Hlavní navigace

Nenápadný půvab datových schránek

16. 6. 2009
Doba čtení: 6 minut

Sdílet

 Autor: 21971
Za pár dní se v Česku spustí služba s nenápadným názvem „datové schránky“. Bude znamenat velký krok v postupném přechodu z governmentu na e-government – nebojím se říci, že to bude ten největší krok ze všech zatím provedených.

Elektronický podpis neuspěl. Ale proč?

Datové schránky mají svého předchůdce, neúspěšného průkopníka: je jím elektronický podpis, zřízený zákonem z roku 2000, tedy dnes již devět let starý. Mám tedy nyní dobrou příležitost se k e-podpisu vrátit.

E-podpis umožňoval – a stále samozřejmě umožňuje – připojit k dokumentu přesouvanému elektronicky, nejčastěji, ale ne nutně přes Internet, jednoznačnou a prokazatelnou identifikaci odesilatele, a měl za cíl dosáhnout vyřizování dříve papírové a osobní agendy se státem a samosprávou jen elektronickou poštou. Tento systém neuspěl, přestože byl a je technicky funkční: výrazem neuspěl mám na mysli to, že je využívaný v mizivém procentu případů styku občana či firmy se státem, a ještě méně ve styku státu s občanem či firmou.

Proč neuspěl? Že nebyl rozšířený v roce 2002, není jistě divné, ale píše se rok 2009, technické možnosti (připojení k Internetu, koneckonců i silně snížená cena za získání certifikátu) jsou výborné. Mají vůbec šanci uspět datové schránky, když se to nepovedlo e-podpisu?

Elektronický podpis byl neúspěšný z důvodu, jehož odkrytí nemusí být každému příjemné. Byl totiž budován v podstatě „zdola“, zatímco datové schránky jsou budovány, dá se klidně říci nařízeny, diktovány shora. V případě e-podpisu stát pouze zákonem stanovil: e-podpis je rovnocenný podpisu fyzickému, ověřenému, a trh nechť se postará o zbytek. Kdo chce, může se stát certifikační autoritou a e-podpis (certifikát) nabízet. Kdo chce, může jej využívat, kdo nechce, nemusí – ať už se jedná o úřad nebo podnikatele.

Ukázalo se, že toto nestačí. Jednak samozřejmě jednotlivé úřady, často spadající pod různá ministerstva či různé stupně místní správy, přistupovaly k zadání (z tehdejšího ministerstva informatiky) laxně, v mnoha případech tuto možnost úplně ignorovaly a ignorují dodnes. Spíš pravidlem než výjimkou je taková forma komunikace, když občan zašle na úřad e-dopis, a úřad mu odpoví papírovým dopisem s modrým pruhem na doručenku. Chudák podnikatel si tak klidně mohl e-podpis zřídit a přitom stejně musel jako dřív šoupat nožičky a gumy svého auta, a na i nejtriviálnější smlouvy a listiny mít ještě navíc notářská razítka.

Na druhé straně ale příliš aktivní nebyli ani podnikatelé – certifikát umožňující elektronicky podepisovat jich má velmi málo a nevyužívají jej ani tam, kde mohou.

Datové schránky: lépe a radostněji

Datové schránky budou plnit podobný (v některých případech úplně stejný) účel, ale jsou zaváděny shora. Zřizuje je ministerstvo vnitra – z toho jistě může malinko zamrazit, je škoda, že logičtější ministerstvo informatiky bylo rozprášeno – a především jsou pro podnikatele povinné. Datová schránka je tedy jediný, centrální „P.O. box“ pro styk se státem, a podnikatel bude muset povinně datovou schránku využívat k přijímání (nikoli odesílání!) informací od státu.

Povinnost přijímat je zajímavá a pokud mě vyšťourané informace neklamou, budeme od 1/7 jediným státem na světě, který něco takového bude mít. Znamená to, že úřady přestanou podnikatelům doručovat ty různé „obálky s modrým a červeným pruhem“ fyzickou cestou a budou doručeny elektronicky.

Toto rozhodně hodně striktní stanovení má jedno velké pozitivum: podnikatelé (spíše ovšem hochštapleři), kteří zatím dokázali dvacet let hrát úspěšně se státem hru na schovávanou, mají problém. Jistě skoro každý podnikatel ve své praxi zažil situaci, kdy nebylo možné se domoci výkonu práva proto, že „nebylo možné druhé straně doručit“ předvolání, obsílku atd. Existují u nás tisíce a možná desetitisíce firem, které za sebou nechaly – někdy záměrně, někde jen neschopností a chybami – podnikatelskou spoušť a tu „řeší“ způsobem, kdy v místě trvalého sídla firmy je jen schránka na zdi, kterou nikdo nevybírá, a někdy ani ta ne. Datová schránka praví: sem bude stát podobné dokumenty dodávat a pokud nebudou vyzvednuty do určité lhůty, považují se za doručené, takže může zasednout např. soud, vynést rozsudek atd.

Je vhodné doplnit, že toto – opět dosti tvrdé – opatření je zmírněno pro případy, kdy firma (pověřená osoba v ní) technicky nebo fyzicky nemohla datovou schránku vybrat. To je ale už úplně jiný případ než dnešní praxe, kdy zástupce firmy dlouhodobě (řadu let, tj. „nekonečně“) na nic nereaguje. Je ovšem pravdou, že zřízení datových stránek se těchto x let mrtvých firem nedotkne, datovou schránku si musí nechat zřídit firma sama; bude se to týkat firem dnes aktivních a firem nově zakládaných.

Neumím posoudit, jestli je povinné zasílání úředních sdělení přes datovou schránku pro určitý (asi malý) počet firem šikanující – tj. v případech, že společnost nemá počítač s přístupem k Internetu. Zřejmě takové firmy budou, ale kolik jich je, naprosto netuším, žádnou statistiku jsem nenalezl. Pro ně to bude výdaj navíc a doufám, že stát má tuto situaci alespoň zmapovanou.

Na datových schránkách si cením dvou věcí: finanční úspory „jako takové“ a toho, že jsou důležitým krokem v navykání podnikatelů, státu a nakonec i občanů na elektronický datový styk. Je logické, když dalším krokem bude například rozchození těchto schránek ve styku mezi firmami, například při zasílání faktur – jsou jich ročně milióny a stále fungují metodou vytisknutých, podepsaných a orazítkovaných papírů, zastrčených do obálek, potištěných adres a olíznutých známek, následně pak jejich ručního přeťukávání do účetnictví. Přitom shoda na jednotném (xml, „EDI“) formátu, který budou přijímat i vydávat běžné účetní a ekonomické systémy, a výměna elektronickou formou je poměrně snadná a technicky existuje.

Finanční úspora u datových schránek připadá jak na stát, tak na podnikatele; u státu bude zřejmě o něco větší. Jde však především o úsporu jako takovou, neboť zmizí rutinní a pracné úkony, spojené s užitím materiálu (papír, obálky atd.), a to je podstatné.

Bude to fungovat?

Zaznamenal jsem spíš skeptické názory, ale myslím, že ano. Je tu především onen „befél“: přijímání zpráv od státu touto formou bude povinné, což znamená, že lidé budou chvilku remcat a pak si zvyknou. (Na toto taky mimochodem zahynul e-podpis: jeho prosazovatelé velice podcenili to, že to pro firmy či jednotlivce znamená nutnost zvládnout změnu, vylézt na kopec, i když pak už je to z kopce. Dobrovolně se do kopce nikomu nechce, nyní nás k tomu stát dokope, a pak už to půjde samo).

Ve firmách s administrativním aparátem budou datové schránky obsluhovat lidé z tohoto oddělení, ne ředitel nebo majitel, a ti si na to zvyknou velmi snadno – je to zkrátka rutina jako každá jiná, a budou za datové schránky vděční, protože nebudou muset běhat na úřady tak jako dnes s kdejakou volovinou. Do firem „od středních navrch“ proklouznou datové schránky hladce; trochu horší to může být u malých firmiček, ve kterých je majitel současně i uklízečkou. (Nicméně projekt se netýká nutně živnostníků! Jde ze startu primárně o firmy a o styk stát-stát).

Nemalým plusem je i to, že zřízení a provozování schránky je pro firmy a občany zdarma; přece jen u e-podpisu bylo těch několik tisíc korun za zřízení certifikátu (a další peníze za jeho obnovování) nesmyslně prohibitivní překážkou. (Trochu kuriózní je to, že platit budou úřady ve vzájemném styku, a to částku v rozmezí 10–20 Kč za transakci; platí se České poště, tedy jinému státnímu podniku. Ale není to úplně nelogické.)

BRAND24

Kritické názory často srovnávají datové schránky s e-podpisem (který se neujal). To je ale – viz argumenty výše – hodně nepovedené srovnání. Datové schránky „jdou s dobou“, papírová komunikace je už dnes přežitkem a její odstraňování je zcela na místě. Schránky přicházejí v době, kdy Internet ve firmách je standardem, nikoli výjimkou, a při jejich zavádění se jde cestou nejmenšího odporu, tj. nejdříve firmy, pak živnostníci a občané, kteří si to nejdříve okoukají právě ve firmách. Datové schránky jsou pro používání výrazně jednodušší než e-podpis (můžeme diskutovat o úrovni bezpečnosti, ale to je jiné téma), a to také sehraje roli.

Je dobře, že vláda zvolila po možná příliš halasně propagovaných (ale také celkem užitečných) Czech Pointech v rámci e-governmentu právě datové schránky. Jejich půvab je dnes nenápadný, ale za pár let se budeme divit, jaké krásky z nich vyrostou.

Máte (vy osobně, vaše firma atd.) elektronický podpis? A používáte jej běžně?

Byl pro vás článek přínosný?

Autor článku

Autor je zakladatel společností Computer Press a InternetShops, novinář a autor odborných publikací, v současné době soukromý investor (mj. Fayn Telecommunications.). Jeho další materiály naleznete na www.bloc.cz.

Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).