Mohou jít doménoví spekulanti za mříže?

Hned na počátku je nutné upozornit, že tento článek má být spíše příspěvkem k diskusi. Není možné sestavit úplný přehled otázek souvisejících s doménovými jmény, natož pak poskytnout na ně odpovědi. Důvodem je především celkový nedostatek soudních rozhodnutí s doménovými jmény souvisejících. Proto také každý názor, který je v současnosti na téma právních otázek doménových jmen publikován, je pouze stanoviskem autora, a nikoliv zřejmou pravdou, za kterou je mnohdy vydáván. V budoucí rozhodovací praxi soudů může být všechno jinak.

Zlatá doba doménové spekulace je nenávratně pryč. Zavedení tzv. speciálních žádostí ve většině případů brání spekulantům v opakované registraci domény bez zaplacení registračního poplatku. Tím se stávají doménové spekulace méně zajímavými, neboť spekulanti musí za zaregistrované domény zaplatit registrační poplatky, ale prodat se jim podaří jen některé z nich. Prodej domény oprávněnému subjektu, zvláště pokud jde o doménu lukrativní, může být navíc záležitostí i několika let.

Na druhou stranu, pokud si je spekulant hodnotou domény jistý natolik, že poplatek zaplatí, majitel ochranné známky se stejným zněním je v poměrně složité situaci. Domáhat se svého práva soudní cestou může být velmi zdlouhavé a navíc i drahé. Často používanou strategií je proto podání trestního oznámení. Pokud je policejní orgán, který věc prověřuje, rozumný, spekulantovi nic nehrozí a věc bude odložena po první návštěvě policejní stanice. Oběma stranám se pak mnohdy dostane i poučení, že policie je tu od stíhání pachatelů vražd a loupeží, a nikoliv k řešení obchodních sporů. Stává se však, že spekulant narazí na policistu přičinlivého, který vezme věc za svou. V takovém případě končí legrace.

Jedním ze základních znaků trestného činu je jeho nebezpečnost pro společnost. Jinak řečeno, čin, který není pro společnost nebezpečný, nemůže být trestný. Toto pravidlo je v případě porušování práv k ochranné známce velmi důležité. Trestní zákon totiž neříká, čeho se musí pachatel trestného činu porušování práv k ochranné známce a obchodnímu jménu (§ 150 trestního zákona) dopustit. Zákon pouze stanoví, že potrestán bude ten, kdo označí své výrobky nebo služby neoprávněně ochrannou známkou. Je tedy trestné i vylepení nápisu Microsoft na kadibudku na zahrádce? Zajisté ne, takový čin totiž není společensky nebezpečný.

V případě porušování práv na Internetu však situace zdaleka není tak zřejmá. Nejeden policejní orgán a soudce pak díky mediální kampani vedené výrobci softwaru a zvukových nosičů považuje internetové piráty málem za teroristy. Ve výsledku je pak schopen registraci domény nebo vypálení několika CD prohlásit za trestný čin. Je nutné si uvědomit, že orgány činné v trestním řízení nemají s kriminalitou bílých límečků žádné zkušenosti a díky tomu může být trest směšně mírný, ale i skutečně přísný.

Pro ilustraci je možno uvést, že napadení lékaře záchranné služby a hasiče bylo nedávno policií posouzeno jako pouhý přestupek, zatímco za zprovoznění systému pro výměnu obrázků obalů CD byl student podmíněně odsouzen ke čtyřem měsícům odnětí svobody.

S doménovou spekulací navíc souvisí důležitá právní otázka. Je protiprávní už pouhá registrace domény, bez spuštění webového serveru na příslušné IP adrese? Přesněji řečeno – není doposud jasné, zda již pouhou registrací lze zasáhnout do práva majitele ochranné známky nebo držitele nezapsaného označení, které je chráněno předpisy nekalé soutěže. Většina autorů, kteří k tomuto tématu publikovali, zastává kladný názor. I v zahraničí se taková čistá spekulativní registrace za protiprávní považuje. Lze proto předpokládat, že i české soudy budou postihovat pouhé registrace, pokud půjde o registrace domén zaměnitelných s ochrannými známkami nebo jinými chráněnými označeními.

Se všemi výše uvedenými problémy souvisí neradostný stav české justice. V obchodních sporech, tedy v případech ochranných známek a nekalé soutěže, je situace lepší, neboť tyto věci rozhodují krajské soudy. Soudci jsou zde zkušenější a snad i na vyšší odborné úrovni. Pokud však má být některý případ rozhodován soudem okresním, lze leckdy očekávat velká překvapení. Soudce, který si pod pojmem Internet neumí nic představit, může těžko posuzovat závažnost porušení zákona spočívajícího v registraci domény.

Jsou to ovšem právě okresní soudy, které rozhodují většinu trestních případů souvisejících s výpočetní technikou a Internetem. Pokud je tedy doménový spekulant nebo jiný počítačový delikvent stíhán pro trestný čin, má se v některých zapadlejších koutech naší vlasti čeho bát. Policie a poškození totiž většinou disponují mnoha prostředky, zejména zástupy právníků, které soudce o vině nešťastníka mohou přesvědčit. Je nutné si uvědomit, že většina právníků, soudce nevyjímaje, se rozhodla studovat právnickou fakultu právě pro svou humanitní orientaci a odpor k technickým vědám.

Tolik několik nesourodých myšlenek k současnému vztahu doménových jmen, Internetu a práva. Základní otázky zůstávají zatím nevyřešené a problémem je především nepředvídatelnost rozhodování státních orgánů. Proto pokud vám tedy váš právník tvrdí, že si je výsledkem sporu týkajícího se domén jistý, nevěřte mu. Kromě naprosto jednoduchých případů není ve věcech doménových jmen zatím jisté skoro nic.