Medián Petra Koubského: Texty na jedno použití a proč se s nimi nepárat

Velká část psaného jazyka je spotřební zboží k jednomu použití. Nepleťme si maily s literaturou a s trvalými hodnotami. Štěkat kvůli příležitostné hrubce je hnidopišství.

reklama

Téměř v každé webové diskusi se dříve či později objeví někdo, komu se americky říká grammar nazi: taková ta osoba, pro kterou je dostatečným důvodem k zamítnutí vašich argumentů gramatická chyba. Napište třeba „zhora dolů“ nebo „Marie s Irenou přišli“, tj. něco, v čem někdy udělal chybu každý včetně profesorek češtiny (a pravděpodobně též včetně dotyčných gramatických nácků) — a jste u nich vyřízeni. Nepřilepte do složitého souvětí čárku na správné místo a vytáhnou na vás, že kdo neumí psát bez chyb, nedovede ani jasně myslet. A když už nenajdou nic jiného, aspoň vám řeknou, že píšete ošklivě a jazyk má přece plnit estetickou funkci. (Na tomhle odstavci si smlsnou!)

Ano, jazyk má estetickou funkci; někdy. Většinu z nás však, jak praví klasik, mezi básníky žádný Vítězslav nezval. Mluvíme a píšeme proto, abychom si sdělili informace. Babička přijede ve středu, TCP/IP stack je software typu public domain, nalít vodu do kyseliny není dobrý nápad. (A to ani v případě, že to někdo napíše jako kiselina.) Prakticky veškerá odborná publicistika slouží k informování, nikoli ke zkrášlování ducha. Štěkat po sobě kvůli příležitostné hrubce je hnidopišství.

Tohle téma mě napadlo, když jsem si povšiml, jak se na Facebooku někdo podivuje, že na webu, jímž mediální poradce nabízí své služby, je jakási obskurní chybička. Ale mediální poradce, u všech všudy, není jazykový korektor! Ano, dřív bývala jazyková úroveň novin a časopisů lepší, není to ale tím, že by jejich redaktoři a externí přispěvatelé uměli pravopis lépe než dnes. Je to tím, že tehdy byly peníze (a čas, hlavně čas!) na jazykové korektury. Když jsme v devadesátých letech vydávali papírový časopis o počítačích, prošel rukama naší výtečné korektorky každičký řádek, pokud možno ne jednou. Všichni jsme díky ní budili mylný dojem, že neděláme chyby.

Jenže ten časopis byl měsíčník. Tehdy jsme si sice mysleli, že pracujeme ve spěchu, ale proti dnešku to bylo líné podřimování. Písmenka do onlajnu se sekají takovou rychlostí, že to člověk po sobě (raději) ani nečte. Na nějakou shodu přísudku s podmětem, či jak se tomu říká, opravdu není čas; autor nemůže sám sobě dělat korektora, ostatně k tomu ani není kvalifikován.

A není to priorita! Prioritou je ověřovat fakta a nepsat věcné nesmysly, prioritou je nenaletět na chytré PR chytáky, prioritou je dělat víc než bystře překládat z angličtiny. Když chybí tohle, pak je houby platné, že autor umí použít přechodník minulý. Pravopis není všechno, řekl si jednou Králíček. Jsou dny, kdy ti vůbec nepomůže, že umíš napsat MYSLIVEC.

Jen abych předešel námitkám, netvrdím, že je chvályhodné neumět pravopis. Neumět cokoli není chvályhodné. Bere mě čert, když lidé jaksi hrdě říkají, že matematiku (programování, němčinu, ruštinu, opravy auta…) ani trochu neovládají. Nikdo neumí všechno, ale pyšnit se jakoukoli neznalostí je pěkná hloupost.

Jenže právě proto, že nikdo nemůže umět všechno, existují priority. Těžký a samoúčelný český pravopis si rozhodně nezaslouží, aby mezi nimi byl vysoko. Pořád se ještě pokládá za kulturně hodnotné, když někdo sice neumí pořádně anglicky, ale nedělá chyby v češtině, ale není to užitečnější naopak?

Každý, kdo vedle své profese zvládá českou gramatiku bezchybně, má mou (trochu nedůvěřivou) úctu. Vedlejší věty příčinné, účelové, podmínkové a přípustkové! Vyjmenovaná slova, slovesné vzory, čísla, způsoby, rody a vidy! Každý… pokud a dokud nesoudí ostatní podle této dovednosti. Je to povrchní, je to školometské, je to trapné. A především to je hodně levný způsob, jak ukončit diskusi. Pokládali byste za normální a slušné, kdyby vaši způsobilost diskutovat o něčem úplně jiném soudili podle toho, zda umíte integrovat hyperbolometrické funkce? (Podle mne jsou užitečnější než i/y.)

NC_casensky

       

Jsou situace, kdy na gramatice jakožto součásti štábní kultury nesporně záleží: oficiální dokumenty, tzv. krásná literatura anebo třeba nápisy, které trvale trčí na veřejných prostranstvích a čtou je tisíce lidí po tisíce dnů. (V Praze na náměstí Míru už dlouho straší ukazatel směru Francouská.) Ale velká část psaného jazyka je spotřební zboží k jednomu použití. Nepleťme si maily s literaturou, nepleťme si odborné články s trvalými hodnotami a úsilí i posměch vynakládejme tam, kde to má smysl.

Zakončil bych nějakou efektní hrubkou, ale připadá mi to nadbytečné. Naštvaných lidí bude stejně víc, než si tento celkem mírný postoj zaslouží.

Petr Koubský

Autor je analytik a publicista na volné noze, dříve pracoval v Softwarových novinách a Inside, předtím u sálového počítače. Trochu také učí na VŠE a vydává placený magazín 067.cz.

Školení: Jak na firemní Facebook prakticky

  •  
    Jak efektivně propojit Facebook s webem.
  • Jak vše měřit a vyhodnocovat.
  • Jak řešit krizové situace.

Detailní informace o školení Facebooku »

       
179 názorů Vstoupit do diskuse
poslední názor přidán 17. 5. 2014 13:48

Tento text je již více než dva měsíce starý. Chcete-li na něj reagovat v diskusi, pravděpodobně vám již nikdo neodpoví. Pro řešení aktuálních problémů doporučujeme využít naše diskusní fórum.

Zasílat nově přidané příspěvky e-mailem