Možná přijde i virtuální operátor

Opatrně a jakoby nesměle si ČTÚ pohrává s myšlenkou, že by si v rámci nadcházející aukce kmitočtů na stávajících mobilních operátorech přece jen vynutil velkoobchodní nabídku jejich mobilních služeb. Tak, aby mohli vzniknout (legální) virtuální operátoři.

Český telekomunikační úřad si to možná stále nechce připustit, ale rezidenční zákazníci mobilních služeb v tom mají jasno: za stejné služby u nás platí podstatně více než v blízkém zahraničí. A jsou stále více frustrováni tím, jak se vývoj na trhu polarizuje: jak se rozjíždí cenové nůžky mezi tím, co platí oni a co platí firemní zákazníci. Ti totiž stále častěji hlásí, jak se díky elektronickým aukcím dostali na pětinu či rovnou desetinu očekávaných cen. Naposledy třeba město Ostrava, které nyní volá 8× levněji.

To s rezidenčními zákazníky (rozuměj: jednotlivci, soukromými osobami, rodinami) si mobilní operátoři dosud stále pohrávají, jak jen chtějí. A místo skutečně výhodnějších tarifů jim předkládají jen výsledky dalších kombinatorických cvičení na téma „jak to udělat, aby to vypadalo levněji, ale naše výnosy neklesaly“.

Důvod tohoto chování operátorů není třeba složitě hledat. V citovaném článku o aukci služeb pro Ostravu zazněl celkem jasně: „když nemají na straně odběratele zdatného soupeře, využijí prostor, který jim nakupující dá“. Nu, bylo by naopak divné, kdyby se mobilní chovali jinak: nejsou charitou, ale podnikatelským subjektem, který zde působí za tím účelem, aby svým vlastníkům (akcionářům) přinášel co největší zisky.

Takže všechno je vlastně o tom, jaké podmínky a jaký „prostor“ se jim vytvoří. A zatímco firemní zákazníci jim (alespoň v poslední době) již dokáží být zdatnými soupeři a dokáží se domoci důstojných cen za poskytované služby, rezidenční zákazníci mají stále smůlu. Až na nějaké ty retenční nabídky, dostupné pro otrlé zákazníky, kteří mají žaludek na individuální handrkování se s operátorem.

V zahraničí jsou „zdatnými soupeři“ mobilních operátorů kromě firemních zákazníků ještě také operátoři virtuální. Ti agregují poptávku od většího počtu svých zákazníků, často právě těch „nejmenších“ (rezidenčních zákazníků), a vůči skutečným mobilním operátorům naopak vystupují jako ti největší zákazníci. Díky tomu se dostávají k důstojným cenám, které pak dokáží přenášet i na své zákazníky. Což mimochodem vyvolává skutečnou konkurenci na trhu a nutí i samotné mobilní operátory vycházet vstříc i těm nejmenším zákazníkům z řad jednotlivců a soukromých osob.

U nás ale virtuální operátory stále nemáme. Jak by ne, skuteční mobilní operátoři si přece „zdatné soupeře“ sami vychovávat nebudou, ani jejich vznik jakkoli usnadňovat. Máme jen několik šedivých virtuálních operátorů, kteří sice i tak dokáží nabídnout zajímavé podmínky – ale jejich působení je poněkud „na hraně“ zákona, což také značně oslabuje i jejich „zdatnost“. Nehledě na další věci, jako třeba nemožnost veřejně inzerovat své služby.

A tak se u nás zkouší i zcela netradiční cesty, které by jinde neměly důvod vznikat. Jako třeba nedávná kampaň serveru neurra.cz, který si skrze agregaci zájemců o důstojnější tarif chtěl takovýto tarif vynutit. Nebo cesta nabídek na slevových serverech: jedné takové, od Vodafone, se zákazníci nedávno hlasitě vysmáli.

Co na to regulátor?

Náš odvětvový regulátor (Český  telekomunikační úřad) se k celému problému dosud stavěl poněkud specificky: ve svých (notně kritizovaných) cenových průzkumech se snažil ukázat, že celý problém vlastně neexistuje, a že u nás voláme za zcela průměrné ceny. Což je vlastně pravda: pokud se zprůměrují nízké ceny, placené firemními zákazníky, s vysokými cenami které musí platit rezidenční zákazníci, určitý průměr z toho vzejít může. Jenže ČTÚ potřeboval dojít ke stejnému závěru jen na základě oficiálních ceníkových cen, které jsou oněmi vysokými cenami pro rezidenční zákazníky, bez započítání (neveřejných) nízkých cen pro zákazníky firemní. A to opravdu nešlo

I k přínosům virtuálních mobilních operátorů se náš regulátor stavěl dosud negativně: předseda ČTÚ se několikrát vyjádřil v tom smyslu, že o jejich přínosu vůbec není přesvědčen. Několikrát sice prý zprostředkoval jednání mezi zájemci o roli virtuálů se skutečnými mobilními operátory. Ale pokud byl pouze pasivním zprostředkovatelem, musel počítat s tím, že se nedomluví – a že mobilní operátoři prohlásí, že nedostali nabídku, která by pro ně byla dostatečně atraktivní. No, ono popuštění vody z vlastního rybníka asi nebude pro kapry atraktivní nikdy.

Ohledně možnosti nějak „zatlačit“ či přímo nařídit vznik virtuálních operátorů pak ČTÚ vždy reagoval tak, že k něčemu takovému nemá pravomoc.

Jenže právě to se nyní mění.

S přídělem i povinnosti

Změna přichází s nadcházející aukcí dosud volných kmitočtů v pásmu 1,8 a 2,6 GHz, stejně jako nově uvolňovaných kmitočtů z tzv. digitální dividendy, v pásmu 800 MHz. Právě to je totiž jedinečná situace, kdy stát něco operátorům dává – a při té příležitosti má možnost také něco požadovat.

No a tuto možnost stát hodlá využít.

Zatím se rýsovaly především požadavky na pokrytí, které by s nově přidělenými kmitočty mělo být dosaženo zejména u méně lukrativních (řidčeji osídlených) oblastí. O těchto podmínkách se diskutuje již dlouho, a „promlouvá“ do nich jak ČTÚ, tak i Ministerstvo průmyslu a obchodu (MPO), v návaznosti na svou koncepci Digitální Česko.  Zde ale byly konkrétní požadavky na pokrytí nakonec „odloženy“ na později.

Nyní, v nedávných dnech, oba subjekty (MPO i ČTÚ) zveřejnily své další představy o tom, jak by konkrétní podmínky měly vypadat:

Stále nejde o definitivní podobu podmínek budoucí aukce (kterou musí nejprve umožnit právě projednávaná novela zákona o elektronických komunikacích), ale jen o další podklad k další diskusi. Ale na druhou stranu už jde o podstatně konkrétnější představu, která se asi už nebude měnit až tak zásadně.

Základem této představy, pokud jde o požadované pokrytí, je systém „okres za okres“: plocha státu je rozdělena na „méně lukrativní“ a „více lukrativní“ okresy (v návrhu označené po řadě jako skupina A a skupina B), a držitel přídělu v pásmu 800 MHz bude muset přednostně pokrývat okresy skupiny A: teprve za každý pokrytý okres A (tedy ten méně lukrativní) může pokrýt jeden okres skupiny B.

Očekával bych tedy, že okresů skupiny A bude stejně nebo více než těch skupiny B, ale skutečnost je přesně opačná: ve skupině A je 32 okresů, zatímco ve skupině B jich je o 12 více (tedy 44). Kdy tedy dojde řada na ony „přebývající“ okresy skupiny B, když už všechny okresy skupiny A budou pokryty, a stále by mělo platit pravidlo „okres za okres“?

Stejné podmínky pro všechny

Ještě důležitější je možná jiný aspekt: všechny podmínky a požadavky, které si stát v dosud předložených návrzích klade (byť nejsou ještě definitivní),  vychází z principu, že mají být stejné pro všechny. Tedy jak pro stávající mobilní operátory, tak i pro eventuálního nově příchozího.

Jedinou výjimkou je možnost (nového příchozího) získat větší příděl spektra právě v pásmu 800 MHz, jehož využití je ale spojeno s popisovaným systémem „okres za okres“. Všechno ostatní by pro něj už bylo přesně stejné jako pro již etablované operátory, kteří již na našem trhu působí, mají zde vybudovanou určitou infrastrukturu, a hlavně již mají mezi sebou rozdělený celý trh mobilních služeb. Eventuelní nově příchozí by tak mohl získávat své zákazníky prakticky jen tak, že je přebere svým konkurentům – což je ale výrazně nákladnější, než udržet si již existujícího zákazníka.

Zejména z tohoto důvodu (již existujícím zákazníkům) si prosazení stejných výchozích podmínek pro všechny dovolím považovat za vítězství stávajících operátorů. Těm takovéto pojetí pochopitelně vyhovuje, a sami ho také vehementně prosazovali.

Vstříc jim ale vychází i další podmínky, jako třeba „technologická neutralita“, konkrétně v podobě  možnosti zajistit požadované pokrytí oněch „okresů“ skupiny A či B jakoukoli technologií v jakémkoli pásmu. Tedy třeba i pomocí jejich stávajících sítí.

Podle mne je i toto další významný faktor, který nahrává do rukou stávajícím operátorům, a naopak znevýhodňuje případného nově příchozího. K jeho příchodu jsem proto stále více skeptický. Spíše se obávám, že vše směřuje k tomu, že si všechny dostupné kmitočty rozeberou stávající operátoři, a tím na hodně dlouhou dobu zafixují počet (klasických GSM/UMTS) mobilních operátorů na našem trhu.

Opatrně, nesměle… ale přece

Přes to všechno, co jsem popisoval výše, ale zveřejněný návrh (ten od ČTÚ) přeci jen obsahuje jakýsi záblesk naděje. Sice hodně nesmělý a opatrný, ale přeci jen „alespoň nějaký“. Jde konkrétně o zmínku, připouštějící možnost vynutit si příchod virtuálních operátorů.

Pro nalezení uvedené zmínky nestačí podívat se do právě zveřejněné monitorovací zprávy ČTÚ za měsíc srpen, kde ČTÚ sám rekapituluje to nejpodstatnější z celé přípravy aukce. Zde je pouze velmi neurčitá formulace, naznačující možnost uložit určité další povinnosti:

Ve zveřejněných Principech ČTÚ dále s ohledem na závěry rámcového zhodnocení trhu elektronických komunikací, včetně hodnocení potenciálu pro další rozvoj mobilního trhu, konstatuje, že je dán prostor pro případné uložení dalších podmínek v připravovaném výběrovém řízení sledujících prohloubení konkurenčního prostředí na trhu mobilních služeb.

Že by se mohlo jednat o vstup virtuálního operátora, naznačuje až detailnější pohled do vlastního materiálu ČTÚ. Zde se přece jen mluví konkrétněji, a je zde zmiňována možnost povinné velkoobchodní nabídky:

S ohledem na dosavadní absenci velkoobchodní nabídky nebo smluvně ujednaného poskytování služby originace mobilního volání na mobilním trhu prověřuje ČTÚ v této fázi přípravy výběrového řízení možnosti stanovení další podmínky (závazku) pro zajištění dostupnosti velkoobchodní nabídky mobilních služeb pro účely poskytování mobilních služeb koncovým uživatelům.

Právě takováto velkoobchodní nabídka je tím, co na našem mobilním trhu dosud chybí (nepočítáme-li MobilKom, resp. U:Fona), a mohla by být cestou pro („řádného“, nikoli šedivého) virtuálního mobilního operátora: on by byl velkoobchodním zákazníkem (skutečného) mobilního operátora, a jeho služby by přeprodával svým koncovým zákazníkům.

Nejásejme ale předčasně. Nevíme totiž, jak vážně ČTÚ tyto své nesmělé náznaky myslí. I z uvedených citací vyplývá, že vše zatím jen zvažuje, resp. „prověřuje“. Či možná trochu „hrozí“, když operátorům ještě dává prostor pro to, aby velkoobchodní nabídku raději zavedli sami a dobrovolně, než jim ji uloží sám:

CIF16

Pro konečné rozhodnutí v této věci bude pro ČTÚ určující reálná dosažitelnost takové velkoobchodní služby v době do zahájení veřejné konzultace podmínek výběrového řízení.

Jenže to může dopadnout i jinak. Co když mobilní operátoři „přesvědčí“ regulátora, že po nich takovouto nabídku nemá chtít, a on zůstane jen u zvažování (které nepromítne do skutečného požadavku)?

No, uvidíme. I podle výsledku poznáme, kdo má jakou sílu a komu o co (a o koho) jde.

Anketa

Očekáváte, že ČTÚ nakonec uloží povinnost zveřejnit velkoobchodní nabídku mobilních služeb?

50 názorů Vstoupit do diskuse
poslední názor přidán 15. 9. 2011 11:29

Školení: Práce s leady v digitálním prostředí

  •  
    Jaké online kanály používat pro získání leadu
  • Jakým způsobem pracovat s leady
  • Jak vyhodnocovat a optimalizovat efektivitu

Detailní informace o školení Práce s leady v digitálním prostředí »