Hlavní navigace

Není UX jako UX: Hlavní je nic neuspěchat aneb Jak předělat ČSFD

22. 8. 2013
Doba čtení: 12 minut

Sdílet

 Autor: Isifa
V třetím díle seriálu o UX nahlédneme přes rameno designerů ze studia Refresh, kteří popsali, jak by řešili návrh nové verze Československé filmové databáze (ČSFD).

Cílem tohoto článku není vytvořit novou generaci filmového portálu, ale přiblížit principy a postupy, které v našem studiu při návrhu webů používáme. Nemáme žádnou patentovanou optimální metodiku pro tvorbu dokonalých webů, pochopením známých a ověřených postupů ovšem značně zvyšujeme šance, že připravovaný web může mít k dokonalosti blíž.

Asi je to dané naší dlouhodobou „blbou náladou“. Kdykoliv na české scéně zahlédnu diskusi o zhodnocení User Experience (UX) na projektech třetích stran, dopředu bych se vsadil, že jen spustí smršť subjektivních názorů na to, co je a není hezké. Začne se poukazovat na drobné problémy v použitelnosti, a to většinou bez jakékoliv znalosti souvislostí. Nebudeme tímto zbytečným hašteřením ztrácet čas – už jen protože nám klienti neplatí za tlachání o problémech, ale za návrhy na jejich řešení.

Čím začít?

Hlavním tajemstvím je nic neuspěchat. U drtivé většiny projektů, na kterých jsem se kdy podílel, bylo klíčem k úspěchu precizní zadání, a proto potřebujeme nejprve znát odpovědi na spoustu otázek. Lidé se často vyhýbají věcem, které jim přijdou samozřejmé a je tedy zbytečné je vysvětlovat. Nikdo si nechce připadat hloupě, ať už protože pokládá pošetilé otázky nebo protože na ně nezná odpověď. Přitom právě vyjasnění všech důležitých detailů, byť možná na první pohled zřejmých, předchází těm hlavním komplikacím při návrhu, vývoji i samotném provozu.

Pro vysvětlení důležitosti pečlivé analýzy je dobré použít příklady, které jsou všem blízké. Jako analogii často používáme stavbu domu. Sami jistě uznáte, že je předčasné jít vybírat barvu dlaždic, pokud si ještě ani nejsme jisti, zda jdeme stavět luxusní vilu nebo masokombinát. Nevím ani o nikom, kdo by se pustit do stavby domu, aniž by mu odborník připravil podrobné plány, případně i s vizualizací.

Uspěte proto prozatím své počítače, ztlumte vyzvánění telefonů, připravte si hrnek s kakaem a pohodlně se s blokem a tužkou posaďte ke stolu.

Pojďme si povídat – potřebujeme klienta a jeho přístup pochopit. Jedině tak pro něj budeme schopni navrhnout jeho efektivní a důvěryhodnou online komunikaci. Ptejte se jako detektiv na všechno, co vás zajímá a mohlo by vás jakkoliv posunout dál. Když ne teď, tak kdy? Pokud máte být schopní za klienta mluvit online, musíte vědět, co chce říct. Mít možnost pronikat do zákulisí podnikání ostatních je navíc velmi zajímavé a často i zábava. 

Byť si to „my od počítačů“ těžko připouštíme, internet je stále pouze dalším z kanálů pro výměnu informací. Internet nám koblihu neupeče – maximálně nám umožní se snadno a rychle dohodnout s někým, kdo toho schopen je a navíc nám ji následně i doveze až domů. 

Vyhněte se prozatím zkoumání současného webu nebo webů konkurence – náš cíl je vytvořit řešení na míru potřebám klienta, ne to bez rozmyslu „udělat, jako to mají oni“. Je snadné se takto nechat svést a omezit svou fantazii hned na začátku (například kvůli tehdejším technologickým omezením, která už třeba ani nejsou platná, nebo neznámým motivacím původního dodavatele). Začněte proto na zelené louce a snažte se pochopit základní principy klientova byznysu.

BRAND24

Důležitá poznámka: V rámci této teoretické studie se pokusím vžít do role majitele ČSFD Martina Pomothy a budu si pro usnadnění za klienta odpovídat sám. Kdykoliv budu mluvit o dotazování se uživatelů, v praxi jsem se ptal pouze v našem studiu. Nechytejte mne proto prosím za slovo a v praxi se těmto domněnkám a zjednodušování snažte co největším obloukem vyhnout. Naopak – každou získanou informaci pečlivě ověřujte, ať už s kolegy klienta, prodejci u pokladen nebo se samotnými zákazníky.

Ptát se co je Československá filmová databáze a k čemu slouží, se může zdát hloupé a zbytečné, ale není tomu tak. Je zřejmé, že jde o databázi filmů (a k nim souvisejících informací) určenou českému a slovenskému publiku.

Hlavním cílem ovšem není zprostředkovat co nejvíce aktuálních zajímavostí, ale zpeněžit návštěvnost prostřednictvím komerční inzerce. Samotná kvalita databáze a snadná práce s ní je až cestou k dlouhodobému plnění tohoto cíle. Na tom není vůbec nic špatného, byť to tak může znít. Jde v podstatě o win-win situaci, kdy je provozovatel motivován poskytovat kvalitní službu a je za to po zásluze odměněn. Jen je dobré nechodit kolem horké kaše a říct si tyto věci na rovinu – z těchto informací totiž vyplývá, že cílem nás designerů je:

  • klást důraz na relevantní umístění inzerce (v případě platby za klik nebo konverzi),
  • navrhnout rozložení prvků a informační architekturu vedoucí k co nejvyššímu počtu zobrazení stránek (v případě platby za počet shlédnutí),
  • navrhovat interakce tak, aby návštěvníci používali web dlouhodobě, co nejčastěji a ideálně svojí aktivitou motivovali i ostatní k používání služby.

Teď, když víme, co od webu chce zadavatel, pojďme zjistit, k čemu a jak web používají stávající návštěvníci. Některé chování je zřejmé na první pohled, další by šlo vyčíst z analýzy chování návštěvníků na webu. Nejzajímavější informace ale zjistíme, pokud se odhodláme vyrazit vyzpovídat přímo uživatele webu. Ze vzorku členů našeho studia jsem zjistil, že:

  • Nejčastějším scénářem je zhlédnutí ukázek z nových filmů a zjišťování hodnocení filmů. Stávající systém hodnocení se dokonce mezi lidmi zažil natolik, že někteří „nekoukají na filmy, pokud nejsou červené“, tj. pokud nemají hodnocení 71 % nebo více.
  • Častý scénář je zjišťování bližších informací o filmech, jejich obsazení a režisérech.
  • Malá skupina lidí z webu nejen zjišťuje informace, ale zároveň i participuje na tvorbě obsahu vkládáním hodnocení a komentářů k filmům, čímž si vytváří a spravuje „svůj osobní filmový deník“.
  • Zlomek dotazovaných věděl, že je na stránkách i další obsah (například program televizních stanic a kin, prodej a bazar DVD, diskuse na téma tvorby filmu apod.). Nikdy pro něj ovšem nenašel využití nebo jej snáz a rychleji dohledal z jiných zdrojů.

Teprve teď zapněte počítače a podívejte se, jak vypadá a funguje současný web (je-li nějaký) a weby konkurence. Nezaměřujte se ani tak na to, jak vypadají, ale spíše na jejich obsah a funkce. U každého prvku nebo jeho interakce se snažte pochopit proč je umístěn právě tam, kde je, a proč funguje právě tak, jak funguje. Každá sebemenší součást webu musí neustále bojovat o své přežití a my, tvůrci, musíme být kdykoliv připraveni vysvětlit, proč je právě na tomto místě a z jakého důvodu vypadá a funguje právě takhle.

Po několika pokreslených a zmačkaných papírech vypadá obsah současného webu mýma očima přibližně takto (modrou je redakční nadčasový obsah, červenou aktuální uživatelský):

Pracovní schema obsahové struktury ČSFD

Opět nejde o nic složitého. Středem všeho dění je film, který má nějaké tvůrce a hodnocení. Díky hodnocení můžeme filmy srovnávat v žebříčcích. Čas od času se konají události (soutěže, festivaly), kde může film nebo tvůrce získat nějaké ocenění. Filmy se distribuují prostřednictvím různých médií, přičemž k některým lze poskytnout program (televize a kina) a s některými lze obchodovat (DVD, Blu-Ray). V neposlední řadě na web chodí registrovaní uživatelé, kteří mohou psát a přijímat zprávy, ukládat oblíbené položky a diskutovat ve fórech.

Lidé filmy určitě hodnotili a doporučovali i před příchodem internetu. Není potřeba znovu vynalézat kolo a komplikovat postupy, které jsou několik dekád zcela přirozené a často je „pouze“ stačí převést do online světa. Záměrně se proto pokoušíme s obsahem a jeho funkcemi pracovat tak, jako bychom popisovali skutečný „offline“ svět a jeho principy. Snáze pak lze hledat souvislosti, které budou odpovídat mentálním modelům každého z nás a tím pádem se jen velmi nepravděpodobně mohou měnit v čase. Například jsme záměrně zmínili „tvůrce“ a nerozlišujeme je na herce a režiséry – fyzicky jde o jednoho konkrétního člověka, který může v životě několikrát změnit kariéru nebo dokonce hrát ve filmu, který zároveň sám režíruje.

Dost řečí! Co z toho?

Vše, co jsme doteď udělali, se může zdát jen jako nudný sběr zřejmých dat. Pro naši další práci ale budou tyto informace nezbytné, protože naše mozky nemají dostatečnou mentální kapacitu pro nepřetržité přemýšlení nad všemi aspekty webu zároveň. Každým z těchto kroků získáváme lepší představu o koncepci webu a předcházíme nedorozuměním se zadavatelem i ostatními členy týmu. Zároveň díky těmto poznámkám jsme schopni přepínat mezi komplexním pohledem na celý web, jednotlivými stránkami a soustředěním se na vyladění drobných detailů, aniž bychom museli propadat obavám, že na něco zapomeneme.

Teprve teď přichází na řadu to pravé umění, kdy se pokusíme výstupy našeho výzkumu interpretovat. Pokud vás napadne cokoliv dalšího nebo najdete další zajímavé souvislosti, neváhejte se o ně podělit v komentářích.

  1. Je třeba odlišný přístup k neregistrovaným návštěvníkům a aktivním uživatelům webu. Pro jedny je ČSFD jen informačně pokročilý online filmový magazínem s důrazem na snadné vyhledávání. Pro registrované uživatele jde ovšem nejen o nástroj k získávání podrobných novinek o jejich oblíbených filmech a umělcích. Mohou i spravovat přehled filmů, které by chtěli vidět, a hodnocení těch, které už viděli. Všechny tyto informace zároveň mohou (a s velkou pravděpodobností i chtějí) sdílet s ostatními a z těchto vložených dat v budoucnu těžit.
  2. Registrovaní uživatelé o sobě poskytují množství údajů, díky kterým můžeme každému z nich obsah webu přizpůsobit na míru. Proč upozorňovat uživatele z Ostravy na premiéry v pražských kinech, nejde-li o jeho oblíbený film (nebo se na něm alespoň nepodílí jeho oblíbený herec nebo režisér)? Má smysl obtěžovat s bazarem DVD nebo televizním programem ty, kteří doma ani televizi nemají (a že jich mezi hardcore filmovými fandy není málo)?
  3. Hodně pomůže, dokážeme-li zjistit nejen jak návštěvníci web používají nyní, ale i na jaké problémy naráží a nový web by je za ně mohl řešit (případně pro něj nyní mají jiný, méně pohodlný postup řešení). Každý z nás byl například někdy pod palbou upoutávek na filmy, které budou uvedeny klidně až za několik měsíců. Pokud mne některý z nich zaujme, určitě bych uvítal funkci, díky které bych si u filmu poznačil, že bych jej rád viděl. Autoři by mne poté mohli zásobit novými upoutávkami a systém by mne mohl informovat o datu premiéry, vysílání v televizi nebo o kamarádech, kteří by se na film šli také rádi podívat.
  4. Na základě poznámek jsem si všiml, že v obsahu webu často figurují časové údaje, které by pro lepší přehlednost mohlo být zajímavé vynášet na časovou osu. Jejich vizualizací usnadníme rychlou orientaci i interpretaci. Je ale potřeba brát v úvahu, že pracujeme s dvěma odlišnými typy záznamů – veřejnými a osobními. Veřejným faktickým údajem bude například datum uvedení, datum narození, data konání festivalu apod. Osobní informace o aktivitě mých kamarádů jsou zcela jiného charakteru, a proto bychom s nimi měli pracovat odlišným způsobem.
  5. Předpokládám, že i vy chodíte do kina většinou bez přenosného počítače a po návratu domů máte lepší věci na práci, než běžet vyplnit hodnocení. Měli bychom tedy navrhnout rozložení stránek, které nás neomezí při návrhu a tvorbě responzivní verze pro mobilní zařízení.
  6. Nesmíme zapomínat na cíle, které jsme si v úvodu článku zadali. Jde-li nám o získávání nových uživatelů, proč nevyužít sociálních sítí k distribuci informací o aktivitě přátel? Nemyslím tím jen sdílení efektního traileru nebo oblíbené filmové hlášky. Hodnocení od lidí, které dobře znám, by mne určitě motivovalo k návštěvě webu, abych se o filmu dozvěděl víc. Využitím sociálních sítí bychom také docílili snazšího přihlášení uživatelů, kterým bychom tak zbytečně neházeli klacky pod nohy, chtějí-li web aktivně využívat.
  7. Když už se vracíme k cílům – pojďme od začátku přemýšlet nad reklamními plochami tak, aby vyhovovaly nejen inzerentům, ale byly atraktivní i pro návštěvníky (nebo alespoň co nejméně otravné). Pro reklamní kampaně bude určitě zajímavější využít pozadí webu ve spojení s exkluzivním sdělením, než agresivně zápolit o pozornost s ostatními standardizovanými bannery. I na to bychom měli v úvodních fázích návrhu myslet, jde koneckonců o naplnění obchodního modelu platformy (ať už se nám to líbí nebo ne).
  8. A proč nepřinést ještě něco navíc? Možná to nebude technicky nebo obchodně realizovatelné, ale proč nezkusit navrhnout nákup vstupenek přímo na webu ČSFD? Kina získají další prodejní kanál a náš pomyslný zadavatel další zdroj pasivních příjmů. Pro návštěvníky webu se nákup stane mnohem pohodlnější a budou tak mít o důvod víc se na web často vracet a aktivně ho využívat.

Ale ty moje nápady byly lepší!

Možná byly, pojďme je vyzkoušet. Proto ostatně děláme skicy a prototypy. Jednak tím získáme možnost bavit se konkrétně nad něčím hmatatelným, jednak můžeme zkoušet různé varianty a rychle a bezbolestně zjišťovat jejich přednosti a nevýhody. 

Není důležité, jestli pro prototypování používáte vyhlášený software nebo čmáráte propiskou po ubrousku během oběda. Důležité je nebát se experimentovat, hledat jiné cesty a každý zmačkaný papír v koši nepokládat za ztracený čas, ale cenné zjištění. Naše školství nás učí za každou cenu neselhávat – prototypy připravujeme právě proto, abychom odhalili co nejvíc slabin a mohli jim včas předejít s mnohem menšími náklady, než v případě změn na hotovém produktu.

Prototypy bychom podrobili důkladným uživatelským testům, o kterých si určitě povíme v následujících dílech něco víc. Z nich bychom získali další podnětné informace k rozpracování a vyzkoušení.

O prototypování ale až někdy příště. Pro teď víme, že bychom při jejich přípravě počítali se dvěma různými verzemi obsahu (pro nepřihlášené a přihlášené) a minimálně dvěma verzemi rozvržení (mobil, tablet, desktop). Naším cílem by bylo co nejvíce zapojit návštěvníky prostřednictvím prvků sociálních médií (víte, co se děje s vašimi kamarády) a personalizace (neunikne vám jediná novinka o vašich oblíbených filmech, hercích a režisérech) — zkrátka dát jim důvod se vracet pro nepřetržitě aktualizovaný obsah, který vytváří vám blízký okruh lidí. 

K webu bych měl zároveň budovat dlouhodobý vztah, v tomto případě hodnocením filmů a označováním těch, které bych chtěl v budoucnu vidět. A pokud si toho všimne někdo z mých kamarádů, měli bychom mít co nejsnazší cestu k nákupu vstupenek na projekci ve vhodnou dobu v blízkém kině. Při tom všem samozřejmě nesmíme zapomenout na umístění atraktivní reklamní plochy, která bude mít na přehledném webu v menším množství mnohem vyšší efektivitu a tudíž i hodnotu pro inzerenty.

A to je jako všechno?

Samozřejmě, že to není všechno. Jde pouze o nástin jedné z mnoha možností, jak lze přemýšlet nad návrhem nové generace komplexního webu, kterým ČSFD bezesporu je. Pokud vás inspiroval a popostrčil od prázdných bílých ploch Photoshopu zpět ke stolu s blokem a tužkou, mám velkou radost a přeji hodně štěstí. Uspěcháním zkoumání, co vlastně jdeme dělat a proč, se dle mých zkušeností udělá nejvíc chyb. Ty navíc časem nekontrolovatelně rostou a promítají se i do ostatních oblastí (vývoj, rozvoj, správa, marketing), ve kterých se brzy projeví, že „nevíte co vlastně děláte a proč“.

Samozřejmě, že i my bychom začali paralelně pomalu přemýšlet i nad vizuálním ztvárněním, na které asi většina čtenářů netrpělivě čekala. Uznejte ale sami – navrhovali byste vzhled nového ČSFD před přečtením tohoto článku stejně jako teď?

Byl pro vás článek přínosný?

Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).