Jenze tve videni je velmi odlisne od ostatnich. A tak se soudis o zpozdeni rychliku, o zarovku, s horosvazem, lidi ti nadavaj do estebaku, pises svoje debilni clanky na svuj debilni server, na ostatnich serverech diskutujes jako debil... a ted uz ses objevil i na Lupe a tipuju, ze se chytnes a zacnes diskutovat o definici debility, pripadne o nepodepisujicich se anonymech. -- Drobny rozdil vidim treba v tom, ze neco takovehleho bych treba kamaradovi do oci u piva nerekl a naopak s tebou bych na pivo nesel.
Přiznávám se že nevyhledávám sociální sítě a FaceBook Twitter, Lidé a podobné věci neznám... Vždy jsem se ale domníval, že jejich popularita pramení právě z toho, že dokáží uvolnit přepětí jedince, tím že ho nechají vy-zv-*kecat. Já chodím na pivo.
Podobnou službu dokáže nabídnout i blog, ale blogeři jsou mi v zásadě blízcí. Jednak proto, že se tak neděje masově a jednak proto, že blogeři spolu jsou schopni udržovat zvláštní vztah.
Neznají se fyzicky a nenašli své blogy protože se znají z reálného života. Ví o sobě jen to co sami někomu sdělí, což může být jejich lepší já a domnívám se že je to může i udělat lepšími lidmi. Konkrétně zaměřené blogy a osobní webové stránky (dobrý blog vypadá jako osbní webová stránka, nebo webová stránka projektu) jsou to nejlepší co lze na Internetu najít, za celou dobu jeho existence. Právě takhle vznikna i spousta projektů například software-ových. Někteří takoví jedinci se také měli potřebu setkat s podobně zaměřenými lidmi a vzniklo tak nemalé množství uměleckých děl, muziky, akcí,...
Minimálně je značný rozdíl v tom, že u piva to vykládá omezenému okruhu lidí, které zná a obvykle přizpůsobí aktuální společnosti to, co říká. Na blogu/Facebooku jsou ale publikované informace přístupné defakto komukoli.
Mě to tedy připadá jako docela zásadní rozdíl.