Hlavní navigace

Nová bezdrátová řešení mají zahýbat světem (1.)

30. 11. 2006
Doba čtení: 5 minut

Sdílet

 Autor: 29
WiBree a WirelessHD, to jsou dvě zbrusu nová dítka v sektoru bezdrátových komunikací, která mají – alespoň podle svých tvůrců – zaznamenat značný průlom mezi již beztak dost konkurenční prostředí. Dnes se podíváme na zoubek prvnímu z nich.

Dnešní článek by se mohl klidně jmenovat „two new kids on the block“, protože v rámci jednoho měsíce se objevily hned dvě technologie – WiBree a WirelessHD, které nikdo nezná, ale které si neskromně kladou za cíl zahýbat světem (nejen) bezdrátových komunikací. Je to o to překvapivější, že tato oblast rozhodně nestagnuje a vývoj je její druhou přirozeností (a řada technologií se dokonce pyšní označením „disruptive").

Překvapení se ale koná právě proto, že tentokrát se nejedná ani o specifikace průmyslových sdružení, ani o normy, protože o nich bychom již věděli dávno dopředu a spekulací by se do povědomí technicky orientovaných uživatelů dostalo zavčas docela dost. Tentokrát totiž jejich autoři nedali médiím žádný čas na spekulace a rovnou přišli se svým řešením, i když … zdaleka ne tak docela uzrálým. Podíváme se postupně na obě – vzájemně velmi odlišná a téměř nesouvisející – řešení v porovnání s nimi rovnými technologiemi.

Wibree od Nokie

Wibree je vpravdě „new kid on the block", vždyť se mu přezdívá „Baby Bluetooth“ (vlastní jméno sestává z již tradiční první části označující wi-reless, bree vychází ze staroanglického slova pro křižovatku). Podobně jako v případě Bluetooth se jedná o technologii pro komunikaci na krátkou vzdálenost (5–10 m) v pásmu 2,4 GHz nenabízející žádnou závratnou rychlost (do 1 Mbit/s), s odpovídající (tedy nízkou) spotřebou energie. Cíl je u obou technologií rovněž stejný: propojení mezi mobilními a přenosnými uživatelskými zařízeními, tedy PDA, pagery, periferiemi nebo třeba lékařskými zařízeními.

Bluetooth se přes jeho nedostatečnou přenosovou kapacitu i dnes velice daří, o čemž svědčí dvanáctimiliónový objem zařízení s jeho podporou (především mobilních telefonů a audio zařízení) prodávaných globálně týden co týden. V současnosti je podle odhadu Bluetooth SIG na světě celkově jedna miliarda Bluetooth zařízení (tj. více než PC na celém světě). Do konce dekády by se měl jejich počet dokonce zdvojnásobit.

Za zajímavost stojí, že certifikace Bluetooth zařízení stojí na testování jejich souladu se specifikací (na rozdíl od WiFi Alliance, která testuje vzájemnou spolupráci zařízení). Conformance testing Bluetooth je proto dražší a trvá i dvakrát tak dlouho (až dva týdny) než testování WiFi produktů. Od příštího roku ale Bluetooth SIG zavádí tzv. samo-certifikaci produktů pro své členy, která bude využívat spíše konzultačních služeb testovacích laboratoří nově v postavení Bluetooth Qualification Expert (BQE) namísto jejich dosavadního označení jako BQB (Bluetooth Qualification Bo­dy).

Po výše řečeném je ovšem oprávněná otázka, v čem je vlastně nová technologie lepší, pokud (zda vůbec) hodlá konkurovat tak rozšířenému Bluetooth. WiBree se v podstatě snaží odpovědět svými vlastnostmi nejen na tuto otázku, ale na všechny současné požadavky na bezdrátové technologie: má nižší spotřebu energie, je cenově zajímavější a pro svou implementaci nepotřebuje příliš místa, takže ji bude možné využít v ještě menších zařízeních, jako jsou třeba hračky, hodinky nebo senzory (v posledně jmenovaném případě budou zajímavé zejména aplikace pro monitorování pacientů nebo sportovců – síť přímo na těle).

WiBree lze implementovat samostatně (na jediném čipu s cenou pod 1 dolar) nebo na duálním čipu spolu s Bluetooth (s dodatkovými náklady v řádu centů). A dokonce i v duálním módu slibuje Wibree úsporu energie: spotřeba se má pohybovat do 80% samotné spotřeby Bluetooth (to ovšem bude hodně záležet na konkrétní implementaci)! Bluetooth SIG má ale do konce roku přijít s novou (lisabonskou, přesněji v 2.1+EDR, Extended Data Rate) verzí slibující snížení spotřeby energie až na čtvrtinu.

Protokolová architektura Wibree ve srovnání s Bluetooth

Bude stačit malá lobby?

WiBree ale čeká dlouhá cesta k úspěchu, protože ji nepodporuje žádná skupina velkých výrobců, ale pouze silná Nokia (v tvorbě nové technologie ovšem pomáhali i někteří další významní hráči na tomto trhu, např. Broadcom; kromě něj mají licenci na Wibree ještě CSR, Epson a Nordic Semiconductor). I když úvodní oznámení Nokie hovořilo o otevřené iniciativě, zatím nejsou ověřené zprávy o tom, zda – případně kde – by chtěla Nokia svoji technologii předložit jako základ pro otevřenou normu.

Pokud půjde Nokia cestou otevřené průmyslové specifikace, pak – jak se ostatně v poslední době stalo dobrým zvykem – bude muset na toto téma založit nové sdružení/forum, protože nevím, která stávající skupina by toto řešení zrovna přijala s otevřenou náručí (Bluetooth SIG ale umí docela překvapit). Moc prostoru ani času ale Nokia nemá…

Ovšem ještě výraznější bariérou jakéhokoli průlomového úspěchu Wibree je ve světě neutuchající důvěra v (opravdu) starý dobrý Bluetooth. Spíše se bude pro Wibree jednat o okrajový trh pouze pro nejmenší zařízení, která si zatím s Bluetooth netykají. Rozhodně proto nejsou oprávněné bulvárem zavánějící titulky jako „Bluetooth je mrtev, ať žije Wibree“… Bluetooth je při pohledu na svůj dosavadní vývoj (a slibné prognózy) ve své branži zatím prostě neporazitelný.

Ostatně sama Nokia neinzeruje svoje Wibree jako konkurenta stávajících „nízkoenergetic­kých“ technologií na krátkou vzdálenost, tedy Bluetooth, příp. ZigBee. Avšak je nejistá ve vyjádřeních, kam tedy Wibree patří, když se jedná o novou samostatnou technologii vyvinutou společností, která patří mezi silné propagátory právě Bluetooth, přitom na ní pracovala privátně, mimo Bluetooth SIG. Navíc se zdá, že Wibree přeci jen leccos z Bluetooth využívá, což může znamenat určitý problém s patenty na technologii.

BRAND24

Dalším otazníkem v těchto souvislostech je, zda by Nokia mohla uspět s vlastní technologií pouze na svých telefonech, aniž by ji dala k dispozici i konkurenčním výrobcům. Se ZigBee (softwarová vrstva pracující nad rádiovým základem podle IEEE 802.15.4) nelze podle Nokie příliš podobností vysledovat, přestože ZigBee je určeno pro senzorové aplikace vyžadující nízkou spotřebu energie (byť to v reálu až tak nevypadá, mj. kvůli mesh topologii nenechávající uzly tak snadno „usnout").

A pak je tu ještě otázka času: Nokia slibuje, že bude mít specifikace vzájemné propojitelnosti hotové do poloviny příštího roku, a Nordic dokonce ve stejné době chce už přijít s čipy. To se jeví téměř všem jako značně nereálný příslib.

Jaké šance vidíte pro Wibree?

Byl pro vás článek přínosný?

Autor článku

Ing. Rita Pužmanová, CSc., MBA je nezávislá síťová specialistka. Okusila český, španělský i kanadský vzdělávací systém. Vedla kurzy v 7 zemích a ve 4 jazycích, školila on-line pro UCLA.
Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).