Hlavní navigace

Mikrofinance a Filantropie 2.0

21. 11. 2007
Doba čtení: 7 minut

Sdílet

 Autor: 29
Vyšší číslovkou se už dávno neoznačuje jen samotný „Web 2.0“, ale také celá řada služeb, které s ním souvisí nebo které jsou na něm založeny. Druhá verze se nevyhnula ani filosofii konání dobrých skutků. V čem tedy Filantropie 2.0 spočívá a co nového přináší k zavedeným charitativním modelům?

Otázkám uvedeným v perexu se věnovalo odpolední sympózium s mezinárodní účastí, „Philantrophy 2.0“, které proběhlo v úterý 6. listopadu 2007 v Informačním centru OSN v Praze. A v čem že tento nový sociálně-ekonomický směr spočívá? Jak již napovídá samotný koncept Webu 2.0, největší důraz je kladen na sdílení a tvorbu sociálních sítí. V tomto duchu totiž funguje celá řada projektů s filantropickým zaměřením, jmenovitě například půjčky, mikroplatby nebo charita obecně.

O své zkušenosti se jako první podělil pan Tom Williams, který spravuje portál GiveMeaning zaměřený právě na mikrofinancování charitativních a dalších projektů. Postup je následující: člověk (nebo skupina) se zaregistruje na webových stránkách GiveMeaning a představí svůj projekt včetně potřebné cílové částky. Než se začnou vybírat samotné peníze, probíhá určité „výběrové řízení“, kdy během měsíce musí projekt získat sto pozitivních hlasů od ostatních uživatelů. Toto dobře funguje jako autoregulační filtr, který eliminuje šílené nebo nesouvisející projekty.

Jak je patrné, hlavní důraz je kladen především na sociální sítě. Málokdy totiž člověk jen tak zvolí neznámý projekt a na ten přispěje nebo ho podpoří; ovšem jakmile má k projektu nějaký vztah (nebo zná zadavatele), už je situace jiná. Iniciátor sbírky tedy nejprve osloví své známé, kteří pak osloví své známé, a tak to pokračuje dál a dál. Objevuje se tak určitý „sociální rozměr“, kdy člověk neinvestuje jen do nějaké anonymní instituce, ale pomáhá konkrétním projektům konkrétních lidí. Tím, že se uživatelé mezi sebou alespoň částečně znají, je také zajištěna i jistá spolehlivost a kontrola, jak se s financemi nakládá. Iniciátoři sbírek také velmi často přidávají zpětnou vazbu ve formě blogů, obrázků a videí, a informují tak dárce o tom, jak se projekt vyvíjí a co už se podařilo zrealizovat.

Konference Philantrophy 2.0

Prezentované projekty jsou velmi různorodé. Od podpory konkrétního postiženého člověka po vytvoření amatérského fotbalového klubu; od výstavby studny v chudé africké vesnici po sponzorování nějaké osvětové akce; od dodávky jízdních kol do rozvojových zemí po natočení dokumentu o změnách klimatu… Obrovskou výhodou je také skutečnost, že například humanitární organizace tyto sbírky nic nestojí. Nemusí objíždět možné dárce, podepisovat smlouvy a podobně; jednoduše vystaví žádost na konkrétní věc na portál GiveMeaning a čekají. Za minulý rok bylo takto „pro-sponzorováno“ cca 2 000 000 dolarů, přičemž průměrná částka byla 40 $.

Dalším zahraničním hostem byl pan Shawn Smith, ředitel portálu Agents of Change. Vše začalo nápadem na propagační akci „Riding to Break the Circle“, kdy 21 lidí vyrazilo na jízdních kolech z Vancouveru v Kanadě do Tijuany v Mexiku. Tato 3000 km dlouhá trasa znamenala jednak neformální start projektu, ale také přinesla první kapitál. Získané finance putují do fondu, který je pak použit pro potřeby mikropůjček. Nejedná už jen o charitu, ale systém drobných finančních operací založených na důvěře. Protože už jde o komerční systém, pracuje se i s úrokem. Klíčová je totiž udržitelnost, a projekt tak musí přinejmenším pokrýt své vlastní náklady. Mimochodem, průkopník konceptu mikroúvěrů, bangladéšský ekonom Muhammad Yunus, získal v roce 2006 i Nobelovu cenu míru.

Portál Agents of Change spolupracuje s organizací Kiva, která finanční zdroje spravuje a dále je přerozděluje. Postup probíhá zhruba tak, že Agens of Change (a další subjekty) získají finance a předají je síti Kiva. Ta má kontakty na jednotlivé lokální instituce, které pak peníze předají konkrétním lidem na konkrétní projekty (například oprava komunikace nebo vybudování obchodu). V síti Kiva je zapojeno 67 institucí ze 40 zemí světa, a zatímco před rokem pracovali s půjčkami v hodnotě 400 000 dolarů, v současnosti už částky dosáhly výše 14 milionů USD. Vše je také překvapivě docela bezpečné. I když by se mohlo zdát, že půjčky do chudých a rozvojových zemí jsou velmi riskantní, není tomu tak. Problémy podle statistik nastanou pouze u cca 2 % případů.

Že oblast mikrofinancí nabývá na významu, potvrdila i Linda Hanyková z portálu MyElen (= my Electronic Loan Exchange Network). Začala rovnou zajímavými daty, například že v roce 1999 žilo 2.8 miliard lidí za méně než dva dolary denně, nebo že 1 % nejbohatších lidí vydělá zhruba totéž jako 57 % nejchudších. Nicméně pozitivní věcí je, že technologie může tyto dva světy přemostit. Nové technologie přinášejí nové možnosti, vyšší transparentnost, zjednodušování formalit (např. použití elektronického podpisu) či snižování úrokových sazeb. Jak již zaznělo i z úst pana Shawna Smithe, investice do mikrofinancování nesou jen velmi malá rizika – pouhá 2 % nejsou schopna splatit své půjčky. Působení portálu MyElen a podobných sítí je tedy z hlediska filantropie velmi prospěšné, protože jejich snahou a cílem je alokovat finanční prostředky pro chudé a pomáhají budovat komunity.

Konference Philantrophy 2.0

I když mikrofinance vypadají díky své internetové povaze jednoduše a efektivně, stále existuje řada možných problémů. Ani samotné mikrofinanční instituce (MFI) to nemají lehké: spravují zdroje na lokální i mezinárodní úrovni, musejí spolupracovat se strategickými partnery (jako MIXMarket nebo RatingFund) a pracují s rizikem ekonomické nestability, měnových kurzů, ale i možností občanské války, nemocí či přírodních katastrof. Náklady na samotný provoz jsou také docela vysoké (např. organizace půjček, personál v terénu, zabezpečení systému) a práce v této sféře vyžaduje znalosti lokální problematiky a klade vysoké požadavky na moderní software, zabezpečení, metodologii i trénink. Sítě MFI se také musejí vypořádat s právními aspekty, s daněmi (například „dvojitým zdaněním“, kdy se platí daně ve zdrojové i cílové zemi), s administrativou, se znalostí IT a podobně. Přesto mikrofinance prosperují. Co se statistik týče, celosvětově činí průměrná půjčka 850 dolarů a jen v Evropě bylo v roce 2006 investováno celkem 95 miliard Eur do 300 sociálních fon­dů.

Aby nebylo ekonomických aspektů málo, Pavel Kohout (ředitel a spoluzakladatel společnosti Partners) se také zaměřil na finanční stránku věci. Pokud by totiž měly mikrofinance pomoci co nejvíce lidem, musí se z nich stát velký „byznys“. Proč? Pro informaci: objem světového trhu cenných papírů je v řádu desítek bilionů dolarů, objem trhu se státními dluhopisy je podobně obrovský. Trh s mikrofinancemi je oproti tomu jen pouhá kapka v moři. Aby tedy mohly mikroúvěry pomáhat více lidem, musejí si svoji pozici upevnit. Určitým problémem je paradoxně i chápání mikrofinancí jako formy charity (protože tím to zasahuje jen velmi úzkou skupinu lidí). Naopak je potřeba základnu MFI rozšířit a vybudovat dostatečnou infrastrukturu, protože jedině tak bude možné pomáhat více lidem, efektivněji a s nižšími náklady.

Právě náklady jsou také jednou z hlavních sporných otázek. Díky Internetu odpadají výdaje spojené například s propagací jednotlivých projektů, nicméně samotné MFI mají náklady poměrně vysoké (z důvodů, které zde již zazněly), a tudíž musejí být vysoké i úroky, aby byla zajištěna alespoň ona udržitelnost. Mikrofinanční instituce jsou tak v řadě případů kritizovány, že jejich činnost připomíná lichvu. Ovšem není tomu tak; lichváři nastavují vysoké úroky kvůli zisku a snaží se u svých „obětí“ vybudovat stálou finanční závislost (mimo jiné i tím, že lidem půjčují na zbytečné věci nebo hazard a sázky). Oproti tomu MFI se vyššími úroky snaží jen pokrýt své náklady a půjčky směřují výhradně na podporu produktivních cílů (např. budování, rozvoj). Kolem mikrofinancí je tedy jistě celá řada otazníků, ale i příležitostí. Jedná se také v podstatě o poslední velký finanční trh, který ještě nebyl plně prozkoumán.

BRAND24

Jako poslední hovořil pan Martin Hrubec, ředitel Centra globálních studií. Zaměřil se zejména na limity, které mikrofinance mají. Podotkl, že mikro půjčky a mikro charita může být často jen řešením důsledků, nikoliv samotných příčin problémů (např. v určitém regionu). Další věcí také je, že aby mikrofinancování fungovalo, je potřeba už určitá infrastruktura a nějaké existující napojení na komerční a bankovní sféru (aby k transakcím vůbec mohlo dojít). Řada nejchudších oblastí se tak k mikrofinancím vůbec ani nemůže dostat. A do třetice, protože není dobré „implantovat“ naše zvyky, principy a ideje po celém světě, je potřeba vzít v úvahu i mezikulturní dialog (například zvážit nejen to, co chceme pro sebe a co chceme pro ostatní, ale zejména co pro sebe chtějí ti ostatní). I přes veškeré své výhody totiž nejsou mikrofinance univerzálním řešením vhodným vždy a za všech podmínek.

Ačkoliv mikrofinance mají celou řadu problémů, které musí dnes a denně řešit, jedná se o velmi zajímavou a progresivně se rozvíjející oblast. Internet zde nenapomáhá jen samotné komunikaci, ale je klíčovou platformou, na které celý koncept mikrofinancí vůbec stojí. Často skloňovaný přívlastek „2.0“ pak poukazuje zejména na význam tvorby sociálních sítí, kdy spolu všechny strany úzce komunikují a poskytují si vzájemný feedback. Je také dobré si uvědomit, že mikrofinance existují teprve krátkou dobu, a jak se budou vyvíjet technologie (zejména ICT), tak se bude dále rozvíjet i tato oblast. Kdo ví, co na nás čeká v horizontu dalších deseti či dvaceti let… Tak jako tak, i v elektronické podobě půjček a charity platí, že i malá částka může mít velký význam.

Přispívali byste na dobročinné účely pomocí mikroplateb?

  • Určitě ano, je to pro mne ideální forma solidarity.
    27 %
  • Pravděpodobně ano.
    23 %
  • Nevím.
    14 %
  • Ne, dávám přednost jiným formám dobročinnosti.
    29 %
  • Rozhodně ne. Zastávám názor, že každý si má pomoci sám, pak si bude svého blahobytu více vážit.
    7 %

Byl pro vás článek přínosný?

Autor článku

Autor vystudoval obor Informační studia a knihovnictví na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy a v současnosti pokračuje oborem Studia nových médií tamtéž.
Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).