Mlynář: přestávám věřit...

Ministr informatiky Vladimír Mlynář včera uspořádal tiskovou konferenci, na které představil dva návrhy zákonů od svého resortu. Jedním z nich je novela zákona o elektronickém podpisu, o které jsem zde na Lupě podrobněji psal již dříve, v článku Elektronický podpis, verze 2.0. Tato novela již prošla rezortním připomínkovým řízením a měla by být brzy předložena do vlády.

Druhým návrhem je zákon, který asi bude eminentně zajímat celou internetovou veřejnost – od koncových uživatelů, přes internetové providery, až po marketingové společnosti a inzerenty všeho druhu. Jde o návrh s poněkud zvláštním názvem Zákon o službách informační společnosti. Čeho se týká? Především:

• zákazu spammingu
• odpovědnosti providerů za obsah
• některých aspektů elektronického obchodu

Celý návrh přitom vychází ze závěrů Bílé knihy elektronického obchodu, jejíž závěry prakticky implementuje. Oproti původním představám je zde ale jeden zajímavý rozdíl: Bílá kniha totiž předpokládala, že nebude nutné vydávat žádný „samostatný“ zákon, ale že všechna nezbytná opatření budou moci být „vložena“ (formou novely) do existujících zákonů. Ukázalo se ale, že existují i takové věci, které dost dobře nelze nikam „vložit“, a tak byl přeci jen připraven návrh samostatného zákona – nazvaného „o službách informační společnosti“.

Návrh tohoto zákona již visí v plném znění na webu ministerstva informatiky, a připomínky veřejnosti jsou očekávány do cca deseti až 14 dnů (termíny tradičně hoří, návrh by měl jít do vlády co nejdříve).

Jak na spamming?

Legislativní úprava spammingu,obsažená v návrhu, vypadá následovně:

• šíření nevyžádaných obchodních sdělení skrze „prostředky individuální komunikace“ (což je definováno zejména jako telefon, mobil, email a fax) je zakázáno
• ten, kdo shromažďuje osobní údaje svých zákazníků (podle zákona č. 101/2000 Sb. o ochraně os. údajů), je smí využít pro šíření obchodních sdělení pouze o svých produktech a službách, a pouze za předpokladu, že adresát má „jasnou a zřetelnou možnost zdarma a jednoduchým způsobem odmítnout souhlas nejen v době prvotního shromažďování údajů, ale i při zaslání každé jednotlivé zprávy“
• ostatní nevyžádaná komunikace pro potřeby síření obchodních sdělení není povolena bez souhlasu daných účastníků
• je zakázáno zasílání emailů (pro účely šíření obchodních sdělení), které skrývají nebo utajují identitu odesilatele, nebo nemají platnou adresu, na kterou lze odesílat žádosti o ukončení komunikace
• příslušníci regulovaných povolání (např. advokáti, notáři atd.) musí navíc respektovat také pravidla stanovená jejich profesními organizacemi

Tím, kdo má dohlížet na dodržování pravidel, má podle návrhu být Úřad pro ochranu osobních údajů. Při porušení zákona by měl mít možnost uložit pokutu až ve výši deset milionů korun, s přihlédnutím k závažnosti, způsobu, době trvání atd.

Celá navrhovaná úprava se tedy týká pouze „obchodních sdělení“, nikoli jiných druhů spammingu (třeba politických kampaní, všelijakých agitací apod.). Za nejvýznamnější považuji první tři body (čtvrtý je snad samozřejmost).

První z nich zakazuje „obchodní“ spamming jako takový a třetí nepřímo povoluje spamming na principu opt-in (nejprve musím sám vyjádřit souhlas se zasíláním). Zde si dovolím za sebe vyjádřit připomínku, že by se mělo jednat o explicitní souhlas tak, aby se předešlo dnešním praktikám typu „když nám okamžitě neodpovíte záporně, budeme to chápat jako váš souhlas“.

Zajímavý je druhý bod, který uzákoňuje také princip opt-out: ten, kdo z nějakého důvodu smí shromažďovat vaše osobní údaje, například v rámci nejrůznějších reklamních kampaních (samozřejmě v souladu se zákonem o ochraně osobních údajů), nepotřebuje váš explicitní souhlas s tím, aby vás mohl začít zaplavovat svými obchodními sděleními. Vy, jako adresát, máte alespoň možnost vyslovit svůj nesouhlas tím, aby se tak dělo – a to jak již ve fázi prvotního získávání údajů, tak i opakovaně, v rámci každé zprávy. Převedeno do praktických opatření by to, podle mé interpretace, mělo znamenat:

• Když bude někde nějaký formulář pro zadání osobních údajů včetně emailu, musí tam být možnost zvolit „chci/nechci zasílat obchodní nabídky“. Tato možnost může být přednastavena na „chci“. Případně zde může pouze nabídka „nepřeji si“, která nebude implicitně zaškrtnutá. Nesmí ale být někde schována, nenápadná a obtížně viditelná.
• V každém spamu musí být jednoduchý návod na to, jak rychle, snadno a zdarma vyjádřit nesouhlas s dalším zasíláním. Splnění tohoto požadavku bude zajímavé například u reklamních SMSek.

Co mi v tomto bodě v návrhu chybí, je to, aby rozesilatel nejen musel dávat možnost vyjádřit nesouhlas, ale také musel tento nesouhlas respektovat. Za plus považuji naopak to, že druhý bod hovoří pouze o propagaci vlastních produktů a služeb. To by mělo omezit různé prodeje a přenechávání adres (a následné odvolávky typu: „smíme vás spamovat, protože jsme si vaši adresu koupili v rámci databáze…“).

Volbu Úřadu pro ochranu osobních údajů, jako orgánu dozoru nad dodržováním této části zákona, považuji za velmi rozumnou. Již také proto, že spamming v praxi velmi často souvisí se zneužitím osobních dat.

Za problematické naopak považuji to, že zákon se nesnaží jakkoli vymezit pojem „nevyžádané“ zprávy. Ono to je hodně těžké a dřívější pokusy o legislativní ošetření spammingu si s tím nevěděly rady. Na druhou stranu, když bude „nevyžádanost“ v konkrétních případech posuzovat jediný centrální orgán (ÚOOÚ), a ne několik různých „instancí“ (např. živnostenských úřadů), může si časem vypracovat nějaký vhodný „metr“, kterým pak může měřit všem stejně.

Povinnosti providerů

Návrh zákona o službách informační společnosti stanovuje také základní „pravidla hry“, odděleně pro internetové providery (chápané jako poskytovatele přenosových služeb) a pro poskytovatele hostingových služeb. Ve stručnosti lze navrhovaná pravidla shrnout takto:

• Provider nemá obecně odpovědnost za přenášený obsah (pokud jej neposkytuje sám, neiniciuje, nevybírá příjemce, nemění atd.)
• Provider nemá odpovědnost ani za cacheování přenášeného obsahu (pokud je realizováno „v praxi obvyklým způsobem“)
• Poskytovatel hostingových služeb neodpovídá za uchovávaný obsah (pokud nemá „důvodné pochybnosti“). Ovšem dozví-li se o existenci „protiprávního obsahu“ či o „protiprávním jednání“, je povinen okamžitě zakročit (odstranit nebo znepřístupnit protiprávní obsah).
• Provider ani poskytovatel hostingových služeb nemají povinnost dohlížet na přenášený nebo uchovávaný obsah, ani aktivně vyhledávat „skutečnosti a okolnosti poukazující na protiprávní obsah“.

Orgánem, který by měl dbát na dodržování této části navrhovaného zákona, jsou krajské živnostenské úřady. Maximální možná výše pokuty je stejná jako u spammingu, tj. deset milionů korun.

Změna obchodního zákoníku

Druhou částí navrhovaného zákona o službách informační společnosti je fakticky novela obchodního zákoníku, která v tomto zákoníku vytváří (lepší) prostor pro elektronický obchod. Zpřesňuje a rozšiřuje některé formulace tak, aby nevylučovaly elektronickou komunikaci. U objednávání elektronickou cestou mj. požaduje, aby zákazník měl možnost si před definitivním potvrzením nejdříve prohlédnout a zkontrolovat všechna vložená vstupní data. Dále, když objednávku elektronickou cestou zadá, musí dostat potvrzení o jejím přijetí. Zpřesňuje se také rozsah informací, které musí prodávající při online obchodech poskytnout zákazníkovi, a zavádí se možnost, aby zákazník odstoupil od smlouvy mj. i v případě, kdy mu nebyly poskytnuty dostatečné informace.

Účinnost zákona je navrhována ke dni vstupu České republiky do Evropské unie.

Co řekl Mlynář k Internetu

Kromě otázek k navrhovaným zákonům se Vladimír Mlynář na včerejší tiskové konferenci nemohl vyhnout ani otázce na současné dění kolem přístupu k Internetu. Jak tedy odpověděl na otázku zajímající se o jeho celkové hodnocení a o dopady jeho tlaku na Český Telecom?

(…) cílem toho tlaku, jak jste jej překřtili, je dosáhnout snížení cen pro koncové uživatele. Problém má dvě roviny. Prvním je vytáčený Internet, dial-up, tam Český telekomunikační úřad posuzuje návrh Českého Telecomu a předpokládám, že příští nebo přespříští týden uzavře toto posuzování rozhodnutím, které povede ke zlevnění vytáčeného (dial-upového) Internetu a k většímu prostoru pro konkurenční soutěž na trhu vytáčeného Internetu. Pokud jde o tu druhou rovinu, tedy o ADSL, musím říci, že to, co Český Telecom nabídl, považuji za takový půlkrok, řekl bych nedostatečný půlkrok z mého pohledu, a musím říci, že ten dnešní model ADSL, který je vlastně modelem velkoobchodní nabídky, kterou mohou další subjekty pouze přeprodávat, nepovažuji do budoucna za vhodný. Myslím si, že je třeba hledat cesty, které vnesou i do ADSL konkurenční soutěž (…).

K nadcházejícímu termínu 23. září, které si sám určil jako určitý „deadline“, Vladimír Mlynář řekl:

Blíží se 23. září, a musím říci že přestávám věřit, že pouze veřejná prohlášení a apely budou stačit, aby se situace v oblasti ADSL posunula, a zachovám se podle toho, co jsem již dříve avizoval, tedy podle možností, které dává zákon. Ty možnosti jsou dvě, zásady regulace, a samozřejmě rozhodnutí Českého telekomunikačního úřadu. Ale nechci ještě předjímat události, ještě není dvacátého třetího (…).

Zvukový záznam odpovědi Vladimíra Mlynáře najdete v mém audio archivu.