Mne osobne se nelibi jakakoliv cenzura, zadna mira, i kdyz pripoustim, ze omezeni stranek s detskou pornografii nebo extremistickou politikou bych "prezil".
A samozrejme pokud resim napr. duvody zdrazeni nejakeho konkretniho obchodu a po pulminute premysleni problem zametu pod koberec se slovy "Ale co, pujdu jinam.", nic nevykoumam. Opravdovy problem to ale zacne byt, az zdrazi obchodu vic, zvlast tech velkych, ktere si to muzou dovolit, aniz by to jejich pozici na trhu nejak ohrozilo. Nikdy nevis, kam to casem muze zajit, staci se podivat, jak smesnou regulaci a exemplarni tresty praktikuji v USA. Takove televize (celoplosne) jsou dnes cenzurovane uz uplne vsechny a napr. Nova dostala pred nekolika lety mastne pokuty odvysilani nevhodneho obsahu z nocni show Big Brothera, prestoze vysilani probihalo po 22. hodine.
Ale opet jsme nekde jinde. Muj puvodni prispevek se tykal predevsim toho, ze pokud si objednam produkt urceny pro to a to, nikdo (ani prodejce) by mi pak nemel rikat, co si s tim svym produktem mam delat. Vodafone neprodava informace (cestu na konkretni misto), ale pouze datove sluzby, cili prostredek, jak je ziskat (automobil) a ty by jako takove nemel "spehovat" a filtrovat (proto to me prirovnani). A pokud to dela (pricemz z ciste pravniho hlediska na tom neni nic spatneho), neni to nic jineho nez "kontrola a omezovani sdelovani informaci", jak je psano na Wikipedii pod definici pojmu cenzura.
Názor k článku
Na půl cesty mezi cenzurou a službou zákazníkovi
