Hlavní navigace

Možnosti vysokorychlostního Internetu přes xDSL

Karel Chvalovský

V souvislosti s vysokorychlostním přístupem k Internetu se v poslední době nejvíce skloňují technologie xDSL. Nejčastěji se v tomto vztahu objevuje zkratka ADSL. Co vlastně xDSL technologie jsou a co všechny jednotlivé zkratky znamenají? Čím se liší, co mají společného a co nového přinášejí?

Snaha dosáhnout stále vyšších přenosových rychlostí přivedla lidstvo v posledních letech k vynálezu řady revolučních technologií. Stejně jako se řada vědců snaží nalézt zcela nové metody přenosu, snaží se také využít stávajících prostředků k dosažení lepších výsledků. O tom, že na světě existuje obrovská „datová“ síť, která je využívána velmi neekonomicky, se ostatně ví již mnoho let. Jde o síť telefonní, která k připojení koncových zákazníků využívá především obyčejného měděného drátu. Klasické hlasové linky totiž používají k přenosu pouze pásmo o šířce přibližně 3 kHz, měděný drát je však schopen přenášet signály s podstatně větší šířkou pásma v řádu MHz.

Vznikl tak nápad využít výraznější části tohoto přenosového pásma. Zde je však nutno si uvědomit jeden podstatný rozdíl mezi technologií digitálních účastnických linek (Digital Subscriber Line – DSL) a klasickou telefonní sítí. Technologie xDSL totiž zajišťuje pouze přenos po metalickém vedení, nejde o technologii, která by umožňovala přenos po celé telekomunikační síti. Jedná se tedy pouze o vysokorychlostní datový přenos mezi koncovým zákazníkem a ústřednou telekomunikačního operátora. Díky digitálnímu charakteru to však bohatě stačí. Tato změna také staví do zcela nové role telekomunikační operátory.

Pro celou technologii jsou velmi významné vlastnosti vodiče. Signál se totiž na měděném drátu velice rychle zeslabuje, proto je maximální využitelná šířka pásma – a tím pádem i přenosová rychlost – závislá na délce spoje. Nejvyšší přenosové rychlosti přes 50 Mb/s je tak dosahováno na vodičích s délkou do 300 metrů. Právě maximální délka vodiče a přenosová rychlost jsou tím, co jednotlivé technologie xDSL z pohledu uživatele nejvíce odlišuje. Platí zde tedy jednoduchá poučka: čím větší maximální délka spoje, tím nižší přenosová rychlost (a naopak).

Termín xDSL představuje souhrnný název pro všechny DSL technologie. Za x si dnes již můžeme dosadit velké množství písmen. My se však zastavíme pouze u několika nejvýznamnějších:

HDSL (High-bit rate) je vůbec nejstarší xDSL technologií. Používá se k realizaci okruhů E1, ISDN PRI a dalších digitálních přípojek na metalickém vedení. Pracuje na dvou či třech metalických párech s maximální přenosovou rychlostí 2 Mb/s. Největší možná délka vedení je 4 km (2 páry) nebo 5,5 km (3 páry) při použití opakovačů až 20 km. Hlavní charakteristikou této technologie je její symetričnost, takže přenosová rychlost je stejná v obou směrech. Variantou HSDL na jednom metalickém páru je SDSL (Symmetric) a HDSL2.

ADSL (Asymetric) je, jak již název napovídá, technologií asymetrickou, přenosová rychlost je tedy v obou směrech rozdílná. Původně byla vyvinuta pro potřeby Video On Demand, dnes však našla mnohem většího využití v přístupu k Internetu. Pro ten je totiž asymetrický přístup také velmi vhodný. Pro přenos stačí pouze jediný metalický pár, jehož maximální délka může být v závislosti na provedení až 5,5 km. Nejvyšší přenosová rychlost se pohybuje ve směru k uživateli (downstream) od 1,5 do 9 Mb/s a směrem od uživatele (upstream) od 16 do 640 kb/s. Metalické vedení je však možno současně s ADSL používat pro přenos klasického telefonního hovoru. K tomu je nutný na straně ústředny oddělovač (splitter). V současné době jde o technologii zcela suverénně nejrozšířenější a u nás ji nyní testuje Český Telecom v rámci svého pilotního projektu.

ADSL Lite (G.Lite, DSL Lite, splitterless ADSL či Universal ADSL) je odlehčenou variantou ADSL. Neobsahuje splitter na straně telekomunikačního operátora, takže je méně nákladná. V současné době se ve všech ostatních ukazatelích výrazně přibližuje ADSL, to jí dává reálné šance stát se nejrozšířenější technologií xDSL.

RADSL (Rate Adaptive) je jednoduše řečeno varianta ADSL, která dokáže otestovat kvalitu a délku linky. Díky tomu je schopna automaticky stanovit maximální možnou přenosovou rychlost.

VDSL (Very High Data Rate) byla vyvinuta především pro přenos HDTV. Tomu také odpovídá maximální přenosová rychlost, která je směrem k uživateli (downstream) od 13 Mb/s do 55 Mb/s. Této rychlosti je však dosahováno na vedeních o maximální délce do 1.500 respektive 300 m. Maximální přenosová rychlost směrem od uživatele (upstream) se pak pohybuje od 1,5 do 2,3 Mb/s. VDSL však neexistuje pouze v asymetrické podobě, ale také v symetrické variantě s maximální přenosovou rychlostí 34 Mb/s oběma směry. Jde zatím o nejrychlejší technologii xDSL.

IDSL (ISDN) je v podstatě DSL varianta ISDN, je však určena pouze pro data.

WT100

Technologie

Downstream

Upstream

Maximální délka

ADSL

1,5 Mb/s

9 Mb/s

16 kb/s

640 kb/s

5,5 km

2,75 km

HDSL

2 Mb/s

2 Mb/s

4 km

VDSL

13 Mb/s

55 Mb/s

1,5 Mb/s

2,3 Mb/s

1,5 km

0,3 km

Tím jsme si popsali nejznámější technologie xDSL, jejich konkrétní implementace se však může velmi lišit. Jednotliví výrobci si je totiž často přizpůsobují k obrazu svému a vytvářejí jejich stále nové a nové varianty. Stejně tak provozovatelé xDSL služeb většinou nenabízejí maximální možné přenosové rychlosti. Uvedené hodnoty jsou tedy spíše teoretická maxima.

Technologie xDSL mají jistě velkou budoucnost a zcela určitě je ještě čeká značný vývoj. Jejich nasazení však celosvětově zůstává hodně za očekáváním – ukazuje se totiž, že všechno nebude zdaleka tak jednoduché, jak se původně zdálo. Bude zajímavé sledovat, jaká bude jejich nabídka v České republice.

Anketa

Májí podle vás xDSL technologie budoucnost?

Našli jste v článku chybu?