Nadměrné vystavování stresovým situacím je takové, které u konkrétního dítěte na delší dobu nebo trvale naruší psychiku. Co je na tomhle nesrozumitelného? Některé dítě k tomu musí zažít to, že někdo ubližuje jemu, jinému stačí, když vidí, jak vyletí mozek z hlavy jeho otci a třetím otřese náhodně viděná nehoda, která se stala někomu cizímu. Nejlépe se to pozná v praxi, ale je opravdu žádoucí to u každého dítěte zvlášť zjišťovat?
O děti se rodiče starat mají, s tím souhlasím na 100%.
To s tím nedostatkem času jsem nepochopil. Má to nějaký, byť sebemenší, vztah k probíranému tématu?
Názor k článku
O nechutnostech a hurikánu
