Miniglosa psaná maxirukama...

Ilustrace: Nenad Vitas

Nedávno jsem v glose Tak jsem si objednal mininotebook popisoval, jak jsem si pořídil mininotebook. Text byl dost čtený i komentovaný, proto jsem se rozhodl připravit pokračování. Hned na úvod prozradím, že píši na zmiňovaném mininotebooku. Dozvíte se, o kolik času víc zabere datlování textu v takto provizorních podmínkách.

Nejdříve k používání. Jak zjišťuji, je to opravdu stroj, který k psaní textu stačí. Přihodí se dost překlepů, ale možná je to tím, že mám moc velké ruce. Nikdy jsem si nemyslel, že mám silné prsty, ale v tomto případě jsou nadměrné. Činí mi problém směstnat je na klávesnici tak, aby psaní bylo co nejpohodlnější (samozřejmě netvrdím, že píši všemi deseti, ale na větší klávesnici jsem prostě rychlejší). Mým problémem je občasné zmáčknutí klávesy, které způsobí chvilku dezorientace na malém displeji. Plete se mi zejména „enter“, „shift“ a „šipka nahoru“. Důvody jsou asi dva – málo prostoru a zvyk.

Obvykle používám velikost fontu 10, teď je to „dvanáctka“ a mám co dělat, abych to po sobě přečetl. Touchpad je dost citlivý, občas mám problém trefit se tam, kam potřebuji. Některé klávesy chtějí více tlaku, takže sem tam vypadne nějaké písmenko. Překlepy ale nehledejte, paní korektorka je bezchybná a nic jí neunikne. Já vidím, že v každé větě nějaká ta chybka je, chce to text pečlivěji kontrolovat. Musím ale sportovně přiznat, že překlep se mi podaří i jinde, nejen na mininotebooku.

Pochválit musím samozřejmě rozměry, váhu, výdrž a cenu. To z mého mininotebooku nedělá hračku, jak jsem očekával minule, ale pomocníka, na kterém se dá pohodlně prohlížet Internet a psát texty, připravovat prezentace a tabulky. Na vyřizování e-mailů je to nástroj takřka ideální. Pokud se chystáte mininotebook využívat v kavárnách nebo restauracích, kde se pohybují i děti, počítejte s tím, že se na vás sesypou a začnou na své rodiče pokřikovat, že také chtějí to nové Nintendo. Ano, můj mininotebook vypadá jako hračka, musím s ním vypadat opravdu směšně. Ale to, co od něho potřebuji, zastane.

Tato trochu zvláštní glosa vznikla v kavárně za 90 minut, a to včetně oprav a lopocení se v boji proti všem nástrahám, které si dovedete představit. Obvykle jsem o něco rychlejší. Ale na druhou stranu, kilo váhy se nepronese. Neničím si záda. Takže je to něco za něco, jako ostatně ve všem. Experiment se zdařil, na svém mininotebooku jsem schopen napsat glosu, ovšem na článek bych si zatím netroufl. Z přeskakování mezi okny internetového prohlížeče a přehrabování se mezi dokumenty a elektronickými poznámkami by se mi v minipodání nemuselo udělat dobře…