Neváhej a toč

Ilustrace: Nenad Vitas

Nový web by měl být plný zajímavých, krátkých, nejvýše tři minuty trvajících videí zachycujících nejen atmosféru, ale také problémy při volbách. Těmi prý může být například něčí agresivní chování, anebo třeba dlouhé fronty. Posledně jmenované by našinec natočil asi stěží. Když jsem minulý pátek vešla do volební místnosti v centru Prahy, byli tam kromě mě jen tři znudění členové volební komise.

Na projektu Video Your Vote spolupracuje YouTube s PBS, která pak nejlepší videa odvysílá. Případným sporům vzniklých při natáčení chtějí předejít tím, že filmaře na webu upozorňují, aby při tvorbě videí dodržovali zákony, a vyhnuli se tak nepříjemným zážitkům s policií. Zatímco v některých státech totiž natáčení a focení v místě voleb není přímo zakázáno, jinde se to výslovně nesmí. Pro americké politiky je využívání YouTube a podobných serverů běžnou záležitostí. V minulosti už například při televizní debatě odpovídali na divácké videodotazy předem nahrané na Internetu.

Current TV se zase nedávno rozhodla uveřejňovat na svém webu videa s názory běžných lidí na prezidentské kandidáty. Tato televize se také jako první spojila s Twitterem a umožnila tak jeho prostřednictvím divákům zasílat v průběhu kandidátských debat krátké, maximálně 140 znaků obsahující komentáře, tzv. Tweets, které hned živě vysílala.

Zatímco v USA využívají politici YouTube a sociální sítě běžně, v Česku se vše teprve rozjíždí. Než se stačili někteří „rozhoupat“ sami, založili jim jejich profil na Facebooku jejich příznivci. Ti za ně teď schvalují, s kým jsou a nejsou kamarádi a zjevně jim nevadí, že svým chováním porušují pravidla Facebooku, k jejichž dodržování se jeho používáním zavázali. Tam se totiž jasně praví, že si uživatel smí založit profil pouze jeden, a to pod svým jménem.

Kromě falešných profilů už ale vzniklo také několik těch skutečných. Naši pohlaváři si také oblíbili blogování. Jak se ale v těchto dnech můžeme sami přesvědčit, spíše než na Internetu se s nimi a jejich kampaní potkáváme v předvolebním období na ulici. Nedávno jsem se s jedním z nich také setkala. Šla jsem po nefrekventované části jednoho pražského sídliště. Nikde ani živáčka. Najednou se ke mně zezadu přiblížilo auto pečlivě olepené portrétem kandidáta do Senátu. Právě, když mě míjelo, zařval na mě tento vysoképolitikychti­vý muž z amplionu. Prý chce pomáhat lidem, a jde mu hlavně o blaho a spokojenost občanů. Moje spící dcera s sebou v kočárku s pláčem vyděšeně trhla. Kdyby se nevzbudila a já ji nemusela dlouho utěšovat, asi by mi tenhle pokus o získání hlasů v liduprázdné ulici přišel k smíchu.

Možná není daleko doba, kdy podobná auta, autobusy a kamiony z ulic vymizí. Jedny volby pomalu končí a příprava na ty další začíná. Pro ty právě probíhající sice většina politiků využít toho, že YouTube už „mluví“ česky, nestihla, při těch příštích už ale může být všechno jinak. Mackově facce tak možná vznikne brzy konkurence.