Několik potíží s "úspěšnými" servery

Před nedávnem se na Lupě objevil článek Patricka Zandla, který měl dokumentovat, že na českém Internetu stále mohou vznikat úspěšné servery coby dílo jednotlivce zalezlého v obýváku. Popsané příklady byly myslím docela ilustrativní, trochu problémem však podle mého názoru je, že se dají interpretovat i zcela opačně.

Pavel Houser - karikatura

Ilustrace: Nenad Vitas

Skutečnost, že servery o hodinkách nebo běhání vzbudily mezi čtenáři větší zájem, je překvapivá a ovšem také velmi povzbudivá. Pokud se i na relativně malém českém Internetu najde dost lidí zajímajících se o náramkové hodinky, ukazuje to, že si můžete dělat server skoro o čemkoliv. Myslel bych si, že hodinky mohou budit asi tak stejný zájem jako třeba zubní kartáčky, leč jak vidno chyba lávky (respektive, možná ty kartáčky zatím jen nikdo nezkusil?). Tedy i lecjaké výstřední až obskurní koníčky lze na Internetu nejen realizovat – což je evidentní – ale vybudovat o nich celkem navštěvovaný server a najít podobně postižené jedince. Až potud vše klape.

Problém však je s finančním zhodnocením takového byť i navštěvovaného serveru. Patrick Zandl v závěru svého článku mj. napsal: …server může svému tvůrci přinášet určitý nezanedbatelný materiální zisk, pokud má čas se komerčnímu zhodnocení serveru věnovat (což nebyl případ Chronomagu). To je ovšem dost typický scénář.

Nechci paušalizovat, ale jednou z motivací pro tvorbu specializovaného serveru bývá právě jakási až sociopatická chuť zalézt ke klávesnici a než se s někým dohadovat, raději psát texty o tom, co člověka zajímá. Člověk s těmito preferencemi je pak sice ještě schopen scházet se s podobně postiženými jedinci (tedy ono „budování komunity“), ale obcházet potenciální sponzory a inzerenty ho většinou moc nebaví. A ukazuje se klasické dilema – když už má člověk dělat něco, co ho nebaví, pak si většinou jinou otravou dokáže vydělat více peněz než začínajícím internetovým serverem. Výsledek je pak nasnadě.

Řešení bohužel neexistuje. Začínající server nebude mít na to, aby si najal profesionálního obchodníka – prostě by se jeho odměna alespoň do určité chvíle nezaplatila. Ani nějaká agentura specializující se na prodej webové reklamy nejspíš takovému začínajícímu serveru větší tržby nezajistí. To, že si na stránky zkopírujete kód nějakého systému, vás na penězovod samo o sobě nenapojí. Nejpohodlnější je samozřejmě dělat specializovaný server na zakázku pro někoho jiného, kdo se s tímhle vším bude zlobit, to pak ale mluvíme o něčem jiném než o úspěchu vyrostlém na zelené louce a projektu jednoho nadšence.

Uvedený problém není zdaleka jedinou komplikací. Když si chcete psát o zubních kartáčcích, nemusí vás kvůli tomu ještě bavit hrátky s redakčními systémy, doménami či grafikou, optimalizace pro vyhledávače a tvorba tiskových zpráv. Jenže i tohle je nejspíš k finančnímu zhodnocení serveru potřeba.

Jak vidno, pomíjím příklad, kdy někoho bude bavit psát o zubních kartáčcích, testovat dvacet redakčních systémů, vedle toho se scházet se zájemci o zubní kartáčky a obcházet jejich výrobce s obchodními nabídkami. Takto univerzální člověk se jistě může serverem živit – na druhé straně by se ale takový člověk mohl živit asi úplně čímkoliv, v řadě případů nejspíš opět lépe a zábavněji (konec konců i Patrick Zandl přiznal, že se komerčnímu zhodnocení Chronomagu de facto nevěnuje). Tohle má nejspíš obecnější rozměr: řekněme, že existují lidé s obchodním talentem, respektive ti, co je ty všechny potřebné interakce baví – a pak ti (my) ostatní. Zalézt do obýváku a odtud krmit nějaký web ale není řešením, respektive problém se takhle nedá obejít. Ani když dosáhnete vysoké návštěvnosti svého serveru, obchodní partneři na dveře obýváku klepat nezačnou. Provozovatele tohle obvykle nepříjemně překvapí. Často si naivně pomyslí, že peníze mu nakonec přece jen přijdou samy, jen to chce ještě zvýšit návštěvnost. To se mu třeba i podaří, pak se však znovu diví, že stále kde nic tu nic.

Server může svému provozovateli určitě přinést finanční prospěch nepřímý – zvýší jeho známost v oboru, otevře mu cestu do jiných médií zabývajících se příslušnou problematikou, je to jistě i reference pro podnikání nějak svázané s IT. A tak dále. Pak ale takový projekt funguje spíše v roli výkladní skříně, sám o sobě výdělečný není a autor ho při vhodné příležitosti (nedostatek času, změna zájmů či priorit…) prostě zavře nebo bude sice ze setrvačnosti udržovat, už ale ve více či méně hibernovaném stavu.

EBF16

Příklady popsaných scénářů vidíme všude kolem sebe.

Závěrečná poznámka: výše uvedená skepse se vztahuje pouze na servery tematické, které mají podobu elektronických časopisů a jsou orientovány na čtenáře. Aplikace, jako je třeba online rezervační systém letenek, samozřejmě patří do úplně jiné kategorie…

24 názorů Vstoupit do diskuse
poslední názor přidán 17. 12. 2005 14:17

Školení: Měření a vyhodnocování kampaní

  •  
    Jak připravit a plánovat kampaně
  • Jak vyhodnocovat a využít důležité metriky
  • Jak to dělat u různých obchodních aktivit

Detailní informace o školení Měření a vyhodnocování kampaní»