Novela občanského zákoníku chce změnit způsob uzavírání smluv po telefonu

Uzavírání smluv po telefonu způsobuje mnoho problémů, nejenom v telekomunikacích. Pomoci by mohla změna principu: nabídka by spotřebitele zavazovala až poté, co ji písemně potvrdí.

Mít možnost uzavírat smlouvy a celé smluvní vztahy i jinak než písemně – třeba jen ústně a dokonce na dálku, po telefonu – je asi užitečné. Podle právníků v jiné než písemné formě vlastně uzavíráme zdaleka nejvíce smluv. Třeba když něco kupujeme v obchodě.

Problém je ale v tom, že zákon neomezuje uzavírání smluv „jinak než písemně“ jen na nějaké bagatelní případy, typu koupě rohlíku v samoobsluze, kdy vznikající smluvní vztahy ještě nejsou složité, a prostor pro vzájemná nedorozumění a spory je (relativně) malý. Jinak než písemně lze postupovat i tam, kde smluvní vztahy jsou naopak velmi složité, založené na rozsáhlé smluvní dokumentaci, a kde vznikající smluvní vztah může zákazníka zavazovat na hodně dlouhou dobu a k vysokému finančnímu plnění.  

Třeba jen po telefonu lze dnes uzavřít i takové smlouvy, u kterých se všechna doporučení shodují na tom, že je potřeba postupovat s rozmyslem, pečlivě prostudovat všechny podklady (smluvní podmínky, ceníky atd.), zvážit všechna pro a proti, a teprve pak se kvalifikovaně rozhodnout. Jenže to po telefonu nejde.

O to více to nejde v situaci, kdy proti vám je na telefonu někdo, kdo dobře zná všechny mezery a úskalí zákonů, i realitu soudní praxe. Někdo, kdo dobře ví, co dělá, neboť je na to cíleně cvičen, a má čas i možnost plně se soustředit na to, čeho chce dosáhnout. A kdo si hovor s vámi také pečlivě nahrává. Zatímco vy můžete být ve spěchu, soustředění na něco úplně jiného atd.

Pokud se s takovýmto protivníkem (nebojme se ho tak označit) vůbec pustíte do jakékoli diskuse, místo okamžitého odmítnutí, většinou nemáte moc šancí. Protože váš protivník má opravdu velký prostor k tomu, aby vás vmanipuloval do takové pozice, do jaké vás chce dostat. Nejčastěji jde o situace, kdy vy jste přesvědčeni, že pokud vůbec jste nějaký zájem projevili, pak jen o nějaké zcela nezávazné vyzkoušení, či o pouhé zaslání konkrétnější nabídky – zatímco váš protivník to interpretuje již jako řádné a platné uzavření smlouvy. A podle toho pochopitelně také ihned koná.

Co říká nový občanský zákoník?

S možností uzavřít platnou smlouvu jen po telefonu nepřišel až nový občanský zákoník (zákon č. 89/2012 Sb.), kterému je otevření celé Pandořiny skříňky s nejrůznějšími podvody a manipulacemi po telefonu ne úplně správně připisováno. Stejná možnost existovala i dříve, a nový občanský zákoník (NOZ) ji pouze „zvýraznil“. Trefně to vystihli v tomto článku:

Autoři nového občanského zákoníku namítají, že ústně bylo možné uzavírat smlouvy už dříve. Je ale fakt, že nový občanský zákoník tuto možnost zvýraznil a nyní se toho chytají ti, kteří se snaží druhé nachytat na hruškách a vyrobit vůči nim pohledávku.

Pravdou je ale i to, že zákon (jak dříve, tak i dnes) určitým způsobem pamatuje i na ono „chytání na hruškách“ a „vyrábění pohledávek“ – a přináší jistá protiopatření (hlavně NOZ ve svém §1820následujících). Konkrétně v tom, že předepisuje určité náležitosti pro uzavírání smluv na dálku – a pak hlavně v tom, že dává možnost odstoupit od takovýchto smluv, bez udání důvodu, do 14 dnů ode dne uzavření smlouvy (nebo dokonce do 1 roku + 14 dnů, pokud zákazník nebyl o možnosti odstoupení informován, viz §1829). 

Praxe ale ukazuje, že ani toto nestačí. Počet různých sporů kolem telefonicky uzavíraných smluv zřejmě roste tak rychle a nebezpečně, že už to přimělo i samotný resort spravedlnosti ke snaze nějak zasáhnout. A tak součástí nově navrhované úpravy nového občanského zákoníku je i zásadní změna právě u uzavírání smluv po telefonu.

Nově, podle již zveřejněného návrhu novely, by uzavření smlouvy šlo po telefonu jen jakoby „předjednat“ – s tím, že nabídka (smlouva) by se pro zákazníka stala závaznou až teprve poté, co nejprve dostane celou nabídku v písemné podobě, a následně ji on podepíše, či zašle svůj souhlas s ní.

Právě tak by to měl požadovat následující novelizovaný paragraf, zejména pak jeho druhý článek:

§ 1826
(1) Pokud profesionál kontaktuje spotřebitele prostřednictvím telefonu za účelem uzavření smlouvy uzavírané distančním způsobem, sdělí mu na začátku hovoru základní údaje sloužící k dostatečné identifikaci profesionála, a pokud telefonuje v zastoupení jiné osoby, též údaje sloužící k její dostatečné identifikaci, a obchodní povahu hovoru.
(2) Sjednává-li se smlouva způsobem podle odstavce 1, potvrdí profesionál spotřebiteli nabídku písemně nebo na trvalém nosiči. Spotřebitel je nabídkou vázán až po jejím podpisu nebo po odeslání svého písemného či textového souhlasu.

Nechme stranou drobný, byť právě zde dosti podstatný „lapsus“ v podobě požadavku na „písemně nebo na trvalém nosiči“ (a obdobně i požadavek „písemného či textového souhlasu“). Autoři návrhu zřejmě ještě nedocenili, že „písemně“ již dávno není synonymem pro „na papíře“, aby vedle toho museli (či jen mohli) zmiňovat i onen „trvalý nosič“.

To, co je „napsáno“ (co je „písemné“, a představuje tedy nějaký text), může být stejně tak dobře napsáno na papíře, jako nahráno jako soubor na trvalý nosič (třeba nějaké CD či DVD). Skutečnou alternativou k „písemně“ by muselo být třeba „namalované“, „namluvené“, „nazpívané“ apod., což ale autoři nejspíše neměli na mysli.

Předpokládejme tedy, že autoři měli na mysli písemnou podobu nabídky i souhlasu s ní, a vraťme se zpět k meritu věci: i důvodová zpráva k této změně (stávajícího §1825, který se nově stane §1826) konstatuje, že je zaváděna kvůli zneužívání současného stavu:

Na základě připomínky Ministerstva průmyslu a obchodu se navrhuje ve stávajícím ustanovení § 1825 zařadit nový odstavec 2, který využívá možnosti čl. 6 směrnice č. 2011/83/EU. Toto ustanovení dovoluje členským státům přijmout přísnější právní úpravu pro uzavírání smluv po telefonu. Členské státy mohou stanovit, že v případě smluv uzavíraných distančním způsobem po telefonu, musí obchodník spotřebiteli nabídku potvrdit a že nabídkou začne být spotřebitel vázán až po jejím podpisu nebo po odeslání svého písemného souhlasu. Podle stávající úpravy je smlouva platně uzavřena již na základě telefonátu, vyjádří-li v jeho průběhu spotřebitel svůj souhlas. Navrhované ustanovení sleduje zlepšení postavení spotřebitelů u tohoto druhu kontraktace, při kterém podnikatelé zneužívají momentu překvapení spotřebitele.

Jenže: i pokud takto navrhovaná novelizace nenarazí na odpor poslanců či senátorů a úspěšně projde celou nezbytnou „legislativní trajektorií“, nějakou chvíli ještě potrvá, než nabude účinnosti. Odhady hovoří o dvou letech.

Jen spotřebitelé, nikoli podnikatelé a živnostníci

Samostatným a velkým problémem je to, že zmiňovaná ochranná opatření – ať ta dnes již existující, či teprve navrhovaná – se netýkají všech zákazníků. Týkají se jen těch, kteří jsou spotřebiteli. Zjednodušeně těch, kteří vystupují v roli nepodnikajících fyzických osob.

Nicméně celý zde popisovaný problém, vzniklý z možnosti uzavírat smlouvy i jen po telefonu, dopadá jak na spotřebitele, tak i na drobné podnikatele a živnostníky. Protože zkušení „protivníci“ se pochopitelně neomezují jen na spotřebitele. Naopak, živnostníci a drobní podnikatelé jsou pro ně snad ještě zajímavější cílovou skupinou – protože jim nemohou „vyklouznout“ díky možnosti odstoupit od smlouvy do 14 dnů, bez udání důvodů a bez sankcí. Stačí přitom jen málo: aby „protivník“ ze své oběti nějak „vytáhl“ její IČO.

Navíc se podnikatelů a živnostníků netýkají ani ta explicitní ustanovení, která při distančním (ne nutně jen telefonickém) sjednávání smluv požadují po „protivnících“ alespoň určitou elementární slušnost a korektnost. Například v podobě poskytování úplných a nezkreslených informací.

Jinými slovy: drobní podnikatelé a živnostníci mají být ponecháni zcela napospas i těm nejdrsnějším praktikám „telefonních predátorů“. To asi nemůže dopadnout jinak, než že časem se jakékoli telefonické sjednávání mezi živnostníky a podnikateli úplně zdiskredituje a přestane být použitelné. Protože po negativních zkušenostech, mnohdy „na vlastní kůži“, budou všechny pokusy vnímány rovnou jako snaha o podvod a apriorně odmítány.

Co v telekomunikacích?

V oblasti telekomunikací je situace přeci jen jiná. Tedy: alespoň prozatím.

Dnes stále ještě platí tzv. Husákova novela, která do „resortního“ zákona (č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích) přinesla stejnou ochranu pro všechny účastníky, i pokud jde o smlouvy uzavírané distančním způsobem. A jelikož jde o speciální právní úpravu (lex specialis), má tato přednost před obecnější úpravou v novém občanském zákoníku (jako lex generalis).

Konkrétně jde o ustanovení § 63 odst. 9, které nehovoří o spotřebitelích, ale obecně o všech účastnících (tj. všech zákaznících, kteří uzavírají smlouvu s operátorem):

(9) Uzavírá-li se, nebo mění smlouva o poskytování veřejně dostupné služby elektronických komunikací nebo připojení k veřejné komunikační síti za použití prostředku komunikace na dálku, je podnikatel poskytující veřejně dostupnou službu elektronických komunikací nebo zajištující připojení k veřejné komunikační sítí povinen bezodkladně po uzavření smlouvy nebo její změny poskytnout účastníkovi informace podle odstavce 1 písemně, a to v elektronické nebo listinné formě. Lhůta pro odstoupení účastníka od smlouvy nebo její změny uzavřené mimo prostory obvyklé k podnikání) nebo při použití prostředků komunikace na dálku) začíná běžet dnem následujícím po dni předání těchto informací.

Dnes jsou tedy telekomunikace, se svou speciální právní úpravou (oproti občanskému zákoníku) k zákazníkům vstřícnější – když stejnou míru ochrany (svou podstatou fakticky přebíranou z občanského zákoníku) poskytují jak spotřebitelům, tak i těm zákazníkům (účastníkům), kteří spotřebiteli nejsou.

Jenže, jak už jste si mohli několikrát přečíst zde na Lupě, tato větší vstřícnost může záhy vzít za své. Protože poslanci již přijali návrh novely (zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích), do kterého svými pozměňovacími návrhy vložili právě redukci celé ochrany jen na spotřebitele.

Do budoucna, až (a pokud) bude přijata výše popsaná novela občanského zákoníku, týkající se specificky uzavírání smluv po telefonu, měla by se (alespoň podle mého názoru) naopak stát speciální právní úpravou oproti popisovanému §63, odst. 9 zákona č. 127/2005 Sb. Což by mělo v praxi znamenat, že i pro sjednávání účastnických smluv s operátory po telefonu by platil onen požadavek nejprve na dodání nabídky v písemné podobě, a pak na explicitní souhlas spotřebitele – a teprve pak by se pro něj stala nabídka (smlouva) závaznou.

UX16

Převedeno do obvyklé odborné terminologie, znamenalo by to přechod od dosavadního principu OPT-OUT (kdy smlouva s operátorem je nejprve platně uzavřena, ale je možné od ní dostatečně odstoupit, do oněch 14 dnů), na princip OPT-IN (smlouva začne být pro spotřebitele závazná až teprve poté, co ji podepíše či zašle svůj souhlas s ní).

Znovu si ale připomeňme, že má jít jen o spotřebitele, a již ne o ostatní zákazníky, resp. účastníky.

41 názorů Vstoupit do diskuse
poslední názor přidán 15. 10. 2014 20:38
Zasílat nově přidané názory e-mailem

Školení: Jak na firemní Facebook prakticky

  •  
    Jak efektivně propojit Facebook s webem.
  • Jak vše měřit a vyhodnocovat.
  • Jak řešit krizové situace.

Detailní informace o školení Facebooku »