Vytváření kopií pro osobní potřebu může být legální a nemusí. Záleží na tom, zda splníte další podmínky, které zákon vyžaduje – např. musí jít o dílo zveřejněné (ve smyslu zákona), nesmí jít o software nebo databázi, nesmí být nepřiměřeně dotčeny oprávněné zájmy autora, nesmíte při kopírování obcházet ochrany, nesmíte vytvořit záznam např. při promítání v kině atd. Ono to volné užití není zase tak volné, jak si většina lidí myslí.
V konečném důsledku to ale nemění nic na tom, že současná podoba zákona o kopírovacím monopolu je špatná a velmi silný lobbing se snaží, aby byl ještě horší. Je třeba ten paskvil smést ze stolu a vytvořit zákon, který bude spravedlivý jak k autorovi, tak spotřebiteli a nebude bránit kulturnímu rozvoji.
Jistě, opět z mojí definice nevidím na stahování SW nic závadného, vy ano? Pokud jej nepoužívám v rozporu s licencí, pak přece o nic nejde.
Co se týká užití nějakého díla, až to následně můžeme nějak hodnotit. Ostatně co je třeba špatného na tom, když si stáhnu film, podívám se na něj, líbí se mi, tak ukecám pár kamarádů a jdeme na něj do kina - pro ten zážitek z velkého plátna a zvuku.
Co je špatného na tom, když si stáhnu film, podívám se na něj, zjistím že je to strašný hnůj na který se nejde dívat, smažu ho a všem svým známým doporučím, aby se ani neobtěžovali s jeho stahováním, nedej bože aby na to chodili do kina.
Uvědomte si, že se proměnili technologie, společnost, kultura a řada dalších věcí. Nemůžete to tedy soudit aktuálně zastaralým pohledem.
To s tou ochranou, je pěkně prosím nesmysl (podle českého zákona). U ochrany nezáleží na tom, zda ji lze překonat, ale zda je její snahou neumožnit vytvořit kopii díla. Z tohoto titulu je v Česku například nelegální přehrávání DVD na Linuxu, pro který neexistuje dekoder, ale jen DeCSS.
Pro to, aby soud ochranu uznal ochranou, není vůbec podstatné, zda se ji podaří či nepodaří překonat, ale to, zda uznal, že byla původně zamýšlena jako ochrana a brání běžnému uživateli pořídit kopii.
To je nesmysl. Jediné co jim způsobuje ztráty je jejich vlastní neschopnost, hloupost, nadutost, neochota přizpůsobovat se trendům a vývoji technologie a kultury, neochota investovat, ale jen hromadit, jejich vlastní neochota podřídit se základnímu pravidlu z definice podnikání - přijmout podnikatelské riziko. Že klesají prodeje? Aby ne, vždyť tu máme řadu let krizi a lidi se musí starat aby vůbec přežili, ne aby kupovali nějaké nesmyslně kotoučky. A kolik z toho, co nám přes rádia tlačí do hlav se vůbec dá poslouchat a stojí za koupi? Totéž platí u filmu. Ročně kupuji tak dvě tři alba víc nestojí za tu námahu a peníze. Filmů ještě méně, tak jeden dva za rok. Zlatá léta hudebního průmyslu v 60-80 letech jsou pryč, protože umělci jsou pryč a žánry a hnutí které tehdy táhly směr kultury už vycedily poslední kapky krve do bezedných pokladniček velkých labelů. Stejně tak většina filmové tvorby je jen brak vyleštěný skvělými a předraženými efekty, které ale dobrý film (samy o sobě) neudělají.
On je problém v tom, že filmová studia mají poněkud zvrácenou představu o volném trhu. Zatímco když někdo upeče rohlík, tak ho to vyjde na korunu a prodá ho za dvě, tak když se natočí film, tak se očekává zisk alespoň desetinásobný. Ale jaktože nefunguje volný trh, jako je tomu u rohlíků? Protože každý film je originál, takže je jeho tvůrce vlastně monopolem, který nemá - pro tenhle konkrétní film - konkurenci. A rejžuje jak zákon káže. Bojím se, že dokud se nevyřeší tahle otázka (týkající se vlastně veškerého intelektuálního vlastnictví) nějakým spešl zákonem, tak to bude furt dost vrzat.
Debata s tímto jedincem zcela postrádá smysl. Na jiném serveru označuje firmu Sony za dobrodince a nebohou obět linuxové komunity.
To je nesmysl, proč by mě měli zajímat jejich náklady? Kdo je nutí aby platili nějaké rádoby hvězdě třeba 100 M$ za roli? Cena filmu kvalitu nedělá a kvalitní dílo si na sebe vždy vydělá. Pokud někdo natočí slátaninu za miliardu která stojí pouze za stáhnutí, jedno shlédnutí a znechucené smazání s názorem, že za tuto hrůzu opravdu platit nehodlám, tak to je jejich vlastní chyba. Ostatně na samotném stažení nic špatného nebo nemorálního není - jedná se pouze o duplikaci nějakého vzoru nul a jedniček. Pokud se chcete bavit o nějaké případně nemorálnosti, pak jedině v souvislosti s tím, jak s tímto duplikátem dále naložíte.
V kontextu, ve kterém jsem tu implikaci napsal, platí. Pokud hodláte vytrhávat různá tvrzení z kontextu a dokazovat jejich obecnou neplatnost, tak se nemáme o čem bavit - taková diskuse by pro mě byla zbytečnou ztrátou času.
Nejde o to, že zákony by se "měly změnit, aby zakonzervovaly současný stav". Jde o to, že znění zákona bylo formulováno v době, kdy možnost jednoduchého a anonymního (tj. mimo okruh přátel) kopírování byla z říše sci-fi - a tak znění znění zákona v kontextu nových technologií neodpovídá jeho původnímu smyslu/záměru => zákon by měl být vhodným způsobem zpřesněn.
Vaše argumentace je asi stejná, jako kdybyste po vynálezu střelných zbraní argumentoval, že zákon nezakazuje po lidech střílet (zakazuje jen sekat do nich mečem). Prostě vznikly nové okolnosti, které původní zákon nepokrývá, a tak je potřeba se vrátit ke smyslu zákona, nikoli se slepě zaštiťovat jeho zněním.
no nevím, řekl bych že ano, na diit na to mají takovýto názor. každopádně stažení multimediálního obsahu (film či hudba) pro osobní potřebu není trestné. viz § 30 odst 1, 2 a 3.
náhradní autorská odměna se dle mého názoru neplatí jen tak. pokud víš o jiném důvodu tak napiš proč si teda myslíš k čemu slouží.
každopádně stažení multimediálního obsahu (film či hudba) pro osobní potřebu není trestné. viz § 30 odst 1, 2 a 3.
Nemáte pravdu. Psal jsem to tady v několika komentářích, najděte si to. Když už je teda pro vás problém přečíst si zákon, kterým se pokoušíte argumentovat.
náhradní autorská odměna se dle mého názoru neplatí jen tak.
Váš názor ovšem nic neznamená. Podstatný je zákon – a v zákoně není nic o tom, že by vás placení „výpalného“ k něčemu opravňovalo.
A jaký je tedy ten celý kontext? Vynechal jsem tam jenom "má dopad na prodeje" ale uvedl příklady věcí, které taktéž mají dopad na prodeje.
Ohánět se morálkou je snadné v jednoduchých věcech. V komplikovaných a umělých konstrukcích (jako je třeba intelektuální vlastnictví) se morálka hledá dost blbě. Celé intelektuální vlastnictví je umělá věc, která vznikla společenskou dohodou, že to tak bude pro společnost výhodnější. Nevznikla z přirozených morálních popudů, jako že zabít někoho jenom tak, nebo někoho jenom tak okrást je špatné.
Je velmi směšné, že vy mě píšete, že se slepě zaštiťuji zněním zákona - když jsem to byl já, který sem napsal, že to znění odpovídá původnímu záměru.
Vy máte zato, že původní záměr zákona byl jiný. Tak se neshodneme.
Pokud se film líbí a nejdeš na něj do kina, ještě to neznamená, že si jej třeba nekoupíš na DVD (nebo v on-line distribuci, pokud bude dostupná), nebo že ho stokrát dokola neuvidíš na jako film týdne na TV N@VA - čili během filmu zkonzumuješ asi hodinu reklamy - stále za to dílo tedy platíš. Navíc pokud se ti film opravdu líbí, budeš se k němu chtít vracet, budeš jej chtít sdílet (tedy svoji radost a požitek z toho díla) s přáteli, což u špatné kopie doma u televize není ideální, budeš třeba chtít mít doma nějaké předměty s filmem spojené. Kulturu prostě nemůžeme jen tak strčit do krabičky byznys, a pak to prodávat po kilech. Kultura nás obohacuje a tvoří naše názory, naši společnost. Pokud je kultura kvalitní, vydělá na sebe ať se kopíruje jak chce. Pokud není, tak nepomůžou jakkoliv drakonické zákony aby dosáhla úspěchu.
a zmínka o § 30 odst 1, 2 a 3 je co? to jsem si vycucal z prstu? to jsem si přečetl. kromě toho že se tu handrkujeme spolu kdo má či nemá pravdu tak já mám aspoň konkrétní argumenty.
mimochodem ani jeden z nás není právník. já se ale snažil argumentovat konkrétně zmínkou konkrétních částí zákona. ty mi jen pořád píšeš že nemám pravdu - ale nepíšeš důvod proč nemám pravdu a že si mám přečíst zákon který jsem si již četl. to je trochu chabá argumentace ne? už mi to spíš připadá že jsi někým najat.
nabízím další konkrétní odkaz
http://www.zive.cz/clanky/jak-stahovat-z-rapidshare-filmy-a-hudbu/sc-3-a-145399/default.aspx
zde mají stejný názor jako já:
Minulý týden jsem psal článek o nové podobě autorských poplatků (najdete zde). Jejich cena se od ledna snížila, ale jejich smysl zůstal nezměněný – slouží jako kompenzace ztrát z výdělků autorů způsobených rozmnožováním autorsky chráněných děl. A taková autorská díla můžeme zcela legálně rozmnožovat třeba tím, že je stáhneme z internetu a uložíme do počítače. Riziko postihu čeká pouze na ty, kteří budou autorsky chráněná díla sdílet, což platí v případě využití Torrentu a P2P sítí.
Psal jste to Včera 16:44. A bylo vám na to odpovězeno, že ty podmínky pro vytvoření kopie, které jste uvedl, jsou většinou splněny.
Čili nechápu váš postoj. Na jednu stranu píšete, že se to může (byť pouze za nějakých podmínek) na druhou stranu píšete, že ne. Tak si to ujasněte.
Co se týká "výpalného", tak doporučuji třeba zde:
http://www.mkcr.cz/cz/autorske-pravo/caste-dotazy-508/
14. Co je to systém náhradních odměn a proč musím platit poplatky autorům za každý nenahraný nosič, přestože na něj nehodlám kopírovat autorsky chráněný obsah?
...Systém náhradních odměn proto umožňuje bezplatně a bez svolení nositelů práv pořizovat legálně takovéto rozmnoženiny pro osobní potřebu (tj. pro sebe, rodinné příslušníky a nejbližší přátele) s tím, že autorům a dalším nositelům práv jsou za to poskytovány tzv. náhradní odměny....
Celý kontext je jednoznačně celé vlákno směrem nahoru a původní článek. Kontextem mohou (ale nemusí) být i ostatní vlákna, to už je ale složitejší a nestojí mi za to to detailně rozebírat. V každém případě v kontextu mého příspěvku je toto:
"A pritom je to tak proste. Natocit film stoji dnes klidne desitky milionu dolaru, to jest klidne pres miliardu korun. A je moralni lidem zaplatit za jejich praci i kdyz je v zakone nejasnost, kterou si nekteri vykladaji tak, ze je legalni filmy krast."
Já říkám, že záměrem zákona zcela jistě nebylo legalizovat masové získávání filmů/hudby z warez zdrojů: vzhledem k době vzniku znění zákona je jisté, že k této možnosti se zákon nevyjadřuje. Chcete tvrdit opak?
A dodávám, že z toho, jak je zákon postaven, se lze domnívat, že kdyby tato možnost tvůrce zákona napadla, byla by z "osobního užití" vyjmuta. Předpokládám, že i na tom bychom se mohli shodnout.
Co se týče morálky, vyvíjí se. Názor, že vražda/krádež je špatná není "přirozený", je to také společenská dohoda (např. zabití otroka nikdy nebylo vraždou, že). Stejně tak se vyvíjí i názor na to, jak zacházet s nehmotným majetkem. Můj názor je, že obvykle není důvod nerespektovat přání autora ohledně ceny licence a způsobu užití (zejména ne ve filmové/hudební produkci) - a když není důvod jeho přání nerespektovat, tak jej dodržujme (protože je to slušné a morální).
Anebo jinak: pokud chcete podmínky autora porušit, měl byste to umět velmi dobře objektivně zdůvodnit. Řadu důvodů lze nalézt u patentového práva, ale v oblasti filmů/hudby budete mít asi smůlu :)
A bylo vám na to odpovězeno, že ty podmínky pro vytvoření kopie, které jste uvedl, jsou většinou splněny.
To ale neznamená, že ty podmínky neexistují, jak tady pořád někdo tvrdí.
Na jednu stranu píšete, že se to může (byť pouze za nějakých podmínek) na druhou stranu píšete, že ne. Tak si to ujasněte.
Nikdy jsem nenapsal, že stažení z internetu není nikdy legální. Jenom celou dobu opakuju (pro některé marně), že stažení někdy je legální a někdy není, záleží na dalších okolnostech.
Je to stejné, jako kdyby někdo tvrdil, že v ČR je povolené jezdit autem 130 km/h. Takhle obecně to pravda není, musí být splněny další podmínky.
No tak jestli se celá diskuze týká jízdy po dálnicích, tak je celkem normální, že lidé píší, že se 130 km/h jezdit může a nerozepisují se se všemi podmínkami.
A vaše diskuze někdy působila právě opačně - že jste psal, že se to nemůže (bez dalšího vysvětlování, že za určitých podmínek ano).
No tak přesně na tu nehoráznost co jste tam opsal jsem reagoval. Není to žádná nejasnost. To byla pointa celého mého příspěvku a hlavní důvod, proč jsem vstoupil do diskuze.
To, že se věci nějak vyvinou a v rámci původních zákonů se dějí věci, se kterými se dříve nepočítalo - to je normální a běžné. Někdy se zákony upraví tak, že se nová věc úplně zakáže. Někdy se zákony upraví tak, že se nová věc zreguluje, ale nezakáže a někdy se to nechá tak.
Můj postoj je, že celý autorský zákon byl původně o tom, aby na díle nemohl někdo vydělávat bez souhlasu autora a na úkor autora. Jak by se zákonodárci někdy před více než 100 lety zachovali k možnosti masově stahovat kopie - to nevíme, to by byla čirá spekulace.
Obávám se, že zakázat něco a jako hlavní důvod uvést - "princip je v pořádku a chtěli jsme ho, ale stalo se to moc masové" - to je prostě divné. To bysme mohli zakázat vlastnění osobních automobilů, protože masový automobilismus přináší značné množství negativ. A když se to povolovalo, tak nikdo netušil, že auta budou tak masová.
Tak mohu to s vraždou upřesnit - jen tak zabít sobě rovného člověka je nemorální. To bylo ve drtivé většině kultur nemorální vždy a z toho vycházely příslušné zákony. Nicméně na tom, že hodně blbě hledá morálka v komplikovaných konstrukcích, které jsou výsledkem společenské dohody to nic nemění.
Ono to zní krásně, že je slušné a morální respektovat vůli autora. Ale to neznamená, že když vůli autora nerespektuji a řídím se místo toho zákonem, že je to automaticky nemorální.
Možná Bedřich Smetana napsal v závěti, že si nepřeje, aby kdokoliv hrál jeho hudbu, bez zaplacení poplatku jeho rodině. Navždy, do konce věků. Bylo by v tom případě nemorální chovat se k jeho operám jako k volnému dílu (a jeho potomkům nic neplatit), když už je 50/70 let po jeho smrti?
Proto jsou tu zákony, které se snaží (více či méně vyváženě) stanovit mantinely. A u autorského zákona je to prostě tak, že zákon mi kopírování pro osobní potřebu dovoluje a současně mi nařizuje platit autorovi náhradní autorské poplatky. Situace, kdy já bych se měl vzdát jednoho svého práva vůči autorovi (kopírování pro osobní potřebu), protože si to autor nepřeje - ale měl bych zachovávat povinnost platit mu náhradní autorské poplatky, to mi taky nepřijde slušné a morální.
Kde tam vidíte něco o tom, že by vás placení poplatků za nenahraný nosič k něčemu opravňovalo? Kopírujete sem sice čím dál větší část textu, který má s tématem vzdálenou souvislost, ale to podstatné – cokoli, co by podpořilo váš názor, že placení poplatků za média legalizuje činnost jinak nelegální – tam nikde není. A v žádném příčetném textu ani nic takového nenajdete, protože nic takového prostě není pravda – placení poplatků za nenahraný nosič nezakládá nárok vůbec na nic.
Abych mohl být za obcházení nějaké ochrany popotahován, musí mi soud dokázat, že originál skutečně chráněn byl! Čili, pokud by došlo ke sporu, musí mi být dokázáno, z jakého originálu byla kopie pořízena. Pokud z kopie nelze originál zpětně zjistit, jsem vysmátý, protože dané dílo jsem si mohl kdykoli stáhnout z R, nebo TV vysílání, či zdigitalizovat analogový originál. A není li nezvratný důkaz, nelze trestat!
roshasové a televizní poplatky jsou již z názvu jasně určené za to že máš televizi a rádio - funkční (ale už se stalo že i to byl problém). a je jedno jestli se díváš nebo nedíváš. mimochodem správně by se mělo platit za jakýkoli přijímač tzn. když nemáš doma tv ani rádio ale máš pc a internet tak tyto poplatky musíš platit taky.
To jsem rád krakonoši, že si to uvědomujete.
Vaše věta "A pokud jde o ochrany: Ochrana, kterou lze překonat a odstranit není účinná ochrana, protože její existenci nelze z kopie prokázat. ", totiž umožňuje různé výklady.
Nicméně považuji za důležité na to upozorňovat, protože dost lidí si to neuvědomuje.
To není drzost, ale prostý zákon fungujícího trhu! A pokud se filmaři nepřizpůsobí, tak nebudou prodávat! O ničem jiném to není. A platí to nejen pro filmaře, ale pro celou kulturu bez rozdílu. A všechno, co je na internetu, veřejný statek opravdu je! Pokud se to někomu nelíbí, může si jít stěžovat na Wilsoňák na lampárnu. To, jak se jakékoli dílo na internet dostane, je o něčem úplně jiném a je velmi zajímavé, že tuto stránku věci se zde nikdo řešit nepokouší; ono totiž je mnohem jednodušší opruzovat stahující, než zkoušet chytit toho, kdo dílo na internet dal.
1. Kopírování pro svou potřebu je za určitých podmínek legální. Stahování filmů z internetu tyto podmínky splňuje (pokud při tom stahování nedochází k dalšímu šíření díla). Na to je i judikát - v této diskuzi dokonce napsaný. To je závazný výklad zákona - to je důležitější, než to co je v zákoně napsáno (protože to může být vykládáno různě).
2. Náhradní autorské odměny sice opravdu nezakládají nárok na nic. Ale byly zavedeny jako protiváha tomu, že je si mohu pro vlastní potřebu vytvářet kopie. Je to více než jasně popsáno ve směrnici, kterou náš autorský zákon implementuje.
Viz např. http://www.epravo.cz/top/clanky/nahradni-autorske-odmeny-ve-svetle-posledni-judikatury-soudniho-dvora-evropske-unie-68471.html
Poplatky za nosič a legalita kopie pro vlastní potřebu jsou spojené nádoby. Můžete to popírat, můžete argumentovat, že to tak není, když to není napsáno v zákoně, můžete se (možná oprávněně) zlobit, že ty poplatky nejsou dost vysoké, ale to nemění nic na tom, že je to tak.
Pokud chcete něco z toho rozporovat, tak prosím buďte konkrétní
To, co dělají je léty vydržené právo a jediná ochrana proti nenažranosti producentů kultury. Nebýt inernetu, stálo by hudební CD dodnes kolem 500 Kč a DVD minimálně takových 1.500 Kč! Je otázka, kdo by to za tuhle cenu kupoval. Asi nikdo, čili prodicenti vy vydělali to samé, co dnes, nebo spíš ještě míň a jsem velice zvědav, jak by propady tržeb zdůvodňovali. Naštěstí je současná úroveň techniky o tom, že kultura se šíří mnohem levněji a snadněji, než kdykoli dřív a pokud je něco technicky možné, bude se to dělat bez ohledu na zákony. Takže kultura se bude muset technice přizpůsobit, jiná možnost prostě není, nějaké slaboduché restrikce nic nevyřeší. Ohánět se nějakým ,,právem" je, mírně řečeno, slaboduché, v tržní ekonomice žádné takové právo neexistuje. Buď budete své produkty nabízet za takovou cenu a takovým způsobem, které bude zákazník ochoten akceptovat, nebo se jděte živit jinak! Vy jste tu pro zákazníka, ne zákazník pro vás!
Váš příklad s B. Smetanou je dobrý příklad toho, kde má smysl přání autora omezit (objektivní důvody). Netýká se ale dnešního stahování z warezu.
Nemám nic proti sdílení mezi přáteli - tady nejde ani tak o "mít film zadarmo", jako spíš o sociální interakci, o témata ke společné komunikaci a rozšiřování obzorů. Podstatné je, že ve hře jsou dva faktory: ztráta autora versus rozvoj přátelství/komunity - což je také významná hodnota. Veřené sdílení na internetu má ale úplně jiný charakter: je anonymní (překračuje sociální kruh sdílejícího) a jde skutečně jenom o tu distribuci (navíc nelegální).
Dále: Asi se shodneme na tom, že vystavení díla na warez/P2P není ani legální, ani morální. Jestliže budu z warezu/P2P stahovat, stávám se ovšem z morálního pohledu spoluviníkem - je to podobné, jako kupovat zjevně kradené zboží...
Teoretický offtopic: To, že se nějaký jev/činnost zákonem omezuje, protože je ho více než je únosná mez, je běžné => není na tom nic divného. Čili implikace "stalo se to masové = překročilo to únosnou mez => je nutno regulovat" může být naprosto korektní.
Já si to uvědomuji a proto všechno, co je chráněné, kopíruji tak, aby z kopie nemohl být identifikován originál. Naštěstí to technika nejen umožňuje, ale dokonce na to existuje i naprosto legálně prodávaný SW (pro Win) a jeho freewarová verze (pro Win i Lin.) A autorský zákon je paskvil, spatlaný bandou neschopných a úplatných politiků, kteří (naštěstí) nemají o možnostech současné techniky ani ponětí. Takže zákon je nevymahatelný zmetek a kdo je šikovný a chytrý, může být v klidu. Trubky budou mít dříve, či později, smůlu. Ale takhle je to na celém světě se vším. Pravdu a právo má vždy ten, kdo má lepšího právníka.
Tahle diskuse začíná tvrzením, že stahování autorských děl z internetu je vždy legální. Což takhle obecně prostě není pravda. O omezení na „dálnice“ nebyla řeč, to jenom já tady neustále připomínám, že těch „130“ není univerzální pravidlo, že jsou tam ještě další podmínky.
Pokud někdo bez dalšího napíše „stahování je legální“, v češtině má ta věta význam „stahování je vždy legální“. Já jsem nikdy nenapsal, že je vždy nelegální – psal jsem buď, že to tvrzení je nepravdivé, nebo že legální může být a nemusí.
Heya, we just received a Czech translation of the site that is now available at this address:
http://www.dontmakemesteal.com/cz/
Feel free to update it in the article.
To je klasika.
Krakonoš (a s ním mnoho právních laiků) se rozhodl, že "účinná = fungující" a nepochopil, že to je zákon a tak platí právnické "účinná = aktuálně platná".
To, jestli je v Česku formálně nelegální přehrávání DVD na linuxu je IMHO velká otázka. A platilo by tu klasické "dva právníci = tři právní názory".
Jelikož si DVD pouze přehrávám a (a nevytvářím kopii, mimo kopie v paměti, která je průběžně zahazována) jsem v situaci, která IMHO není jednoznačně popsána a rozhodne to až judikát.
Stojí-li lístek do kina 100 Kč, 20 Kč si vezme stát, 40 Kč zůstane kinu, 20 Kč dostane distributor a maximálně 20 Kč získá producent (vlastník filmu). Tedy platit při online distribuci totéž co v kině by byla pěkná zlodějna, na kterou bych určitě nepřistoupil. Rozumná cena by byla kolem 20% ceny lístku. Kina budou promítat dál a dál tedy budou pro filmaře hlavním příjmem. Příjem z online prodeje však může být dlouhodobý, a tak i nízká částka za stažení může nakonec vygenerovat hezkou sumu.
Tak takový model online prodeje si strč někam! Nikdo nedá za shlédnutí filmu v televizi tolik co za kino, i když pro celou rodinu by to výhodnější bylo. Připomínáš mi jednoho, co tvrdil, že náklady na jednu kopii CD/DVD nemohou klesnout pod 400Kč, a proto nemůže být cena nižší než 500Kč.
Online distribuce prostě jiná je a umožňuje prodávat levněji. Někteří si ale představují, že ceny nechají stejné a víc se při tom napakují.
i i kdyz je v zakone nejasnost
Nejasno v tom máš možná ty, zato Nejvyšší soud v tom má jasno, viz 5 Tdo 234/2009:
Dále považuje Nejvyšší soud za nutné uvést, že jak také vyplývá ze znění ustanovení § 30 odst. 1 písm. a) autorského zákona, nelze z něj dovozovat, že se omezení autorského práva pro pořizování rozmnoženiny díla pro osobní potřebu vztahuje pouze na pořízení rozmnoženiny z originálu díla nebo z jeho legálně zakoupené kopie pořizovatelem rozmnoženiny, neboť v rámci omezení autorského práva pro pořizování rozmnoženin pro osobní potřebu nestanoví toto ustanovení nic o právní povaze zdroje, ze kterého je možno rozmnoženinu díla pro osobní potřebu pořizovat. Může se tedy jednat jak o originál, tak i o rozmnoženinu díla, přičemž není bez dalšího nikterak vyloučeno, aby zdrojová rozmnoženina, ze které si zhotovitel pořídí vlastní rozmnoženinu pro osobní potřebu, byla pořízena i na základě jednání, které je v rozporu s autorským zákonem. Tato skutečnost nemůže sama o sobě, pokud autorský zákon nestanoví jinak, změnit právní povahu aktu pořízení rozmnoženiny díla pro osobní potřebu, jež je autorským právem aprobované, což samozřejmě nemá žádný vliv na vznik autorskoprávní a případně i trestní odpovědnosti za předchozí porušení autorského práva. Ustanovení § 30 autorského zákona totiž ani nestanoví podmínku „oprávněného uživatele“ jak to činí autorský zákon v jiných ustanoveních, např. § 36 nebo § 66.
Nejedná se o žádnou nejasnost a není to tak, že si to tak někteří vykládají. Je to zcela jasné a je to potvrzeno i judikáty (že zdroj mé kopie nemusí být legální povahy).
A nevzalo se to v zákoně náhodou, že se nějaký poslanec upsal a ostatní to schválili, aniž věděli, pro co hlasují. Je to pozůstatek originálního copyrightu, jeho původního smyslu a chápání. Kdy se řeší v první řadě vydávání díla, ale ne jeho individuální použití.
Tato podle vás "nejasnost" je v našem autorském zákonu kontinuálně velmi dlouho (nejsem právník a už vůbec ne právní historik, takže uvítám, když mě někdo doplní jak dlouho). A tato "nejasnost" umožňuje takové zdánlivé samozřejmosti, jako že si mohu "ukrást" televizní pořad na videokazetu, nebo že si můžu do sešitu opisovat značné části nějakých knih (jako čtivé dítě jsem to občas dělal), nebo že si mohu z knihy nebo časopisu ofotit pár celých stran (třeba různé způsoby vázání kravaty, nebo výsledky testu autosedaček).
O tom, co je v současném filmovém průmyslu a distribuci morální a co není polemizovat nechci, byl by to hodně dlouhý příspěvek.
a četl jsi to na tom webu? tohle je co
14. Co je to systém náhradních odměn a proč musím platit poplatky autorům za každý nenahraný nosič, přestože na něj nehodlám kopírovat autorsky chráněný obsah?
Systém tzv. náhradních odměn je upraven v § 25 autorského zákona. Tento systém je v současné době praktikován v různých modifikacích naprostou většinou států Evropské unie. Vychází ze skutečnosti, že při úrovni a dostupnosti moderních reprodukčních technologií je fakticky nemožné sledovat a kontrolovat každé jednotlivé rozmnožení (zkopírování, nahrání, stažení) autorského díla nebo jiného předmětu ochrany. Systém náhradních odměn proto umožňuje bezplatně a bez svolení nositelů práv pořizovat legálně takovéto rozmnoženiny pro osobní potřebu (tj. pro sebe, rodinné příslušníky a nejbližší přátele) s tím, že autorům a dalším nositelům práv jsou za to poskytovány tzv. náhradní odměny. Ty jsou vybírány kolektivními správci od dovozců, příp. výrobců nenahraných nosičů záznamu a přístrojů, které jsou použitelné pro uvedené rozmnožování. Vybrané odměny pak kolektivní správci rozdělují mezi příslušné nositele práv (autory, hudebníky, herce, nahrávací společnosti, filmové producenty, nakladatele). Náhradní odměny nejsou tedy daní, ale ani sankcí za pirátství s presumpcí viny, protože o žádné nezákonné pirátství v tomto případě nejde (na rozdíl např. od peer to peer sítí spojených se současnou vlastní nabídkou stažených záznamů). Z pohledu všech zainteresovaných stran představují náhradní odměny nutně jen „přibližnou spravedlnost“, která zaručuje jistou finanční kompenzaci tvůrcům a investorům do umělecké a vědecké tvorby za zaručenou možnost legálního volného rozmnožování výsledků této tvorby pro osobní potřebu všech, kteří o to budou mít zájem.
mimochodem mnou zmiňovaný § 30 odst 1, 2 a 3 odkazuje na § 25 - jaká náhoda. to bude asi tím že jsem si ten zákon četl.
bez tvé konkrétní argumentace s citacemi budu každou další tvou reakci považovat za to že jsi:
a) troll, nebo
b) zaměstnanec nějaké agentury prosazující zájmy nahrávacích společností a úmyslně dezinterpretující české zákony.
tzn. v ani z jenom případů nemá smysl se s tebou bavit.
...A nahrávání AV děl je kryto rozhlasovými a televizními poplatky. A za internet se, jak známo, platí také. Z čehož jasně vyplývá, že: platím za TV = mohu legálně nahrávat. Platím za R = mohu legálně nahrávat. Platím za internet = mohu legálně stahovat! že si ,,ochránci" autorů nedokáží vylobbovat podíl na platbách za internet je jejich problém!
Stahování filmů z internetu tyto podmínky splňuje
Může splňovat a nemusí. Pořád dokola.
Na to je i judikát - v této diskuzi dokonce napsaný.
Ten judikát ovšem neříká vůbec nic o tom, že stažením díla z internetu jsou zároveň splněny všechny další podmínky. Nejsou. Pokud budete např. stahovat nezveřejněné dílo, je to stále nelegální.
Poplatky za nosič a legalita kopie pro vlastní potřebu jsou spojené nádoby
Jsou. To jsme nikdy nepopíral. Celé vlákno vzniklo tím, že někdo tvrdil něco ve smyslu „protože se platí poplatky za média, je jakékoli stahování legální“. A tahle implikace prostě neplatí.
Poplatky za R a TV musí v ČR platit ze zákona každý, kdo odebírá elektrický proud. S (ne)vlastněním počítače a internetu to nemá nic společného. Takže za to všechno platím, tudíž mne blafy nenžraných producentů nechávají naprosto chladným. Pokud se vám výroba kultury nevyplácí, vyrábějte něco jiného a nebuzerujte lidi! Bez komerční kultury se žít dá a docela dobře. Bez jídla, pití, bydlení, vody a tepla ne.
Se stahováním z internetu je to to samé, jako z nahráváním AV děl z rozhlasu, nebo TV. jde o naprosto legální činnost. A Autorský zákon výslovně říká, že každý je oprávněn pořídit si kopii AV díla pro osobní potřebu. Takže nějaké svolení majitele práv je pouze vaše (a několika vám podobných), zbožné přání. A pokud jde o ochrany: Ochrana, kterou lze překonat a odstranit není účinná ochrana, protože její existenci nelze z kopie prokázat. Účinná by byla jen v případě, že by na kopii po ní zůstal nějaký artefakt.
vážně? a proč tu někteří teda píšou že je stahování legální? nejprve si něco nastuduj a pak vykládej.
http://www.diit.cz/clanek/nizsi-vypalne-od-ledna-2009-podrobne/26116/
A kdo respektuje moje přání, jakožto zákazníka, zaplatit za AV dílo jeho skutečnou hodnotu, (která je mnoha případech rovna prakticky nule?) Reálná cena za jakékoli AV dílo, je, vzhledem k vývoji techniky rovna max. 30 Kč/kus. Pokud autor požaduje víc, má smůlu; nekoupím, ale legálně zdarma stáhnu!
Ovšem vytváření kopií pro vlastní potřebu je legální i bez souhlasu majitele práv, spadá to pod volné užití.
Je to legální i když nevlastním originál (např. pokud si nahraju něco z televize, nebo pokud si půjčím originál v půjčovně a okopíruji si ho), nebo dokonce i kdyby kopie, jíž kopíruji, byla zhotovena v rozporu se zákonem (např. často obsah vystavený někde na share serverech)
Autorský_zákon:
Oddíl 2: Volná užití a zákonné licence
§ 30 Volná užití
...
(2) Do práva autorského tak nezasahuje ten, kdo pro svou osobní potřebu zhotoví záznam, rozmnoženinu nebo napodobeninu díla.
nesmí být nepřiměřeně dotčeny oprávněné zájmy autora
Mé zájmy jsou nepřiměřeně dotčeny placením výpalného. Ale na to se soudruzi lobbisté neptají, že?
nesmí jít o software nebo databázi
Trochu zcesty, ne? Co se takhle držet tématu? O SW a databázích není vůbec řeč.
nesmíte při kopírování obcházet ochrany,
Aaaano, neobcházím - právě proto stahuju z netu. Debilita zákonodárce by zasloužila metál. Záložní kopie "chráněného" DVD, které jsem si koupil, je nelegální, zatímco stažení filmu, který jsem si nekoupil, z Internetu je legální.
Suma sumárum - debilbní a nevymahatelná legislativa je k hovnu a je potřeba ji nahradit něčím funkčním.
Nemáte pravdu. Vysílání rozhlasem nebo televizí je jiný způsob nakládání s autorským dílem, než jeho vystavení na internetu. Autorský zákon neříká, že každý je oprávněn pořídit si kopii audiovizuálního díla pro vlastní potřebu. Když si ten zákon přečtete, zjistíte, že i pro kopii díla pro osobní potřebu je tam spousta dalších podmínek. Svolení majitele není žádné zbožné přání, je to jediný způsob, jak dílo legálně získat, pokud nesplníte všechny podmínky pro volné užití. Jak je to s ochranami už vám napsal Patrick Zandl.
V tom, jak je to ustanovení staré, je právě problém: je to tam právě kvůli těm případům, které jste jmenoval - ty ale autory moc neomezují, protože každá taková "kopie pro svou potřebu" má zásadní nedostatky (nahrávka z TV - musím počkat, až to budou v TV dávat; opis - drahé na čas, kopírka - nevyplatí se kopírovat celou knihu atd.). Stahování z internetu je ale úplně jiné: nejsou tu žádné zásadní překážky (čas, cena, dokonce i kvalita je stejná jako na DVD), což může mít (a má) znatelný dopad na prodeje. Byť ten dopad zjevně ani zdaleka není takový, jak deklarují nahrávací společnosti, pořád je znatelný => poškozuje je => je nemorální.
Šmarjá pano, co je to zase za pokrytectví?! Nedokážete se k tomu postavit čelem? Hodláte mi tu tvrdit, že stahování je OK, protože obvykle slouží jen k otestování/zaplnění disku? Tak to by mělo OK i stahování SW, ne?
Samozřejmě, že vždycky budou výjimečné případy, které budou OK - nemůžete je ale všechny v zákoně vyjmenovat (to z principu nejde); od toho jsou tu pak soudy, aby posoudily každý případ individuálně. UF!
Ztráty způsobuje obojí. A stojím si za tím, že to, že mi to nenabídkou za cenu, kterou já považuji za přijatelnou, mi samo o sobě nedává (morální) právo to stahovat. Buď mi to za ty peníze stojí - a pak jim je dám; nebo mi to za ně nestojí - a pak se jim na to vykašlu a ať si klidně zkrachujou (to platí pro všechny zbytné věci; něco jiného by byla např. krádež léku, který si nemohu dovolit zaplatit).
Stahovat z nelegálních zdrojů a diktovat si ceny je totiž pokrytecké vydírání. Chci-li bojovat proti nepravostem, kterých se producenti dopouštějí, měl bych především si sám zachovat morální integritu.
A co když si stáhnu film, líbí se mi, nechám si ho na disku a tím to skončí? To je taky OK?
Pro všechny tyhle případy by měla být možnost online shlédnutí za přijatelný jednorázový poplatek - je chyba producentů, že to neumožňují. Na druhou stranu - když mi to neumožní, korektní reakce je chápat to tak, že nechtějí, abych na ten film do kina šel / koupil si DVD. Omlouvat stahování nedostupností online distribuce je pokrytecké: když se na ten film nepodíváte, vůbec nic se vám nestane => nemáte nejmenší morální právo ten film chtít i proti vůli autora/producenta.
Prosím o relevantní/podložené argumenty, jinak není o čem diskutovat. Produkce v TV je zaplacená tou TV - včetně toho, že si to někdo může nahrát na video. Stahování z warez není zpoplatněno nikde, ačkoli autor o to stojí.
Dokážete napsat alespoň jeden objektivní důvod, proč byste neměl respektovat přání autora/producenta dostat zaplaceno za *každou* kopii toho filmu, tedy včetně té stažené?
K tvrzení, že kvalitní kultura si na sebe vydělá, se raději nebudu vyjadřovat :(
poškozuje je => je nemorální
Tato implikace neplatí. To, že něco někoho poškozuje vůbec nemusí znamenat, že je to nějak nemorální.
Filmaře poškozuje kdeco - od špatných recenzí na jejich filmy až třeba po počítačové hry a facebook u kterých tráví část populace část času, který by jinak věnovali filmům. A přesto že je to poškozuje, tak to nemorální není.
To, že se technologie vyvíjí a někomu to přinese radost a někomu starost je normální a všichni se tomu musíme přizpůsobovat. Bylo to právě rozšíření kopírovací technologie, které audiovizuálnímu průmysl fakticky vytvořilo a udělalo z něj stroj na peníze. Dneska zní až směšně, když řeknu "mít hlad jako herec".
A teď přišel další pokrok v kopírovacích technologiích a najednou je to nemorální a zákony by se měly měnit, aby zakonzervovaly předchozí stav. To by bylo na fakt hodnou dlouho debatu....