Když jsem byl malej, tak jsem se účastnil zabíjačky, táta zabíjel slepice, stahoval králíky. Jen co jsem udržel v ruce nůž a nepořezal se, tak mě učil jak je stahovat a podobně. Když jsem šel na jatka, tak mi taky nikdo nezakrejval oči.
Nemyslím, že by mě to nějak poznamenalo. Zato se dnes směju dospělým lidem, který nesnesou pocit, že někdo zabije to krásné kůzlátko (králíka, cokoliv) a dá ho na pekáč a oni to pak úplně v klidu sežerou. Nedávno se se mnou přestala jedná známá kvůli tomuhle bavit.
tačí dítěti vysvětlit, proč tu krávu někdo zabil, že se musí zabít rychle aby se netrápila a že tu krávu chováme přesně kvůli tomuhle.
Názor k článku
O nechutnostech a hurikánu
