště.
Jedno se vysloveně nabízí: zpravodajství a publicistika.
Máme za sebou volby, jimž předcházely kampaně. V takových volebních kampaních se toho namluví! Ověřovat a uvádět na pravou míru není tak dobrá zábava jako u šestákových westernů a červené knihovny, zato je to užitečnější. Na domácí scéně už téměř rok působí server Demagog.cz, který rozebírá vybrané politické diskuse a rozhovory odvysílané v televizi a rádiu.
Tamní pečlivé analýzy nehodnotí názory a postoje politiků, ale výhradně věcnou správnost těch výroků, kde má smysl o ní mluvit. Řekne-li některý z těch dobrých mužů, že bychom měli neprodleně vstoupit do války s Ruretánií, je to velmi pravděpodobně pitomost, ale nejde o výrok, jemuž lze přiřadit pravdivostní hodnotu. Řekne-li však „vždy jsem říkal, že je třeba zaútočit na Ruretánii“, je to úplně jiná věc. To se dá ověřit a ukáže-li se například, že onen pán se před časem zasazoval o těsnější spolupráci s bratrskou Ruretánií, je nachytán na švestkách.
Škoda, že toho víc nevyužívají média, Demagog.cz by si zasloužil být často citován. Je to výborná služba právě pro novináře.
A ne jediná. Poslední dobou provozuje na webu výtečnou a užitečnou pomůcku Marek Pícha (české twitterové komunitě dobře známý jako @tracnik). Na filozofické fakultě brněnské Masarykovy univerzity přednáší o myšlenkových experimentech a učí epistemologii, tedy nauku o tom, jak poznáváme a jak (a zda) je vůbec možné, že něco poznat můžeme.
Odtud je blízko k analýze rozmanitých tvrzení, zejména aktuálních a politických, jíž se Marek Pícha ve volném čase věnuje na svém blogu Argumentace. Kontroverzní tvrzení (a situace, jež z nich vyplývají) rozebírá Pícha elegantně, vtipně a poučně. I odtud by novináři měli citovat, ale hlavně se tu mohou přiučit přesnému kritickému myšlení.
Budoucnost kritických analýz nicméně možná patří strojům, či aspoň kombinaci strojové analýzy s lidskou. Deník Washington Post v těchto dnech zahájil zkušební provoz svého nástroje Truth Teller. Jeho úkolem je sledovat televizní vysílání a pokud možno v reálném čase doplňovat na obrazovku titulek PRAVDA nebo LEŽ. „Snímáme video, převádíme ho na text, porovnáváme s naší databází a pak zobrazíme, co je pravda a co není,“ popisují to autoři.
Jednoduché… když k tomu máte hromadu výpočetního výkonu a pro tento účel speciálně vyvinuté algoritmy na bázi umělé inteligence. Což znamená, že v českých zprávách podobnou věc zatím neuvidíme, jenže v blízké budoucnosti — kdo ví? Třeba se s konečnou platností ověří, že lež má opravdu krátké nohy.
Také je pravda, že účetní Sláma byl velmi rozčilen, ale tím pravdivé údaje končí a všechno ostatní se ve skutečnosti odehrálo docela jinak.