Hlavní navigace

Na jiné ADSL raději zapomeňte!

1. 12. 2003
Doba čtení: 8 minut

Sdílet

Páteční výstupy regulátora dávají celkem jednoznačný signál: jiného ADSL, než je to "podle Telecomu" a v jeho režii, se jen tak nedočkáme. A i to by nám mělo stačit, protože prý je na evropském průměru. Jen se mu musíme lépe a důkladněji přizpůsobit. Kdo nechce, ať jde raději k mobilním operátorům - tam právě začíná bitva o zákazníky.

Koncem minulého týdne, konkrétně v pátek odpoledne, zveřejnil regulátor (Český telekomunikační úřad, ČTÚ) hned tři významné a dlouho očekávané dokumenty:

Ještě ve čtvrtek přitom oznámil T-Mobile, že i on přichází s mobilním připojením k Internetu, bez omezení objemu přenesených dat, za fixní měsíční paušál. V rámci promo akce jej nabízí (do června 2004) za 699 korun. Na to ještě stejný den reagoval Eurotel, když pro stejné období zlevnil svůj Eurotel Data Nonstop na 649 korun. Podrobnosti v článku Také T-Mobile nabídne neomezený Internet za paušál. Pro srovnání: nejlacinější ADSL od Českého Telecomu, dostupné jen někde a s omezením na 3 GB, přijde na 899 korun (všechny ceny bez DPH).

Rozhodnutí o propojení

Rozhodnout v kauze dosud nevyslyšených žádostí o ADSL propojení slíbil předseda ČTÚ David Stádník počátkem října, na diskusním panelu Asociace provozovatelů veřejných telefonních sítí (APVTS). Řekl tehdy, že i když si ponechává velkou rezervu, mělo by rozhodnutí být na stole do konce listopadu. Nyní, poslední pracovní den v listopadu, vydává jeho úřad tiskovou zprávu oznamující, že tohoto slibu nebude moci dostát:

ČTÚ oznamuje, že i přes velkou snahu nebude moci uvedený termín splnit, protože stále existuje zásadní rozpor mezi názory zúčastněných stran ve věci propojení a přístupu, který je nutné před vydáním tohoto rozhodnutí dořešit.

Dále se v tiskové zprávě konstatuje, že regulátor již připravil návrh svého (cenového) rozhodnutí, který rozeslal Českému Telecomu a alternativním operátorům k připomínkování. To sice nemá za povinnost, ale určitě je to rozumný postup – snažit se hledat konsensus zainteresovaných stran a rozhodovat direktivně až tam, kde takovýto konsensus není možný, resp. není na obzoru. Regulátor ovšem musí, alespoň podle mého názoru, velmi citlivě volit dobu, po níž se bude snažit přimět dotčené strany ke konsensu, a kdy už rozhodne direktivně, z moci svého úřadu. Jinak by také mohl čekat donekonečna, že se stane nějaký zázrak a situace se vyřeší sama od sebe. Pak by se ovšem nejednalo o regulátora, ale jen o jakéhosi „zprostředkovatele dobrovolného konsensu“.

V daném případě sporu o ADSL propojení zřejmě regulátor ještě neseznal, že už je čas bouchnout do stolu, říci „dost“ a rozhodnout. Případně, a to považuji za pravděpodobnější, nedokázal najít způsob, jakým spor rozhodnout tak, aby mu to znesvářené strany ihned neomlátily o hlavu, případně aby rozhodnutí dokázal následně obhájit třeba i před soudem, pokud by se některá z dotčených stran domáhala zrušení jeho rozhodnutí soudní cestou.

Připomeňme si, že regulátor, ještě v loňském roce, již jednou rozhodl (v rámci správního řízení) o tom, že Český Telecom musí nabídnout ADSL přes propojení. Stalo se tak v návaznosti na pokus Českého Telecomu zavést ADSL „jen sám sobě“ (v podobě služby IOL Platinum), což regulátor následně zakázal a předepsal Českému Telecomu zpřístupnit ADSL také ostatním operátorům, právě na bázi propojení (když mu nařídil vydat referenční nabídku ADSL na bázi propojení). Český Telecom ale tehdy dokázal „poslat regulátora k šípku“, když doslova pár dní před jeho zrušením využil sporného paragrafu č. 102 telekomuni­kačního zákona, a na rozhodnutí regulátora podal žalobu u soudu. Právě zmíněný paragraf přitom umožňoval, aby pouhý akt podání žaloby – bez ohledu na její obsah, důvodnost a posouzení soudem – zbavil napadené rozhodnutí právních účinků (podrobněji viz článek Proč není nabídka ADSL?).

Důsledky pociťujeme dodnes: Český Telecom si uvolnil ruce k tomu, aby mohl uvést na trh ADSL v takové podobě, jakou si určil sám – na bázi přístupu, tj. způsobem, kdy mu ostatní nemohou mluvit do technického řešení a smějí pouze přeprodávat službu v takové podobě, jak ji definoval. Dnes sice Český Telecom tvrdí, že mu není jasné, jak by ADSL přes propojení vlastně mělo vypadat, a generální ředitel Gabriel Berdár dokonce říká, že není možné, protože ostatní subjekty nemají vlastní sítě, které by mohly se sítí Českého Telecomu propojit. Alespoň podle mého názoru jde ale v celé věci primárně o něco jiného: o to, kdo a jak bude určovat podmínky, od technických až po ekonomické, a kdo a jak bude mít právo do věcí mluvit. Režim přístupu, v němž se dosud ADSL nachází, je v zákoně ošetřen podstatně méně detailněji (chcete-li: přísněji) než režim propojení, a tak zde má Český Telecom podstatně větší volnost v tom, co a jak si může dovolit diktovat. Naopak ostatní subjekty mají méně prostoru dožadovat se spravedlivějších podmínek, a také regulátor má v případě přístupu menší prostor k zásahu než v případě propojení.

Snaha „překlopit“ ADSL do režimu propojení, kterou iniciovali někteří alternativní operátoři tím, že poslali Českému Telecomu žádost o propojení (jako první Czech OnLine, 3. února 2003), dosud nebyla úspěšná. Jak nyní vyplývá z oznámení regulátora, i přes všechny sliby ještě nějakou dobu úspěšná nebude:

Vzhledem k tomu, že připomínky k tomuto cenovému rozhodnutí jsou zásadního charakteru a dokladují závažné názorové rozdíly, ČTÚ upřednostnil pozdržení termínu vydání tohoto rozhodnutí ve prospěch správného vyřešení uvedených závažných rozporů.

Stanovisko k agregaci

Druhá tisková zpráva, kterou regulátor v pátek vydal, se týká jeho stanoviska k problémům s agregací u ADSL. Regulátor konstatuje, že po druhém zapnutí agregace:

(…) poklesla v mnoha případech skutečně využitelná datová rychlost až k úrovni běžného ‚dial-up‘ internetového připojení.

Podle regulátora mají tyto problémy hned několik příčin. První je „samotný způsob používání ADSL služeb jednotlivými koncovými uživateli“. V souvislosti s tím regulátor opakuje, že ADSL je služba negarantovaného charakteru, ale současně s tím konstatuje, že:

ČTÚ (…) považuje za samozřejmé, že zákazník má transparentní a korektní informaci o tom, jaké služby, v jaké kvalitě mu mohou býti poskytnuty a jakým způsobem si může kvalitu služby ověřit.

Škoda, že regulátor již nezhodnotil transparentnost a korektnost informací ze strany Českého Telecomu ohledně toho, jaké budou skutečné dopady agregace (např. „Skutečná dostupná rychlost zákazníkovi se bude velmi blížit hodnotám, které si zákazník objedná.“), či toho, jak Český Telecom (ne)informoval o tom, že agregace ve skutečnosti nebyla dlouhou dobu zapnuta.

Druhým faktorem, na který regulátor upozorňuje, je potřeba rozlišovat mezi „zákazníky s předpokládaným silným nebo slabým provozním zatížením“, a tomuto rozlišení by pak měla odpovídat i „příslušná alokace v systémech DSLAM“ (čímž se zřejmě myslí dimenzování páteřních částí celého přenosového řetězce). To je jistě správný a logický argument. Otázkou ovšem je, jak přistoupit k jeho řešení.

Jednou možností by bylo to, aby o příslušných opatřeních v plné míře rozhodoval subjekt, který poskytuje služby koncovým zákazníkům, a také nesl plnou odpovědnost v případě, když o nich rozhodne špatně, nevhodně atd. Druhou možností je to, aby o potřebném dimenzování rozhodoval již jeho subdodavatel, a ten pak koncovému poskytovateli diktoval podmínky, za jakých smí jeho vstupy (subdodávky) dále využívat, resp. přeprodávat. Nejde o nic jiného než o známý problém „kdo má být zlý“ – kdo má určovat a následně vymáhat určitou Fair Use Policy.

V ČR, v návaznosti na řešení ADSL formou přístupu, Český Telecom rozhodl o zavedení druhé varianty (ve výše uvedeném smyslu). Tuto základní skutečnost regulátor ve svém stanovisku nekritizuje ani nezpochybňuje. Všímá si až toho, že „nadiktování podmínek“ koncovým (pře)prodejcům nezafungovalo tak, jak se předpokládalo:

ČTÚ se oprávněně domnívá, že ze strany společnosti Český Telecom, a.s., nebyla problematika možných dopadů agregace na kvalitu ADSL služeb dostatečně zohledněna ve smlouvách mezi Českým Telecomem, a.s., a společnostmi (alternativními provozovateli), nabízejícími ADSL služby koncovým uživatelům. V jejich rámci musí být upraveny i podmínky, které by měl smluvní poskytovatel ADSL služeb respektovat ve své obchodní strategii.

Možná řešení vidí regulátor dvě: buďto si koncoví (pře)prodejci vyjednají s Českým Telecomem jiné podmínky, nebo musí důkladněji přizpůsobit své obchodní strategie tomu, co jim Český Telecom nabízí:

Z tohoto důvodu je proto nutné, aby si alternativní provozovatelé vyjednávali podmínky přístupových smluv se společností Český Telecom, a.s., tak, aby podmínky agregace odpovídaly jejich obchodním záměrům a nebo naopak, aby jejich obchodní strategie směrem ke koncovým uživatelům ADSL služeb smluvně nastavené podmínky agregace respektovala.

O schůdnosti první možnosti, tedy o možnosti dojednat si jiné podmínky, především jiné podmínky agregace, výmluvně vypovídá současný stav: zatím s Českým Telecomem nehnul nikdo, ani operátoři ani regulátor. Zbývá tedy druhá možnost: kdo chcete nabízet ADSL, přizpůsobte své obchodní strategie tomu, co vám laskavě Český Telecom umožní.

BRAND24

Druhá srovnávací studie

Konečně třetím dokumentem, který regulátor v pátek minulý týden zveřejnil, je již druhá srovnávací studie cen ADSL v ČR a v Evropě. Tou se podrobněji zabývám v samostatném článku, proto jen velmi stručně: studie porovnává zahraniční ceny s cenami těch ADSL služeb Českého Telecomu, které mají objemová omezení. Dospívá k závěru, že tyto jsou na evropském průměru – načež tento závěr extrapoluje (rozšiřuje) obecně na všechny služby ADSL v ČR. Na základě toho pak konstatuje, že ceny ADSL v ČR není nutné regulovat.

Nová studie přitom vychází z cen služeb s objemovými limity, které Český Telecom zavedl k 15. září 2003. Změny, oznámené 26. listopadu 2003, pouze konstatuje v komentáři, ale nebere je v úvahu (mj. proto, že platí až od nového roku). Zajímavé ovšem je, že ani téměř 50procentní pokles cen ADSL služeb bez objemových limitů by se na výsledcích studie nijak neprojevil – když tato studie ceny Českého Telecomu bez objemových limitů vůbec neuvažuje a nesrovnává (nebere v úvahu). Platí to ovšem i obráceně: kdyby si Český Telecom za ADSL bez objemového limitu účtoval třeba milion měsíčně, na základním výsledku studie („naše ceny jsou na evropském průměru“) by to nemohlo nic neměnit. K čemu je taková studie?

Kdy vydá regulátor rozhodnutí v kauze ADSL propojení?

Byl pro vás článek přínosný?

Autor článku

Autor byl dlouho nezávislým konzultantem a publicistou, od 8.6.2015 je členem Rady ČTÚ. 35 let působil také jako pedagog na MFF UK v Praze.

Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).