Věci by se měly používat k tomu účelu, ke kterému byly určeny. Jazyk HTML byl odvozen ze SGML a byl navržen tak, aby poskytoval informaci o logické struktuře dokumentu s tím, že vzhled je plně v režii prohlížeče. Prohlížeč také rozhoduje o tom, které tagy implementuje a které ignoruje (např. frames-only stránky jsou vrcholem neslušnosti).
Postupem času ale autoři začali chtít nějakou kontrolu nad vzhledem, a tak se z původně geniálně jednoduché myšlenky stal naprosto nepraktický hybrid. Všechny tagy typu FONT FACE jdou přesně proti původní myšlence a cíle (kontroly nad vzhledem) stejně dosáhnout nelze. Snahy o kontrolu vzhledu pak vedou k tomu, že na typickém komerčním serveru (kromě těch největších, kde pracují lidé, kteří věci rozumí) má úvodní stránka 200KB a dokud se nenatáhne celá včetně všech animovaných reklam, neuvidíte ani písmenko. V rámci konkurenčního boje a implementace tzv. moderních featur se ztratila i kompatibilita jednotlivých prohlížečů, čímž jsou biti i autoři.
Nejlepší by bylo, aby tam, kde jde pouze o obsah, byl použit jazyk HTML (jednoduchý a univerzální) a tam, kde o design, třeba PDF. V době, kdy standardy vznikají nikoli dohodou, ale diktátem jedné silné firmy, je takové řešení bohužel neproveditelné.
Názor k článku
MujDisk - hezký počin Atlasův
