Na cesty s Internetem

Ilustrace: Nenad Vitas

Nejprve jsme sháněli ubytování. Obešel jsem tři nejmenované velké české cestovní agentury a zeptal se, na kolik by přišel hotel v Amsterdamu na pět dní. Uvedl jsem konkrétní data příjezdu a odjezdu a chtěl jsem tříhvězdičkový hotel co nejvíce v centru.

Celkem jsem dostal okolo deseti vytištěných nabídek, z nichž nejvýhodnější zněla na „3000 korun za noc“ (tj. celkem 12.000 korun), přičemž hotel byl dost daleko od centra města. Ostatní byly dražší. Tříhvězdičkový hotel v centru pod 3500 korun na noc neexistoval.

Poděkoval jsem, doma zadal do Googlu „Amsterdam hotels“ a během pěti sekund našel server bookings.nl. Zde jsem si chvíli prohlížel rozmístění hotelů na mapě, četl podrobné informace o ubytování a recenze klientů a zjistil, že ceny byly ve všech případech podstatně nižší (až o 30 procent), než mi bylo nabízeno v našich cestovních kancelářích. Je jasné, že si naše agentury něco musí „přirazit“, ale nejkurióznější bylo, že ceny na webu se zásadně lišily den ode dne (např. noc v úterý stála dvakrát méně než noc o víkendu), zatímco v kamenných pražských pobočkách byly ceny zásadně fixní „na jednu noc“. (Kdybychom výlet podnikli od pondělí do pátku, měli bychom ubytování dvakrát lacinější, než nám bylo nabízeno cestovkami!)

Opojen svými „L33T INT3RN3T SK1LLZ“ jsem tedy nakonec objednal za 13.500 korun ubytování v luxusním pokoji ve čtyřhvězdičkovém hotelu přímo v centru (přičemž zaplatím až v den odjezdu, zatímco v pražské pobočce bych musel platit předem). A mám od hotelu potvrzení s velmi exaktním popisem vybavení a služeb, které jsem si zaplatil, tak ať si mě nepřejí, jestli lhali!

A teď mi to vysvětlete: Jak je možné, že ještě někdo kupuje ubytování tradičním způsobem v kamenných pobočkách? Cožpak třetinová úspora není pro lidi dostatečným argumentem k tomu, aby (v nejhorším případě) požádali o pomoc přítele, který má Internet a umí anglicky? Nebo tolik lidí pořád nemá mezinárodní platební kartu?

To ale není všechno. Když bylo ubytování vyřešeno, přišel čas koupit letenky.

Velká seriózní nejmenovaná česká agentura nabízela na svém webu dvě zpáteční letenky do Amsterdamu za 11.470 korun (vypadá to jako opravdu velká drahota, ale amsterdamské letiště má bohužel jedny z největších letištních poplatků na světě). Když jsem přišel do kamenné pobočky téže agentury a chtěl koupit tytéž letenky na tentýž let, chtěli po mně 12.330 korun, t.j. o 860 korun více. Že by mezitím podražily? To ne, protože téhož dne večer jsem si je objednal na jejich webu za oněch 11.470 korun. Nebo mají na pobočce vyšší pracovní náklady než na webu? Pochybuji, protože na pobočce bych si povídal se slečnou, nechal si vytisknout jeden list papíru a zaplatil hotovost. Přes web jsem si objednal, slečna (možná tatáž) mi musela zavolat a potvrdit objednávku a pak poslat dva e-maily. Papír mi sice netiskla, ale pouze proto, že jsem to po ní nechtěl a vytiskl jsem si ho sám.

Sedmiprocentní sleva jen za to, že si objednám přes Internet přesně totéž, co jsem si mohl objednat v kamenné pobočce téže firmy (poté, co bych tam dojel a vystál případnou frontu), opravdu není špatná. Ale zajímalo by mě: Je to nějaký obecný předpis? Nějaká povinná „přirážka za neinternetové služby“? Nebo mají u té nejmenované agentury tak rádi online zákazníky?

Nebo tolik lidí ještě pořád netuší, že se dá nakupovat online, a proto kamenné firmy mohou totéž nabízet podstatně dráž?