Nechají se realitky, cestovky a další ještě dlouho vodit za nos?

Když před deseti-patnácti lety začaly vznikat první agregátory nabídek (online bazar, nabídka zájezdů, nabídka ubytování, realit, zaměstnání, obecně čehokoli, kde se v jedné kategorii setkává nabídka od stovek prodejců se zájmem od stovek tisíc zákazníků), udělali jejich vývojáři i provozovatelé svým zákazníkům obrovskou službu a doslova revolučně změnili jejich podnikání. Dříve spíše lokální firmičky s dosahem k těm zákazníkům, kteří ve městě projdou kolem jejich výlohy, s nutností draze inzerovat v tisku a vydávat neméně nákladné vlastní katalogy, neplatné již v den vydání, náhle obsáhli celou zemi – vlastně celý svět. Všem, kteří se na pionýrských dobách podíleli, by měli provozovatelé realitek, cestovek a dalších vystrojit prvomájový průvod – a poděkováním ukončit jejich staré zásluhy.

Jak vypadá situace dnes? Věnujme se realitkám, ale situaci lze překopírovat do dalších, výše zmíněných oborů. Na trhu jsou stovky subjektů (realitek), od velmi malých a lokálních až po velké sítě, jako je domácí M&M či zahraniční frančízy Re/Max nebo Century 21. Jejich podnikání dnes není představitelné bez toho, že by své nabídky inzerovali na Internetu – dnes za už docela nemalé peníze. Dle ceníku Sreality se začíná na cca 80 000 Kč ročně, větší realitky s větším počtem inzerátů platí více – tam ceníky chybějí, protože ceny jsou nepochybně výsledkem obchodního jednání a dohadování. Pokud bychom odhadli počet realitních kanceláří u nás na 500, pokud 400 z nich označíme jako malé, platící základní taxu a zbytek zprůměrovali na částku dvakrát větší, vyjdou nám tržby jen u jediného, byť největšího realitního portálu u nás (Sreality) na cca 50 miliónů korun, a kdybychom si dále dovolili odhadnout, že u všech ostatních realitních webů nechají dohromady stejnou částku (tj. Seznam drží 50 % trhu, všichni ostatní dalších 50 %), jsme na sto miliónech. Vím, že tato čísla stojí na nepříliš kompetentních odhadech, ale lepší nemám, a pokud by někdo ze znalých mohl upřesnit, budu jen rád.

Dnes tedy platí realitní branže ročně stomiliónovou částku na to, že její nabídky jsou vidět na Internetu. A:

• veškerý publikovaný obsah mají realitky „exkluzivně“ v hrsti, tj. fotografie a textaci nabídek, cenu, kontakty, všechny další parametry
• když budu z hodně drahého kraje, dá se podobná aplikace, na jaké realitní servery u nás běží (jsou víceméně na jedno brdo a řekl bych, že technologicky spíše středně vyspělé) za jeden milión korun, přičemž polovina čtenářů Lupy by to, jak všichni víme, sfoukla za pět litrů a za dvě noci (tímto konstatováním předcházím zbytečnému flame v diskusním fóru)
• a její údržba, jak technická, tak i spojená s osobní kontrolou inzerátů je práce pro, řekněme, dvě tři osoby, plus něco technika a hosting; když budu hodně velkorysý, dva milióny Kč ročně.

Jak tomu v podnikatelských odvětvích bývá, jsou realitky sdruženy v profesní organizaci Asociace realitních kanceláří ČR; v té samozřejmě nejsou všechny realitky, ale vyjmenovaných dvě stě členů znamená nemalou tržní sílu, jsou tam obvykle větší realitky a reprezentují jistě většinu nabídky nemovitostí u nás. Scénář „jak ušetřit realitní branži 97 miliónů ročně“ pak už napíše malé dítě:

• Asociace nechá vytvořit kvalitní webovou aplikaci, poučí se z chyb, které jsou u konkurentů, dodá tam především kvalitní lokalizační funkcionality (á la Lokola.cz nebo i Bezrealitky­.cz). (Nutno jen pro úplnost dodat, že jakousi aplikaci tam mají i teď, ale zcela mizernou, neznámou a nepoužitelnou).
• Svým členům, ale i nečlenům (za skutečně mírný poplatek) poskytne možnost na ní paralelně inzerovat.
• Jednoho krásného dne, nejlépe prvního ledna, po dohodě na půdě ARKČR ukončí 200 realitek publikování svých nabídek na portálech a tzvportálech, současně si Asociace zaplatí rychlou, ale intenzivní kampaň v předních médiích na přesměrování zájemců na novou adresu (to nebude zadarmo, ale je to jednorázový výdaj).

A bude vymalováno. Zájemci o reality budou samozřejmě ještě chvíli chodit ze setrvačnosti na portálové adresy, ale brzy zjistí, že tam není moc z čeho vybírat a velmi snadno si vygooglují novou destinaci.

Scénář je krásný a jednoduchý, jenomže je nerealizovatelný, protože žijeme v Česku a ne v Německu. Zadrhne se už v prvním kroku, kdy se na půdě realitní asociace rozhoří vášně a konkurenční nevraživosti: jak to, že ta velká realitka to bude mít za tak málo peněz jako já, jak to, že ten můj mikrokonkurent to bude mít tak levně, já nebudu na nikoho doplácet, a vůbec je podstatné, jestli konečně chcípne sousedova koza a ne jak se daří té mojí. V další fázi se proti postaví velké realitní sítě, které jsou samozřejmě tak veledůležité a sebestředné, že si přece nenechají od nikoho diktovat nějakou inzertní politiku, a vůbec, ať ti malí pomřou, bude líp. Ve třetí fázi pak spustí portály protiofenzívu, jejich agenti-pěšáci vyrazí do útoku a podaří se jim ukecat 140 malých realitek, které budou šťastné, že dostanou 30 % slevu a navíc budou na webu, na kterém vůbec nebudou jejich nenávidění konkurenti. Celé to nakonec skončí jako dnes, rozdrobeným a fragmentovaným trhem, pokračujícím bojem všech proti všem a neschopností se spojit ve společné věci, z čehož budou tak jako dnes těžit silní agregátoři.

A těch sto miliónů navíc? To se přece rozpočte zákazníkům do marže realitky…

Rád bych dodal, že i když to tak může vypadat, není článek naprosto zamířen proti portálům či jiným nezávislým agregátorům nabídek. Ti dělají svou práci výtečně a skvěle: když zde jsou zákazníci, kteří se nechají jako ovečky vodit jedna za druhou do ohrádky, je svatou povinností podnikatelovou je pravidelně a dohola stříhat. Líto je mně pouze realitek, které pomalu hynou kvůli spícímu realitnímu trhu a stále vyšším nákladům, kde mezi nejvyšší patří právě propagace nabízených nemovitostí – ale ne zase tak moc, protože, jak se říká, každý je strůjcem svého štěstí i neštěstí.