Naše data chtějí znát skoro všichni

Sdružení Iuridicum Remedium vyhlásilo 12. listopadu na slavnostním večeru držitele „cen“ Big Brother Awards za rok 2009. Veřejnost prý poslala osmdesát tipů na organizace či společnosti, které nejvíce narušují soukromí (z pohledu technologií samozřejmě). Mezi „vítězi“ jsou ministerstva a státní organizace, ale i soukromé firmy. Kompletní seznam držitelů anticen včetně důvodů k jejich ocenění najdete zde na slidilove.cz.

Celým slavnostním vyhlašováním se kromě poměrně trapných tématických výstupů herců táhla jako červená nit jedna důležitá myšlenka. Nejde o to, že ministerstva či firmy sbírají naše data. Horší je fakt, že nevíme, co se s daty děje a zda je náhodou nedostává i někdo další. Na všechny anticeny si může čtenář udělat vlastní názor. Mně osobně nevadí, že existují nějaké národní zdravotní registry. Naopak, byl bych rád, kdyby moje zdravotnická data byla někde pohromadě a aby k nim měl přístup povolaný lékař (tedy ten, který mě má zrovna ošetřit). Horší by ale bylo, kdyby se ke zdravotním datům dostal někdo, komu do nich nic není.

Úplně stejné je to s elektronickými vinětami, které mají nahradit klasické dálniční známky. Co je špatného na tom, že budu mít v autě elektronické zařízení, které bude monitorovat můj vůz? Tedy přesněji řečeno - budou se ukládat data o tom, kdy že jsem projel kterou kontrolní bránu na dálnici. Pokud se k těmto datům nedostane nikdo nepovolaný, je mi to upřímně jedno.

A že cenu za „novou nebezpečnou technologii“ dostal Facebook? To si porota nemohla najít lepší oběť? Ano, nemohla, jelikož Facebook nyní frčí, což je ostatně vidět i zde na Lupě a v mých článcích a glosách. Tedy několik poznámek k nebezpečnosti Facebooku. Nikdo nás nenutí, abychom ho používali (což je oproti nejrůznějším státním registrům důležitý rozdíl) a cokoliv na něj psali. A je opravdu potřeba svéprávným lidem neustále dokola opakovat, že jejich data nejsou na sociálních sítích tak úplně v bezpečí a že vše, co na nich dělají, dělají na vlastní nebezpečí?

Kromě sedmi anticen byla udělena i jedna cena pozitivní. "Kladnou cenu za prosazování respektu k soukromí druhých získávají občané Íránu za bojkotování telefonů Nokia Siemens, protože firma prodala íránskému režimu systém pro dohled nad komunikacemi. V důsledku iniciativy skupiny aktivistů klesl prodej mobilních telefonů Nokia až o 50 procent," píše se v tiskové zprávě po zveřejnění výsledků. Asi by nebylo na škodu tuto trochu kostrbatou formulaci poupravit dotazem: a pokles prodeje telefonů oné značky platí celosvětově nebo jenom v Íránu? Odpověď bude asi nasnadě, že?

Podobné akce a ankety, upozorňující na možná ohrožení soukromí, mají smysl. Člověk se dozví, co všechno je možné a jak se s našimi údaji zachází. Zaměstnavatelé špiclují e-maily svých zaměstnanců, do toho státní správa se svými registry, které nejsou dobře legislativně ošetřené. Sledováni jsme na školách při studiu, cestou autem, kamerami na ulicích. Kdyby bylo možné všechny získané údaje o nás spojit do jedné databáze, byl by proti ní onen často zmiňovaný „Velký bratr“ jenom neškodným břídilem...