Protože přesně to to je. Proč by měla být skutečnost, že k mému telefonu nevede drát, považována za luxus, kvůli kterému bych měl platit za příchozí hovory? Myslel jsem, že žijeme v 21. století… (Ne, neargumentujte tím, že v USA se to tak dělá; co se týká mobilních sítí, USA za Evropou hluboce zaostávají a je docela dobře možné, že jedním z důvodů je i vámi prosazovaný model placení.)
Vycházíte z představy, že tady existuje jedna jediná Telefonní Síť, po které se hovor dostane (téměř) k cíli a pak se teprve podle operátora dopraví k cílovému telefonu. Ale tak to přeci není. V této zemi existují čtyři sítě a každá je provozovaná jedním operátorem. Princip short distance vs. long distance platí ze šestnácti možných variant pouze v jednom jediném případě: že voláte z Telecomu na Telecom. Ve všech ostatních případech se platí stejný tarif, ať je hovor veden mezi dvěma telefony metr od sebe nebo třeba z Aše do Jablunkova. Takže je nesmysl poměřovat zpoplatnění hovoru mezi mobily zvyklostmi jediné nemobilní sítě.
Je-li něco zcestné, je to vaše přirovnávání "meziměstského" (jak už jsem výše naznačil, samotný ten výraz je hlubokým anachronismem) hovoru k mezinárodnímu. Když volám kamarádovi na mobil do Ostravy, je pořád ve stejné síti, jako kdyby stál vedle mne. Když mu budu volat do Austrálie, bude v úplně jiné síti, která je provozována úplně jinou společností, takže je celkem logické, že i zpoplatnění bude vypadat úplně jinak.
