Ukápla mi slzička, když jsem si přečetl dojemný příběh putování Slonkové za nezávislým prostorem pro své vyjádřování. Poplakal jsem si skoro stejně, jako když ji podle výpovědi feťáka šlo o život nebo když neohroženě získávala informace od neznámého zdroje (říkejme mu třeba krycím jménem chlup) z policie, samozřejmě vybrané podle společenské závažnosti a nikoliv na zakázku komtrů, kterým se to zrovna hodilo. A teď prosím další kapesníček..