Neměl by být Internet jen pro vyvolené (=pro nás)?

Pokud tento článek čtete, zjevně se nějak dokážete k Internetu dostat. Je jasné, že vám to dává určitou výhodu proti těm, kdo toto nezvládnou. Zdá se mi logické, že lidé na špatné straně barikády (pojmenujte si ji třeba digitální rozdělení nebo nějak v tom smyslu) chtějí tuto zeď zbořit. Naproti tomu pokládám za vrcholně pošetilé, pokud tutéž snahu mají lidé s výhodou ve svých rukou. Rozdělení, digitální či jakékoliv jiné, má totiž pro správnou stranu ohrádky své nesporné kouzlo, které se zdaleka nevyčerpává tím, že na někoho můžete přes plot dělat dlouhý nos.

Již v roce 1994 jsem získal jakousi drobnou minci za to, že jsem někomu na Internetu něco našel. Kdyby se dotyčný mohl k příslušné informaci dostat sám (měl přístup, uměl Internet používat atd.), neměl by žádný důvod mi cokoliv platit. Jistě si dokážete představit, že Internet dostupný opravdu každému může nějakým způsobem ohrozit i váš byznys.

Pojďme dále. Hodnota věcí je dána mj. jejich vzácností. Asi se shodneme na tom, že vlastník Modrého Mauritia potřebuje ze všeho nejméně vydání dalších identických známek. Podle analogické logiky: Coby člověk s přístupem na Internet potřebujete ze všeho nejméně, aby…

Očekávám egalitářské výtky o rovnosti lidí, spravedlnosti apod. Nejde ale vůbec o to, zda nějaká výhoda je či není zasloužená či spravedlivá. Je spravedlivé, že někdo získá dědictví a někdo ne? Přesto: O člověku, který dědictví rozdá s tím, že je přece nemorální mít oproti ostatním nějakou výhodu, si pomyslíme své. Také stát dobře ví, že na dobrovolnosti či pocitu spravedlnosti nelze stavět a nasadí vám (nejen) dědickou daň.

Tento text je psán záměrně vyostřenou a provokativní formou a samozřejmě pomíjí několik zcela věcných námitek. Určité druhy byznysu, třeba přímý on-line prodej, půjdou jistě lépe, pokud Síť bude dostupná pro všechny. Teprve s rozšířením Internetu se naskýtá šance zbavit se front na úřadech. Je zřejmé, že ve chvíli, kdy by člověk byl jediným uživatelem Internetu, by tato výhoda ztratila svůj smysl. A nakonec je jasné i to, že dostupnost Internetu souvisí s celkovou ekonomickou vyspělostí země.

Vzpomeňte ale na Caesarovo „Raději tady první než v Římě druhý“. Podívejte se na to třeba logikou biologického přírodního výběru. Veškeré statky by pak svým vlastníkům sloužily k tomu, aby jimi zaujali opačné pohlaví, v principu by se nijak nelišily od pavích ocasů. Společenská prestiž a bohatství sexuálního života spolu přímo souvisejí. Nakonec tedy není ani tak zajímavé, jak je na tom „celek“, kde je nějaká průměrná hladina, ale abyste právě vy byli těmi úspěšnějšími, těmi nahoře.

Biologové zjistili, že míra stresu u lidí i u společensky žijících zvířat závisí právě na sociálním postavení – čím výše v hierarchii, tím méně stresu (infarkt nedostávají přednostně manažeři, to je jen taková pověra) a tím vyšší je také míra subjektivní spokojenosti/štěs­tí.

Zřejmě se tedy spíše vyplatí být faraónem ve starověkém Egyptě než průměrným Američanem (a vězte mimochodem, že v takovém starověkém Egyptě byste patřili ke společenské špičce už jen tím, že umíte číst a psát – ach, to prokleté všeobecné školství!). Být v hierarchii výše než ostatní, mít výhodu – to je náš skutečný vnitřní imperativ. Není důvod, proč by tomu ve vztahu k Internetu mělo být jinak. Třeba naše výhoda časem padne a budeme se s tím muset smířit. Proč ale takovému vývoji sami napomáhat?

       

Samozřejmě je možné, že aktivisté volající po cenově dostupném Internetu jsou hnaní nějakou jinou, logičtější motivací – prostě je třeba baví s tím spojená popularita a publicita, domnívají se snad, že se jim třeba někdo (Český Telecom, Ministerstvo informatiky…) pokusí zavřít ústa nějakým budoucím lukrativním místem. Třeba podobně jako jiní sociální reformátoři doufají, že křik „zrušte třídy“ je nejlepší vstupenkou do kasty zítřejších vyvolených. V takovém případě hájí prostě své vlastní osobní a sobecké zájmy – a to je plně v pořádku.

Není ale žádný důvod, proč by zase ostatní (třeba lidé, kteří teď mají shodou okolností přístup k rychlým linkám) neměli hájit zájmy svoje. Konec konců, i kouzlo anglického klubu spočívá v tom, že není pro každého.