Mě by se tedy nejvíc líbil model - zaplatím paušál a získám přístup k veškerým knihám, hudbě a filmům, které byly kdy vyprodukovány (tj. archiv vědění lidstva).
Tento paušál by se přerozdělil autorům zcela přesně, protože u elektronické formy lze přesně vědět, co si kdo prohlédl.
Věřím, že autoři obsahu by na tomto modelu neprodělali jako teď, kdy se kniha (film, hudba) vydá jednou a žádný dotisk už nikdo nikdy neudělá.
Jediný kdo by prodělal by byli producenti šmejdu, protože když mám k dispozici archív, který za celý svůj život nikdy nemohu ani zběžně projít, kdo by ztrácel čas novodobou kravinou?