Národní broadband strategie – není broadband jako broadband

V uplynulých týdnech jste se na Lupě mohli seznámit s již dvěma návrhy Národní broadband strategie – představu US-DEU vám přiblížil Michal Krsek a svůj příspěvek představil Patrick Zandl. Dnes nabízí svůj pohled a zároveň polemiku s posledně jmenovaným návrhem Karel Krčmář ze společnosti TeliaSonera IC Czech Republic.

V průběhu minulých týdnů se na Lupě objevila zajímavá iniciativa Patricka Zandla – návrh liberální Národní broadband strategie. Rozpoutal reakci včetně připomenutí Národní broadband strategie z dílny US-DEU. Nemohu pozbýt dojmu, že oba dokumenty jsou vypracovány s přílišným zaměřením na malý český (…moravský a slezský) dvorek. Mým cílem není předkládat čtenáři pětistránkový elaborát jiného znění strategie, neboť v obou výše zmíněných je již mnoho myšlenek obsaženo, rád bych jen polemizoval s názory, na které mám díky zkušenostem ze zahraničí jiný názor.

S autory obou dokumentů se pravděpodobně shodneme na hlavních problémech brzdících rozvoj broadband komunikací:

  • Státní omezování rozvoje telekomunikací (byrokracie, korupce, politika státu vůči Českému Telecomu, Český telekomunikač­ní Úřad).
  • Nezájem občanů o širokopásmové služby (obsah, cena, „generační specifika“).
  • Finanční náročnost broadband projektů.

Méně už se shodneme na definici broadband služeb, cílů kterých bychom měli dosáhnout a rozsahu státní podpory.

Broadband NENÍ WiFi! Broadband NENÍ CDMA! (Broadband není DSL podle Českého Telecomu :-))

Určitě budu kamenován zastánci jiných standardů bezdrátových komunikací než WiFi, že bezdrát nerovná se WiFi. Zejména v dokumentu US-DEU je však jako řešení přístupu implicitně zmíněn. Většina komunitních sítí používá WiFi pro přístup koncových uživatelů. Komentář píšu s vědomím, že pro páteřní spoje a připojení významných zákazníků jsou v nemalé míře využívány spoje ve vyhrazeném či licencovaném pásmu.

Pokud bude strategie nazvána Národní strategie minimálního přístupu k Internetu, pak s uvedením těchto bezdrátových technologií souhlasím. S broadbandem však mají pramálo společného.

Pro rozšíření Internetu v České republice udělaly komunitní sítě na bázi WiFi více než jakýkoli „velký a stabilní“ operátor. Klobouk dolů.

Pro mnoho uživatelů nejen na vesnicích budou bezdrátové technologie stále jedinou alternativou přístupu k Internetu, nebudou však zajišťovat přístup širokopásmový.

Paradoxem (nebo možná trumfem v rukou liberálů) je, že WiFi sítě dosáhly svého úspěchu bez přispění státu. Jen na základě Generální licence a bez nároků na subvence.

Slovo strategie ve mně však evokuje pocit pohledu do budoucnosti. A pokud SOUČASNOST ve vyspělých zemích znamená standardně přípojky 2 – 6 Mbit/s, v nejrozvinutějších zemích pak 8 – 10 Mbit/s, nemůže naše BUDOUCNOST směřovat do stejného cíle. Pochybuji, že by na nás někdo čekal s rukama v klíně.

V tomto směru souhlasím s některými komentáři v diskuzích, že vlády (minulá i současná) vlastně splnily svůj úkol již dnes, neboť možnost připojení k Internetu má cca 80 procent občanů České republiky. Jen se obávám, zda se nedostáváme do stejné situace jako před šesti lety, kdy nám Český Telecom v zářivých barvách prezentoval ISDN jako poslední výkřik techniky, který se v České republice ovšem plošně rozšířil v době, kdy ve vyspělé Evropě připojovali tisícovky DSL zákazníků…

Tentokrát bychom si mohli za dva až tři roky plácat po ramenou, jak nám to DSL krásně funguje, vždyť téměř každá domácnost může mít svoji přípojku o rychlosti 1 Mbit/s. Proč ji nikdo nechce, když na email a web jim stačí 512 kbit/s a širokopásmové služby na 1 Mbit/s přípojce provozovat nelze, budou zkoumat marketingoví odborníci.

Neříká se mi to snadno, ale pravděpodobně s nostalgií zapomeňme na metalické linky ve vlastnictví Českého Telecomu. Než se podmínky zpřístupnění vedení změní tak, aby umožnily alespoň levné připojení pro ty, kdo broadband opravdu nechtějí, budeme běžně létat na Mars.

Není mi známo, že by v současnosti či dohledné budoucnosti umožňovala jiná technologie než technologie založená na přenosu dat po optických vláknech připojení tisíců uživatelů s šířkou pásma od 10 Mbit/s pro každého z nich. Ano, pokud hovoříme o broadband STRATEGII – broadband, dle mého názoru, začíná od 10 Mbit/s.

Vládní prioritou by proto měla být podpora budování optických sítí.

Opět pravděpodobně budu muset přijmout kritiku bezdrátové komunity, ale priorit je lepší stanovit méně než více a tím zvýšit pravděpodobnost dosažení cíle. Na rozdíl od pevných telekomunikačních sítí je možné u bezdrátu trh směle označit za konkurenční. Berte to jako poctu, že podporu státu vlastně nepotřebujete.

Vládní strategie by proto měla pokračovat v tom, co dělá stát „dobře“, tj. nedělat „nic“ v oblasti bezdrátových sítí, v nejlepším případě uvolňovat prostor dalších, nevyužívaných frekvencí a postihovat ty, kdo nedodržují licenční podmínky a omezují tak řádnou činnost ostatních. V rámci podpory rozvoje širokopásmových služeb prosazovat podmínky pro budování optických komunikačních sítí.

V oblasti zpřístupnění obsahu pak pracovat na přiblížení služeb státní správy občanům, v tomto bodě mezi odborníky rozpory nejsou.

Shodneme se zároveň na podpoře penetrace a využívání IT.

Jako bonbónek do diskuze navrhuji podporu on demand (video, TV) služeb:

  • Pro občany je to nejlepší důvod pro pořízení broadband přípojky (i pro onoho v diskuzi zmiňovaného soustružníka z vesnice) – nedělejme si iluze, že dnešní content business roztáčí podání daňových přiznání a online výpisy z rejstříku firem.
  • Pro poskytovatele je to skutečně fungující byznys (ověřeno v několika zemích Evropy) tj. důvod broadband sítě budovat.
  • Pro stát – platilo už za Římanů a platí i dnes – heslo chléb a hry…

ANO pro přímou státní podporu!

Určitě se shodneme, že administrativní překážky znesnadňují a prodražují výstavbu optických (ale i metalických a bezdrátových) sítí. Dalo by se říci, že není nic jednoduššího než tyto překážky odstranit a hladoví operátoři pak sami dnem i nocí budou budovat světlé zítřky.

V zásadě je rozumné požadovat od státu, který deklaruje podporu širokpásmového přístupu, aby dal k dispozici maximálně své volné zdroje (budovy, pozemky) například formou zmíněnou Patrickem Zandlem.

Buďme optimisté a opomeňme korupci a protekcionismus na celostátní i regionální úrovni a předpokládejme, že každý kdo o takové využití státních a obecních pozemků či budov v rozumné míře a rozumným způsobem (např. společné budování trasy více operátory s povinností ponechat volné chráničky, kabely či vlákna dalším zájemcům za cenu určenou podílem na nákladech) požádá, bude úspěšně budovat svou síť. Buďme optimisté a předpokládejme, že se mezi operátory najdou takoví, kteří jsou o myšlence optických sítí ochotni reálně uvažovat a budovat je. I tak je to pro dosažení strategického cíle málo!

Je třeba si uvědomit, jak velký skok musíme dohánět. Možná to ve světle některých optimistických vyjádření vypadá jako bychom byli na čele pelotonu pronásledujícího pár uprchlíků. Ve skutečnosti jsme na konci skupinky odpadlíků, jimž se peloton nebezpečně vzdaluje!

Pod přímou podporou si můžeme představit vytvoření fondu při ministerstvu informatiky (dále jen MI), z něhož budou vypláceny prostředky na konkrétní projekty výstavby optických sítí způsobem obdobným vyplácení prostředků ze strukturálních fondů Evropské unie (dále jen EU). Věřím, že MI by mohlo ukázat cestu v přípravě a provedení zcela průhledného výběrového řízení se vzorovým využitím moderních forem komunikace.

Další formou přímé podpory je využívání příležitostí, kdy jsou budovány vodovodní, kanalizační, parovodní a obdobné sítě ve vlastnictví obcí. Mělo by být povinností obce vypsat výběrové řízení na pokládku a pronájem chrániček ve stejné trase a to jen za cenu chrániček a jejich pokládky.

Formou podpory je i možnost odpočtu nákupní ceny počítače pro domácnost z daňového základu. Je s podivem, že k takové pobídce ještě nedošlo.

Vycházejme z předpokladu, že objevení vydatných ložisek ropy, diamantů či jiných přírodních zdrojů v naší krásné vlasti je nepravděpodobné a jedinou cestou jak zvýšit prosperitu, neboť ani ukrást už není téměř co, je rozvoj vzdělanostní ekonomiky.

Překvapivě roky zanedbávání v oblasti telekomunikací pro nás znamenají i obrovskou šanci.

Broadband není totiž papírovou prioritou jen české vlády, ale i celé EU. Ačkoli si představitelé EU v Lisabonu stanovili smělé cíle v podpoře informační společnosti, nedá se říci, že by se v oblasti telekomunikací událo cokoli převratného. Dokonce mezi odborníky panuje rozčarování z absence konkrétních aktivit pro rozvoj telekomunikací.

EBF16

Obyvatelé v některých zemích mají štěstí na prozíravost svých (bývalých) monopolních operátorů a mají k dispozici alespoň DSL v přijatelné kvalitě (2 – 8 Mbit/s, „rozumný“ overbooking) a za přijatelnou cenu nebo na soukromé „Real Broadband“ projekty – zde jsem mohl čerpat zkušenosti z domoviny mé mateřské firmy – ze Švédska. V mnoha zemích Evropy ale takové štěstí nemají.

Česká republika by tak mohla využít příznivé konstelace, kdy EU sice broadband chce podporovat, ale neví vlastně jak, netíží nás zatím problém „kam s ADSL.“ Cena za širokopásmové technologie včetně optické infrastruktury nám umožňuje její masové rozšíření, čímž bychom mohli ukázat ostatním členům EU cestu.

Anketa

Co by podle vás měl být hlavní úkol státu pro větší rozšíření broadbandu v ČR?

42 názorů Vstoupit do diskuse
poslední názor přidán 16. 11. 2004 18:55

Školení: Právo vs. online marketing

  •  
    Jak chránit vlastní značku a obsah.
  • Jak využívat cizí díla pro svoje prezentace.
  • Na co si dát pozor při tvorbě reklamy na internetu.

Více o školení Právo vs. online marketing »