Nejen na ClickNetu se už nekliká

Stamilionové obraty největších českých internetových obchodů a miliardy, které už celým českým B2C i B2B segmentem stačily protéct, dokazují, že nakupovat zejména prostřednictvím virtuálních nákupních košíků českým uživatelům problémy nečiní. Jak si však stojí a jak dopadly obchodní modely komplikovanější, než je pouhé klikání na ikonu "koupit"?

Projekt ClickNet (www.clicknet.cz – dnes je doména propadlá) se představil uživatelům českého Internetu v srpnu 2000. Filozofií bylo B2C tržiště, kde je pánem poptávající zákazník. Na straně nabídky stály klasické „kamenné“ obchody a provozovatelé služeb. Nakupovali koncoví zákazníci, ale nic nebránilo zadat poptávku ani firmám. Zákazník přišel s návrhem, že je např. ochoten koupit leteckou dovolenou pro dva k moři za 14.000,– nebo pračku do 8000,– a bylo na obchodnících, aby se předháněli s nabídkami, které by takové poptávce vyhovovaly.

Marketing tržiště byl cílen na celou populaci. Dnes si už asi málokdo vzpomene, že ClickNet kromě tehdy klasických kampaní prostřednictvím bannerů sponzoroval měsíc počasí na ČT 1 a inzeroval na velikých inzertních samolepkách ve vagónech pražského metra. Rozhodně šlo tehdy o poměrně velkoryse pojatou „offline“ reklamní kampaň pro propagaci online projektu. Internetové firmy se spíše držely online kampaní a oslovovat masy z televizních obrazovek si v roce 2000 opravdu troufl málokdo. ClickNet se snažil firmám (oslovil jich s výzvou k zapojení do projektu directmailingovou kampaní na 15 tisíc) zpřístupnit skupinu uživatelů, kteří při rozhodování o nákupech rádi využívají Internet, aniž by si firmy musely budovat vlastní a přece jen poněkud nákladné virtuální obchody a shánět pak pro ně zákazníky. „Chceme, aby se ClickNet stal pro firmy alternativním distribučním kanálem a pro lidi místem rozhodování o nákupech,“ řekl mi Vladimír Pivec, jednatel společnosti Benefit Networks, provozovatele systému, když jsem se o projekt v době jeho spuštění zajímal pro měsíčník e-biz.

Tržiště, které spolykalo investice v mnohamilionové výši, se nepodařilo za několik let rozjet tak, aby vytvářelo uspokojivý obrat, který tak tvořily pouze provize z uskutečněných obchodů, placené obchodníky. Podle provozovatelů navíc někteří obchodníci obcházeli smluvní ustanovení a snažili se obchody realizovat jaksi „mimo hřiště“. ClickNet navíc nemohl využívat žádných synergických efektů pro další propagaci (jako např. Aukce.cz, se zázemím velkého vydavatele, který jí umožňuje neustálou marketingovou podporu).

Marketing ClickNetu už při spuštění projektu přišel na mnoho milionů korun. Společníci Benefit Networks, Vladimír Pivec a Jakub Moš, chtěli později projekt posílit rozvojovým (venture) kapitálem, ale žádného ochotného investora nesehnali – stejně jako mnozí další – v době, která následovala po uzdravení z „dotcomové horečky“. Projekt ClickNet byl tedy během roku 2003 definitivně ukončen. Zakladatelé určitě neměli špatný nápad, spíš, jak přiznávají, přišli na trh příliš brzy.

ClickNet nabízel i možnosti skupinového nakupování. Tento model vychází z obchodního modelu, kdy je dodavatel schopen dodat větší množství zboží (stejný výrobek či zboží stejného výrobce) současně za nižší ceny než při uspokojování jednotlivých poptávek. Pokud chtějí v jeden okamžik tři zákazníci koupit např. stejný mobilní telefon, dodavatel může být spokojenější a promítnout tuto skutečnost do nižší ceny. S tímto modelem zkoušela ještě před ClickNetem prorazit společnost Powershop.cz. Krátkou dobu se jí dařilo a bylo zajímavé sledovat, jak s přibývajícími zákazníky klesají ceny, především elektroniky, o další stokoruny dolů. Powershop.cz později fúzoval s obchodem Shop.cz, který se pyšnil označením prvního virtuálního obchodního domu na českém Internetu.

Zakladatel Powershopu Kamil Vacek měl po fúzi přispět projektu Shop.cz i manažersky, ale znovu je třeba opakovat, že doba (a investoři – resp. jeden, kterým byla v Shop.cz společnost Cash Reform Group) nebyla projektům, které peníze spíše spotřebovávaly, než vytvářely, příliš nakloněna. Ani jeden z těchto dvou projektů již dnes také neexistuje, pěkně znějící doména shop.cz byla investorem prodána jinému internetovému obchodu, což ale díru v řádu milionů rozhodně nezacelilo.

Powershopu měl konkurovat také projekt na adrese co-shop.cz. Inkubátor IncubEast, založený společností Corporate Advisors, měl do projektu údajně investovat částku kolem pěti milionů korun, jak napsaly Hospodářské noviny 7. června 2000. Některé informace o této investici jsou dosud dostupné na několik let neaktualizovaných stránkách www.corporate-advisors.cz (prezentace je celá ve flashi, proto bez konkrétního odkazu). Pokud mě paměť neklame, co-shop také nebyl v provozu příliš dlouho, skončil v absolutní tichosti a dnes je doména co-shop.cz propadlá. I obchodní model založený na množstevní slevě měl podle mého názoru hlavu i patu, ale jak se zdá, později už ho v této podobě nikdo nezopakoval. Dnešní obraty, marže a způsoby logistiky patrně nečiní rozdíly mezi tím, zda nakupuje jednotlivec nebo je poptávka v jeden okamžik třeba pětinásobná. Nakupování je „power“ i bez toho, abychom museli čekat, až bude chtít někdo to samé, po čem toužíme my.

Klasické aukce trpí únavou nejen na jaře

Kdo sleduje český trh internetových aukcí zaměřených na prodej občanům/spotře­bitelům, jistě potvrdí, že mnohé vypadají jako u snědeného krámu. Na straně nabídky se nevytvoří potřebná kritické množství předmětů k vydražení, následně je zřejmě většina návštěvníků při příchodu znuděna takto malou nabídkou a spirála nezájmu má ideální podmínky se roztočit.

Jednou z prvních aukcí byla např. v roce 1999 eaukce.cz společnosti Trinity Systems. Provoz aukce však neměl dlouhého trvání, dnes již neexistuje. Adresa další, kdysi hojně opěvované aukce.atlas.cz dnes již jen ukazuje na domácí stránku portálu Atlas.cz. Prakticky jedinými aukcemi, která jsou dnes hodny tohoto pojmenování, je zřejmě Aukce.cz, provozovaná společností CP Online, a aukce Aukro.cz, provozovaná pro české uživatele z Polska společností QXL Poland Sp. z o. o. V nejnaplněnější sekci nabízí Aukce.cz kolem tisícovky předmětů – např. šperky, starožitnosti, sběratelství – 1325, hudba – 593, hardware – 356, mobilní telefony – 148. Aukro.cz potěší také zejména sběratele (nejen starožitností). Celkové nabídce vévodí nabídka celkem 3749 pivních etiket.

Další aukce Vatera.cz má v oblasti hardware necelou čtyřicítku předmětů a sedmnáct věcí, které patří do kategorie starožitnosti. Když se člověk poohlédne do zahraničí na úspěch aukcí eBay a Yahoo!, musí snad být chyba v českých uživatelích. Opravdu nevím, co způsobuje, že aukce jsou u nás velmi ohrožený druh. Kupujeme snad více než na západ od našich hranic vše nové a staré nepotřebné věci naopak příliš často končí v popelnicích? Nemáme chuť soutěžit a čekat na poslední klepnutí pomyslného aukčního kladívka, a proto nám stačí k prodeji/nákupu běžné inzeráty? Nebo už nemáme po zaplacení účtů za dial-up za co nakupovat? ;-)

Bílá vrána? B2B!

Přes nepříliš růžovou situaci výše popsaných obchodních modelů, orientovaných na koncové zákazníky, se naopak daří některým tržištím orientovaným výhradně na segment B2B, tedy obchodům mezi firmami s vyloučením občanů/spotře­bitelů. Dobrým příkladem je B2B centrum.cz, tržiště provozované společností B2B centrum.cz, a.s. Mediálně se tato firma, založená na začátku roku 2000, zviditelnila ve svých začátcích zejména proto, že do jejího rozjezdu investovala dvojice známých investorů – tzv. byznys andělů. Šlo o podnikatele Romana Staňka, který je znám jako spoluvlastník firmy NetBeans (Sun pak firmu od zakladatelů a investorů koupil za devět milionů dolarů, jak se dá zjistit z výroční zprávy), a Esther Dyson, investorka, která kromě NetBeans držela či drží podíly v několika dalších technologických firmách, zejména v regionu střední a východní Evropy (u nás z nich působí společnost CV Online).

Výkonný ředitel B2B centra Dalibor Wijas prozradil, že investoři si své podíly ve firmě drží a jsou spokojeni, neboť firma vydělává. A kdo jsou dnes nejperspektivnější zákazníci? S podivem k nim patří především veřejná správa. Tedy zejména ta její část, která stojí o transparentní prostředí při výběru svých dodavatelů. Ne všem je příjemné, že běžný občan může díky pár kliknutím např. zjistit, jaké hardwarové vybavení se na úřady z našich daní pořizuje, za jaké ceny – a především – od kterých dodavatelů. Podívejte se sami na ty, kteří utrácejí naše daně transparentně.

Celkem 2081 dodavatelů za rok 2003 dodalo přes B2B centrum zboží a služby za 568 milionů korun, což činí více než polovinu všech obchodů realizovaných přes všechna tržiště, která státní správě své služby poskytují. Zájemcům doporučuji si prohlédnout Celkový přehled za rok 2003 [PDF, 68 kB], který obsahuje srovnávací údaje i pro další B2B tržiště, která pomáhají šetřit úřadům rozpočty. Představte si, že bychom jednou někde do haléře viděli rozepsáno, kam tak závratně rychle mizí naše daně i se všemi dluhy, které nám vláda vyrábí.

EBF16

Podle Dalibora Wijase jsou stále ve firmách i na úřadech místa, kde se transparentnosti bojí a výběr dodavatelů provádějí raději klasickou cestou. V případě, že na obou stranách transakce stojí firmy, jsou pak občas svědky toho, že obchodníci raději – než by zaplatili provizi za využití tržiště – se snaží dohadovat se zákazníky obchody bokem.

Je to na nás

Kde je na zdravém konkurenčním trhu poptávka a podnikatelé mají schopnost rozeznat ji, vytvoří se i odpovídající nabídka. Některé výše popsané obchodní modely ve svých začátcích přišly za českými uživateli, protože se zdálo, že v zahraničí se takovým projektům daří a stejné to bude u nás. Jenže jak vidíme, nebylo tomu tak, zůstali jsme k mnoha službám lhostejní. Vaše názory a zkušenosti s internetovými obchody uvítám v diskuzi (nebo v e-mailové schránce). Jaké jsou vaše zkušenosti s výše popsanými modely? Prodali či nakoupili jste někdy opravdu výhodně v aukci, podařilo se vám najít odběratele na B2B tržišti, lámete díky Internetu rekordy v obchodech jako dodavatelé státní správy, zatímco klasickou metodou jste neuspěli?

Anketa

Nakupujete v internetových obchodech často?

19 názorů Vstoupit do diskuse
poslední názor přidán 20. 10. 2010 15:34

Školení: Právo pro e-shopy

  •  
    Jak provozovat e-shop v souladu se zákonem.
  • Jak přistupovat k vrácení zboží a spory se spotřebiteli.
  • Jak v souladu s právem marketovat e-shop.

Detailní informace o školení Právo pro e-shopy »