Ano, máte pravdu. Na druhou stranu mně přijde v podstatě jedno, zdali ta kasační stížnost byla odmítnuta či zamítnuta. Výsledek je stejný. Ministerstvo dopravy jako účastník řízení, který mohl proti rozsudku Krajského soudu v Brně podat kasační stéžnost, tohoto práva nevyužil, čili platí usnesení krajského soudu.
Ten spor nebyl takhle jednoduchý, navíc soud neuvalil na subjekt C povinnost, pouze vyložil zákon. Ve spoustě případů ten výklad zákona nedopadne jen na jeden subjekt C, ale na další stovky nebo tisíce podobných případů. Ostatně i v tomto případě ten výklad dopadá i na další subjekty, které přeneseně vykonávají pravomoc nějakého úřadu. Samozřejmě s přihlédnutím k tomu, že je to „jen“ rozsudek krajského soudu, a ostatní soudy i tento soud v jiných případech mohou rozhodovat jinak, a záleželo by až na případném sjednocujícím rozsudku NSS.
Nicméně pokud byla kasační stížnost odmítnuta čistě jen z formálních důvodů, také mi to nepřipadá jako nejšťastnější řešení.
Jinak opravné prostředky podle mne nejsou určeny k tomu, když někdo s rozhodnutím nesouhlasí, ale pro případ, kdy se domnívá, že došlo k nějaké chybě. Nesouhlasit bude ten kdo prohrál skoro vždy, to ale neznamená, že se mají všichni pořád odvolávat.
Soud rozhodl především o tom, jak obecně vykládat v tomto kontextu zákon 106/1999 – a bylo by nesmyslné, aby se proti tomu odvolávala každá firma, která je na tom podobně jako CHAPS. Protože CHAPS byl v tomto případě jen vzorovým příkladem, ale přímo se ho to netýká. Soud totiž rozhodoval o rozhodnutí MD a vrátil mu to k novému posouzení. MD má tedy znovu posoudit odvolání Seznamu a vrátit věc první instanci. Teprve v tomto okamžiku se do hry vrátí CHAPS a zřejmě může napadnout rozhodnutí MD. CHAPS by se tedy neodvolával proti současnému rozhodnutí soudu, ale proti novému rozhodnutí MD. Na jednu stranu to vypadá dost komplikovaně, na druhou stranu se tím vše vrací do toho, jak je to nalinkované zákonem – CHAPS rozhoduje, MD řeší odvolání.
Pořád ale doufám, že „CHAPS zjevně nebyl oprávněn stížnost podat“ je jen mediální zkratka, protože rozhodnutí soudu zrušuje i rozhodnutí CHAPSu, a proti této části by CHAPS měl mít možnost se odvolat. Možná to neudělal a odvolal se proti něčemu jinému, každopádně mi to ale nepřipadá „zjevné“.
Díky článku http://www.lupa.cz/clanky/seznam-cz-vede-v-bitve-o-data-z-jizdnich-radu-1-0-zastal-se-ho-krajsky-soud/ si můžeme zobrazit smlouvu mezi MD a CHAPS. Tam v Dodatku č. 2 v kapitole 4 (na straně 12 odkazovaného dokumentu) se mění znění článku III, odstavce 4. Ten nyní nově zní : "Zpracovatel je oprávněn k užívání datové základny dle čl. III odst. 2 písm. a) ve svých dalších programových produktech za předpokladu, že tuto datovou základnu zpřístupní i dalším subjektům v rozsahu jejich žádosti."
Takže - používá CHAPS datovou základnu dle čl. III odst. 2 písm. a) ve svých dalších programových produktech? Používá. Aby ji mohl používat, musí plnit i další ustanovení tohoto nově znějícího odstavce, tedy ji musí poskytnout "i dalším subjektům v rozsahu jejich žádosti". CHAPS tedy nemá žádný důvod, aby tato data neposkytl.
Nebo obráceně. Je známo, že platí (( A => B) <=> (non B => non A)). Tedy slovy : Nezpřístupní-li CHAPS datovou základnu i dalším subjektům v rozsahu jejich žádosti, používá ji ve svých dalších produktech neoprávněně.
Smlouvy jsou od toho, aby se užily, když něco přestane fungovat. Není důvod jí tedy nepoužít.
Bez ohledu na tento konkrétní spor mi nějak není jasné, jak může soud ve sporu subjektů A a B uvalit nějakou povinnost na subjekt C a přitom subjekt C se proti tomu rozhodnutí nemůže bránit, neboť není účastníkem řízení. Co má tedy subjekt C učinit, když s daným rozhodnutím nesouhlasí?