J. Allchin podložil své slova ultravlasteneckými hesly: „Jsem Američan. Věřím v americkou cestu.“. Geekové a nerdi, plodící otevřený kód, takovou cestu ohrožují. A kdo něco takového ohrožuje, s tím by se mělo naložit jako s darebákem. Jde o očividný pokus vnuknout politikům myšlenku, že otevřený kód je kriminálním počínáním, ruinujícím Ameriku. J. Allchin to nijak neskrývá – sdělil, že se on i ostatní šéfové MS průběžně snaží obeznámit politiky USA s podstatou této hrozby, o níž zjevně neměli ani potuchy.
Nechci se zabývat omíláním všeho, co kde bylo napsáno o výrocích J. Allchina, šéfa oddělení operačních systémů MS. Výňatky z jeho proslovu najdete např. na Microsoft Executive Says Linux Threatens Innovation z Cnetu. Názory k věci a další odkazy nabízí stránka Searching Allchin na Slashdotu. Místo toho poskytnu stručný pohled na to, co je vlastně co, k čemu to je a kde je jaké ohrožení.
Co je bezplatná licence, GNU a otevřený kód?
GNU Project založil Richard Stallman v roce 1984. S tímto projektem přímo souvisí rovněž Stallmanem založená Free Software Foundation coby nezisková organizace, vyznávající ideje GNU Projectu. Základní myšlenkou je bezplatně sdílená tvorba, modifikace a volná distribuce softwaru s otevřeným kódem. Kdo ho chce využít ve svém softwaru, musí kód svého softwaru otevřít ostatním. To stanoví nejvýznamnější bezplatná licence GNU GPL (General Public License). K této licenci patří např. Linux.
Ne až tak striktní ve vztahu k možnostem zakomponování otevřeného kódu do uzavřeného kódu za určitých, jasně daných podmínek je GNU LGPL (Lesser General Public License). Dále pak existuje řada odvozených licencí, které – tu více, tu méně – uvolňují striktnost prvotní GNU GPL ve vztahu k uzavřenému kódu (jejich přehled je na Various Licenses and Comments about Them).
Vedle Stallmanova projektu existuje např. Open Software Movement, odmítající pojem „free“ a nejvíc se blížící celkem volnému integrování otevřeného kódu do komerčního uzavřeného softwaru. Mezi touto skupinou a R. Stallmanem panuje značné napětí a vzájemná nelibost. Důvod je jednoduchý – společně vytvářený otevřený kód je tady určen pro zisk komerčních firem. Na druhou stranu je nutno zdůraznit, že GPL nijak nebrání tvorbě zisku z distribuce otevřeného kódu s touto licencí. Linuxové firmy jsou toho názorným příkladem.
Co vadí MS na otevřeném kódu a GNU/GPL?
J. Allchin to řekl dost jasně. MS vadí, že se někde vyvíjí kód, který on sám nemůže zahrnout do svého softwaru, protože mu to licence GNU/GPL nedovoluje (zkuste ale dokázat, že tak „svým způsobem“ nečiní :-) Symbolicky pověstným „špinavým trikem“, jaké jsou pro MS zcela typické, byl případ šifrovacího a ověřovacího softwaru Kerberos, který před lety vyvinuli na MIT a dali ho k dispozici pro volné využití. Vznikly servery a klienti pro kerberosovskou komunikaci, ctící protokol MIT jako standard.
Protože ale Kerberos nebyl kryt žádnou licencí, MS se ho zmocnil, v rámci své oblíbené metody přidal do Kerberosu drobnou nekompatibilitu a vyjel s ním ve Windows 2000. Klienti, kteří dosud komunikovali s jakoukoli implementací Kerberosu, si s ním ve Windows nerozuměli. Kdo si s ním chtěl rozumět, musel si koupit uzavřený software od MS. Více o tom např. Kerberos, PACs And Microsoft's Dirty Tricks. Tvůrci Kerberosu na MIT udělali chybu – zapomněli ho zařadit pod nějakou otevřeně kódovou licenci (naivně spoléhali na slušnost, která MS není vlastní). Uměle vytvářená nekompatibilita softwaru Windows s ostatním softwarem se táhne celou historií MS.
MS se cítí ohrožen tím, že vzrůstající využívání linuxového softwaru zmenšuje jeho podíl především na serverovém trhu. Proto se snaží neustále se opakujícími kampaněmi prokazovat, že kdo spoléhá na Linux, strašně škodí sám sobě :-). Chudší země celého světa díky Linuxu a GNU/GPL mohou u sebe nasazovat výpočetní techniku, aniž by platily miliardy do kapes Billa Gatese (nemají je). V Asii je podíl linuxových serverů už větší než windowsovských. Tak MS uniká další obrovský zdroj příjmů.
Pohled MS na GNU/GPL je nevraživý proto, že mu ubírá další miliardy zisku a snižuje jeho vlastní image coby firmy s nejdokonalejším softwarem na světě. V souvislosti s tím MS poukazuje na to, že snižující se příjmy komerčních firem znamenají snížení přítoku investic do inovací softwarového byznysu. To je samozřejmě naprostý nesmysl, protože inovace softwaru není nijak dalece závislá na miliardách, ale na umu jednotlivých tvůrců.
Od doby, kdy bylo pro současnou architekturu počítačů a sítí už všechno základní vynalezeno, jde o více či méně drobné rozšiřování jeho funkcí. Skutečné inovace ve smyslu evolučních skoků, ne-li přímo revolučních, lze očekávat až se změnami základních technologií, hlavně v hardwaru (např. kvantové či biologické počítače atd.). Pak vznikne i potřeba objevování nových softwarových postupů. A pokud jde o inovaci samotnou, tu si MS vydatně plete s imitací :-). A kromě jiného – hlavní inovací bezplatného otevřeného kódu je sociální inovace, o jaké si uzavřený kód nemůže nechat ani zdát.
Tvrdá linie versus svoboda tvorby a přístupu k informacím
O celé věci lze vést dlouhosáhlé diskuse, které se snad promítnou ve vašich komentářích. MS svým vyhlášením o nebezpečí bezplatného otevřeného kódu s GNU/GPL pro Ameriku přiznává dvě věci – obavu o své vlastní zisky, tedy i o svou budoucnost, a apel na zákonodárce, aby s nerdy a geeky zametli aspoň tak, jak s lidmi zametají kameníci díky zákonům, které jim mají zajistit trvalý růst zisků v distribuci a prodeji hudby. Srovnávat hudbu se softwarem v něčem lze, v mnohém nikoli. Jak MS, tak kameníci se ale dožadují téhož – přivlastnění si tvůrčího potenciálu lidí ve svůj vlastní prospěch. Tam, kde se tvorba prosazuje mimo jejich přímou kontrolu a manipulaci, se obracejí na represívní složky, aby zasáhly. Netřeba rozvádět, co to připomíná (mně i atavismus jednobuněčných organismů :-).
Proti tvrdé linii MS se staví svoboda tvorby a přístupu k informacím. Ta je – zvláště u softwaru GNU/GPL – solí v očích MS, protože nemá mechanismy pro jeho pohlcení, nemůže na něj uplatnit žádnou ze svých ověřených likvidačních taktik. Takový software nikomu nepatří, není nikoho, proti komu by se dalo válčit a komu by se nakonec dal nějak sebrat nebo zničit. Žije si zcela „sám o sobě“. Řešení se nabízí jedno jediné – kriminalizace GNU/GPL. Tu může zajistit jen legislativa. Zda zákonodárci v USA i jinde prohlásí účast na tvorbě otevřeného kódu GNU/GPL za trestný čin, se neodvážím věštit. Ale pomalu se už ničemu nedivím, a tak to považuji za jednu z potenciálně realizovatelných černých vizí, i když si její nástup ani v nejmenším nepřeji.
