Názory k článku Nová studie popírá škodlivý vliv P2P sítí na prodej hudby

Tento clanek se mi libi, je pekne zpracovany a prinasi zajimave udaje, o kterych jsem se zatim nedoslechl, diky za nej !

Ja vam nevim, jestli u me moznost stazeni cehokoli generuje koupechtivou naladu. Ja proste dvou az trihodinou mzdu za CD nedam. Ted pravidelne kupuji casopis DiViDi a tech 300 Kc je presne hranice u DVD kde se ruka s korunou krouti ale jeste da. U CD to vidim na 149 Kc. A to se mam lepe nez pruvodci z Lanskrouna s mzdou 12 900 Kc hrubeho. Tam bych videl cenovou senzitivitu na 49 Kc. Zmeni se neco po vstupu do EU? Kolik stoji CD v int. obchode v Germanii?

Co je to síť "Kazaa", "Gnutella" a další zmiňované v článku?

Určitěto bude pes zakopaný někde jinde, než tvrdí autorské agentury. Je totiž zcela zřejmý nepoměr u pětičlených kapel hudebních nedouků, jejichž CD jsou prodávána za 500-1000 Kč a kapel čítajících mnoho desítek akademicky vzdělaných hudebníků (Národní filharmonie), jejichž CD jsou prodávána pouze za 100-300 Kč.

hledej treba na Google Urcite tam najdes odpovedi na vsechny tve otazky.

To bylo myšleno ironicky :o))) viz přehled sítí na http://www.slyck.com/

Skvělý článek, díky za něj i za další souvislosti!

A teď k menšinové hudbě: mám pocit, že jí vychází docela dost a že spíš kvete, než že by vymírala. Asi je pravda, že se na ní zbohatnout nedá, ale zase podle počtu malých vydavatelství soudím, že vydání takového cédéčka, které stojí nějakých 200 korun a koupí si ho jen "pár" lidí, ještě nemusí být nutně prodělečnou záležitostí. Znám i kapely, které si taková cédéčka vydávají úplně sami a prodávají je (zřejmě za výrobní cenu, ale asi ne pod ní) za cenu okolo těch 200 korun. Jestli je to jinak a všechna vydavatelství to dotují z vlastní kapsy, opravte mě, v tomhle se nevyznám.

S tím, že cédéčka jsou spíš pozvánkou na koncert a že se hudebníci živí především koncertováním, vřele souhlasím. (Jen připomenu Jana Buriana a jeho názor, že kopírování zachraňuje hudbu - čím víc lidí si poslechne takové cédéčko, tím víc jich přijde na koncert.) Ale musím říct, že dobře udělané cédéčko má taky svoje výhody: texty a jiné informace v bookletu, datová část CD (výborně byla zpracovaná u alba skupiny Ahmed má hlad), i design samotný může být uměleckým dílem. A za takové archivní cédéčko Oldřicha Janoty s prastarými nahrávkami z 80. let mi není líto peněz!

A pokud by se malá vydavatelství neudržela? No tak nebudou, ale nevěřím, že by to znamenalo zánik menšinových žánrů. Prostě se přesunou důrazy, umělci si budou dělat levná cédéčka a prodávat si je sami po koncertech - proč ne? Když pak budou kolovat mezi zájemci na P2P, budou spokojeni všichni. Nebál bych se toho.

Tato poznámka stojí také za reakci. Jelikož už delší dobu poslouchám také "vážnou" hudbu, všímám si toho, jak aktuální situace ovlivňuje postavení firem zaměřených zejména na tyto z pohledu počtu prodaných nosičů spíše okrajové žánry (mám na mysli také "world music" aj.).
Náklady na pořízení kvalitní nahrávky skladby, jež požaduje větší obsazení, často bývají velice vysoké a to ani nemusí jít o některé z Bachových Pašijí... Za takovouto kvalitně vyvedenou nahrávku peněz nelituji, jelikož cosi vím o pozadí na kterém vznikají (a to jsem student, tudíž mé příjmy jsou relativně nízké).
Přemýšlím o tom, zda velké firmy jako SONY a další, které vydávají i klasickou hudbu mohou nějakým způsobem dotovat vznik nových nahrávek. Vzhledem k už zmíněnému složení jejich vrcholného managmentu si tím nejsem jist. U současné hudby jde o stejný problém. Pro nové skupiny by výměnné sítě mohly být užitečné přinejmenším jako nástroj pro vlastní reklamu. Zatím tomu tak není, ale není přeci zcela vyloučeno, že se situace změní.
Mám dosti silný pocit, že celý nahrávací byznys je zaměřen spíše na pasivní konzumenty, kteří příliš nemají zájem hledat novou hudbu. Tomu odpovídají velice agresivně vedené reklamní kampaně. Zajímalo by mě, zda lze někde najít přesnější odhady toho, nakolik se tyto náklady podepisují na výsledné ceně CD (či SACD, DVD-A, a dslších). Jistě sem spadají i ceny za výpravné a mnohdy celkem zbytečně videoklipy. Chápu sice, jaký význam v očích velkých firem zastávají, avšak obvykle podle mě samotné hudbě příliš neposlouží. Ta totiž obvykle bývá jaksi upozaďěna.
O stavu jaký panuje například v České národní filharmonii také vím. Současný stav je vysloveně katastrofální. Jenže si také uvědomuji, že stejná situace je i ve školství a jiných oborech.

Toto me taky stoji za komentar. Domnivam se ze v pripade hudby, filmu a fotografovani (napr.) je to zdali je umelec akademicky vzdelan to posledni co je relevantni. Trochu rozumim co myslite napr. tim mnozstvim umelcu potrebnych k vytvoreni dila, ale na druhou stranu nejsou ty hudebnici pauslane placeni? Byt spatne? Mozna by CD Gotta s B. Spearsove taky stalo mene kdyby byly zamestnanci Narodni filharmonie a nahravali CD v ramci sve pracovni aktivity ;-)

Casopis DiViDi mam predplacen. Neni nad ceskou klasiku a navic za rozumne penize. Jinak hudba i filmy z Internetu, kdyz se opravdu libi, dodatecne koupim, kdyz ne, nema to cenu ani palit a zase mazu. Vyjimkou jsou CD a DVD, o ktera opravdu stojim a u kterych mi vydavatel brani nejakymi kravskymi ochranami, abych si je prehral na cestach na notebooku. Prikladem muze byt Oldfield, ktereho jsem temer zkompletoval na originalnich CD, ale Tubular Bells 2003 mne donutili prepalit.

Johnie zřejme naráží na to, že v P2P komunitách už jsou zmíněné sítě passé. Pravda, autor se nezmiňuje o komunitě v ČR nejdynamičtěji se rozvíjející - Direct Connect (pro neznalé viz např. prolamy.wz.cz).
Co se týče popisované studie, není ale zřejmě toto rozlišování důležité.

Nee. Levnější by byly tyto produkty (je mi žinantní v tomto případě použít termín tvorba), pokud by nebyly tak velké prostředky vynaloženy na jejich reklamu. Pak by je ale zase nikdo nekupoval, protože za moc nestojí a přirozenou cestou by se šuškanda o nich nerozšířila :-)
Otázka nízkých cen u mnoha klasických titulů mě ale zajímá už dlouho taky.
Neznáte někdo vysvětlení? Na Karlově vysvětlení něco může být, ale přinejlepším mně to připadá jen jako částečné vysvětlení.

S tou reklamou vam nevim... nepocital jsem to u CD, ale kamarad v PR agenture velikosti Ogilvy :-) me rikal po hutne masazi na Danone v TV (1998??) ze kvuli teto reklame je cena jogurtu o "28 haleru drazsi" - prakticke zdrazeni tedy minimalni. Pry se to precenuje.

Jenze kolik se tydne proda jogurtu Danone a jak dlouho se prodava ? A oproti tomu kolik se tydne proda CD jedne skupiny a jak dlouho se prodava ?

Kazaa, Gnutella jsou mrtvoly a ta studie je dobrý úlet - podle mě toho přes DC jede tak 100 víc.

Některé menšinové proudy u nás docela kvetou, to je pravda. Např. ve srovnání s Itálií - tam je to bída (pro mě překvapivě). Možná to souvisí s tradicí undergroundového obecenstva zformovaného komunistickými sankcemi (už jen někdejší nadšení Franka Zappy či Lou Reeda českým obecenstvem o něčem hovoří).
S tím souvisí i možnost u teoreticky naprosto nonprofitních směrů vydat album i v komerčním vydavatelství, byť malém.
Jenže. Něco není tak úplně v pořádku. Vím např. že řada tvůrců žije takříkajíc z ruky do huby. Netvrdím, že by např. Irena a Vojtěch Havlovi potřebovali ke svému životu přepych. Ale na druhé straně bych rád, aby neměli každý měsíc takové ty nízké starosti - zaplatit nájem, inkaso atp.
Dále souhlasím: CDéčko nutno posuzovat právě i výtvarně atp. Už kdysi kdosi kdesi zmínil např. album Hm... to by mohlo být zajímavé - skvělé jak hudebně tak výtvarně. Archivní CD Oldřicha Janoty mám, také vřele doporučuji koupit - nenahraditelné byť v CD kvalitě ripnutými MP3. A díky za tip na Ahmed má hlad :-)
Budoucnost také vidím v tom, že si budou dělat CDéčka sami tvůrci. I když - těžko si dovedu představit např. Dagmar Voňkovou, jak po koncertu sedne ke klávesnici... :-) Napadá mě, že v praxi k tomu už vlastně dochází - kapela si zaplatí čas v nahrávacím studiu a vydavatelství pak pracuje s 'polotovarem', tedy digitální nahrávkou.
Celkově ale máte pravdu. Není čeho se bát. I když se nás někteří týpci snaží přesvědčit, že současný vývoj je nebezpečný, opak je zřejmě pravdou. Jen je ještě příliš zvířený prach, abychom mohli nahlédnout důsledky.

Je mi samozřejmě líto, že někteří umělci žijí z ruky do huby, je mi jasné, že to nemají lehké, a ze srdce bych jim přál, aby to tak nebylo. Ale asi jiná cesta není a k životu umělce patří do jisté míry i to, že čelí existenčním potížím a svému umění něco obětuje. (Nebo to jsou fráze?)

Více nebo méně skomírající trh s cédéčky to za něj nevyřeší a tím méně se může spoléhat na rozjetou mašinu zábavního průmyslu. Ovlivnit to můžeme leda my, konzumenti (fuj!), kteří budeme nebo nebudeme chodit na jeho koncerty. A na těch koncertech si třeba ještě koupíme nebo nekoupíme nějaké jeho cédéčko. Když bude s láskou vyrobené a vlastnoručně podepsané, můžeme to brát dejme tomu i jako příspěvek autorovi na nájem a inkaso.

A pokud se tím někdo neuživí nebo to pro něj bude příliš stresující, tak s tím prostě sekne - nevím, vadí to? I neúspěch patří k umění...

Prostě doufám, že se nějaká rovnováha i v téhle oblasti udrží, i když se možná věci změní a některá vydavatelství zavřou krám. Na důsledky toho všeho jsem sám zvědavý.

1. Důležitá je doba, z níž použili autoři studie statistické údaje. DC je poměrně nová záležitost, i když velmi dynamicky se rozvíjející. A z našeho pohledu vypadá ještě důlažitěji, protože Češi (ale i Slováci) patří mezi největší DC komunity.
2. Ve studii šlo o srovnání. Protože rozjet byť vcelku jednoduchý DC++ klient vyžadovalo (zvláště minulý rok) mnohem větší znalosti než napojení na sítě Kazaa či Gnutella, mohl by tímto vzorek dokonce utrpět zkreslením. Komunity DC++ a Kazaa (ap.) jsou dodnes odlišné. A co se týče podílu stahujících přes P2P, je DC stále v menšině.

=> podle mého názoru, že studie z této strany napadnutelná není.

Navíc se Danone zřejmě chová, jak trh dovoluje stejně jak se chovají prodejci zábavního průmyslu. Cenové navýšení nemusí být přesným odrazem rozpuštěných nákladů na reklamu.
Po reklamní masáži je většina lidí tak zpitomělých, že jsou ochotni mít to, co chce (i když hypoteticky, to jim nedochází) většina. Tudíž sáhnou do kapsy hlouběji. A dají vydělat obchodníkům se spotřební kulturou.
No a současná jakokrize spočívá v tom, že stále méně lidí je i po podobných reklamních masírovačkách ochotno předražený produkt (sem se ten termín hodí) koupit.
Jiný (můj) kamarád z reklamní agentury :-) tvrdí, že reklama je určena prakticky vždy některé části cílové skupiny, jíž pracovně říkají 'trubky a polotrubky'. A teď se možná polotrubky vzpírají :-)))

Dýky za tenhle příspěvek, přesně tak to cítím :-)

Já například hudbu nestahuji ani nekupuji , takovej humus co tvořej nemá smysl kupovat.
Pokud mam touhu pustim si radioseven.se nebo mika.fm . Ani televizi nemam a nezajímá mne (nevlastním rádio ani tv) jen pc s wifi a internet zadarmo. To je budoucnost (vymanit se z vlivu konzumu a otroctví) !

1, no reklama probehne, kulminuje nakup a pak to opadava... zustava trochu povedomi o znacce. U CD je to prece podobne... nove CD Entropicture, kulminuje nakup pak to opadava, Danone dela dal jogurty, Barta dal zpiva a nahrava CD... neni rozdil. Jogurtu je proda vic s cenou o 30 hal vetsi, CD se prodava vic - a kolik to muze delat vic? Naklady na propagaci rekneme 500 000 Kc (to uz je velky balik v casopisech a sem tam billboard), 12 000 ks prodanych nosicu + dalsi prijmy na ktere mela vliv reklama. To dela 30 Kc na CD. Ne 300 Kc. CD nejsou drahe kvuli reklame a propagaci. To je muj nazor, tvrdy cisla nemam.
2, Jinak na me pusobi reklama dost a to i "stylova". Napriklad jsem byl na akci kde v predsali byli lidi od HP a clovek si mohl otestovat Ipaq. Uplne me to "dostali", valil jsem se pripojit na net a druhy den jsem si nesl domu Palma. Videl jsem reklamu na Skodu - tu s kolem a padakem a vrazil jsem druhy den penize do noveho kola Merida. :-)

Nějak se mi zachtělo doplnit svých pár řádků ...

1) CDček mám - a stále kupuju - docela dost (mám jich hodně přes 500, jen pro představu). Z toho je vypálených cca 25, víc sotva, a to jen v případech, kdy se mi skutečně nepodařilo sehnat originál. Téměř všechna CD, která jsem koupil za poslední 3-4 roky, jsem nejprve stáhnul, a koupil až ve chvíli, kdy se mi zalíbila. V mém případě stahování funguje 100% jako podpora prodeje, ne naopak. Je pravda, že jinak to je, pokud se týká DVD, ale nezlobte se, 900,- Kč za jedno shlédnutí filmu se mi zdá skutečně moc, a víckrát se na DVD (až na pár výjimek) skutečně dívat nehodlám.

2) Agentury se neustále ohánějí ušlými zisky a neetickým chováním, ale tenhle argument neberu. Přinejmenším polovinu mé sbírky (prakticky vše, co vyšlo před rokem 1990) mám jak na vinylu, tak na CD, ale nevzpomínám si, že bych kdy dostal jakoukoli slevu. Především z tohoto důvodu nemám ani nejmenší výčitky, pokud stahuji ty písničky, které jsem si už kdysi na vinylu koupil (těch desek je jistě taky pár set ...).

3) A k chování agentur a vydavatelství obecně? Jak je možné, že dodnes nikdo nenapadl vybírání desátku z prodeje kopírek a vypalovaček? Zodpovědně prohlašuji, že za poslední rok jsme ve firmě neokopírovali jediný (papírový nebo elektronický) dokument, na který by byla vázána autorská práva, zastupovaná kterýmkoli z českých autorských svazů. Za co tedy ksakru platím desetitisíce korun ročně? Tohle (ne stahování) je klasická, parlamentem posvěcená krádež, organizovaná mafií autorských svazů.

Před 2 lety jsem pro OSU překládal z angličtiny materiál, určený k jejich lobování v parlamentu v souvislosti se změnou autorského zákona. Ještě dnes se mi otevírá nůž v kapse, když si vzpomenu na směs demagogie, polopravd a jasných lží, které tam byly prezentovány ...

Závěr? Jsem ochoten umělcům - nějakým způsobem - platit za stažení jejich alb, ale podporovat molochy, jejichž režie pokrývá z 90% jejich vlastní reklamu a umělé přežívání žánrů s nulovým odbytem, to by mi hodně kazilo náladu ...

Děkuji za tento článek. Objevilo se v něm totiž i to, co poklesy tržeb velkých nahrávacích firem ovlivňuje nejvíce. Jde o strnulost managmentu těchto firem. Přestanou-li konečně podporovat hvězdy (a potažmo i producenty), jež jednou za dva roky vyplivnou neslané, nemastné a sterilní album udělají lépe, než když budou pokračovat se svými monstrprocesy zaměřenými proti malým dětem... Viník se vždy nekonec najde a nezálěží příliš na tom, zda se jím stane magnetofonová kazeta, či výměnné sítě. Za vším stojí lenost těch, kteří rozhodují o tom, co bude "in". Pokud něco stojí za poslech, bývají to většinou výtvory těch, kteří se snaží stát stranou hlavního proudy a našlo by se mnoho dobrých jmen. Jenže je bohužel najdete jen v malých labelech jako Parlophone,... Jen málokteré ze zavedených jmen mě ještě dokáže oslovit.
Sám se považuji za milovníka hudby a pokud si spočítám, kolik pěnez jsem doposud uložil do své sbírky CD, jdou na mě mdloby (částka již v tuto chvíli dosahuje několikanásobku velice kvalitní a proto drahé hudební aparatury). Jenže už dávno nekupuji zajíce v pytli a vybírám, co si koupím a co ne. Navíc je pro mě důležitá i technická kvalita nahrávky, takže nějaké MP3 nechám s klidem jiným. Poslouží mi jedině v případě, kdy si potřebuji poslechnout skladbu z alba, které známý právě nemá v obchodě.
Manažeři EMI, Warnerů a dalších by se měli zamyslet zda za peníze požadované za svá CD nabízejí dostatečnou kvalitu. Znám příliš mnoho alb, kde za poslech stojí jedna dvě písně a zbytek slouží jen jako ubohá vycpávka. Nedivím se těm, kteří argumentují přemrštěnou cenou všech CD. Nechápu, kde gramofirmy berou drzost chtít za CD stará například 20 let plnou cenu. Každý si musí dříve či později uvědomit, že se tyto nahrávky již dávno zaplatily. V takovém případě s klidem všem poradí ať si takové CD vypálí.
Jinou kapitolou je i skutečnost, že samotný hudebník za své dílo inkasuje jen trapný zlomek z celkové ceny CD. Příčiny jsou jasné a v článku byly již zmíněny. Celé to připomíná příslovečný začarovaný kruh.

Díky, Aleši, nejen za překlad, ale i dodání dalších souvisejících textů a odkazů.
O takovém skutečném dopadu P2P snad uvažoval každý, kdo o tzv. krizi v copyrightu přemýšlel. Je prima, že teorie začíná být podložena obtížně zpochybnitelnými výzkumy. Jak se budou chovat nepružní vydavatelé atp., to můžeme prakticky nechat na nich, trend stejně nezastaví (šlo zastavit prosazení parního stroje na železnicích?).
Věnujme se pro nás zajímavějšímu.
Co mě poněkud znepokojuje, je dopad na menšinové žánry. "Na méně prodávané a propagované tituly může naopak jejich stahování z Internetu působit negativně..."
Jo, já vím - už kvůli malé dostupnosti takové tvorby bychom měli být vděční, že vůbec najde cestu k posluchači (či recipientovi, protože totéž lze dle mého názoru aplikovat např. na filmy - sám mám doma sbírku víceméně klubových filmů na DivX, z nichž některé není v běžné produkci možno vidět vůbec).
Jenže, co tvůrci? Kdysi jsem na toto téma chvilku debatil s Vladimírem Václavkem (tehdy bylo na vrcholu hudební uskupení RALE). Tvrdil, že jeho příjmy z hudebních nosičů jsou prakticky nulové, dokonce někdy mínusové. Živí se koncertováním.
To bych taky bral, ať k nám v budoucnu opět začne promlouvat živá hudba. Ta bude ceněna... A my si budeme medit: hudební konzervy (paměťová média s čímkoli) budou za babku, protože budou de facto pouze pozvánkou na pěkně drahý koncert.
Jenže co malá vydavatelství? Vydávání menšinové hudby je nevděčné, nevyplatí se. A tím nebudou mít určitá díla ani "pozvánku na koncert". Ač jde o nejdůležitější součást hudební kultury. Proč?
V mainstreamu nelze očekávat pokrok, půjde vždy o omílání vyzkoušených postojů a postupů. Jinak hrozí nepochopení a tím odklon od mainstreamu. Nositelem pokroku, dá-li se to v tvorbě tak nazvat, bude vždy některý z menšinových žánrů.
A vydavatelstvím zabývajícím se právě touto kvalitou, nepomůže ani P2P. Aspoň jak vyplývá z uvedené studie.
Zůstává tudíž ještě velká nezmámá, ač studie naznačila, že krize není skutečnou krizí, ale snahou o snadnější výdělky obchodníků s uměním.
Osobně se přikláním k názoru Oldřicha Janoty (ptal jsem se jej na to): "Však ono se to časem vyřeší..." Asi nic jiného nezbývá konstatovat: v tomto vývoji je tolik neznámých, že něco předpokládat hraničí s věštěním. :-)
Debatujme ale o tom, je to zajímavé.