Hlavní navigace

O pochybné prospěšnosti tvůrců virů

Pavel Houser

Profesor imunologie Samuel D. Forrester poskytl serveru Zone-H.org interview, ve kterém uváděl svůj názor o prospěšnosti práce autorů počítačových virů. Forrester v textu hovořil i o dalších paralelách mezi "klasickou" imunologií a problematikou počítačové bezpečnosti. Nakolik je takové názory třeba brát vážně?

Forresterovy argumenty v článku vycházejí z následujících ú­vah:

  • agresoři neustále „cvičí“ imunitní systém a v určité míře jsou prospěšní
  • nákazu slabým počítačovým virem bychom mohli chápat jako obdobu očkování; systém si pak bude o to lépe vytvářet protilátky a ubrání se viru-zabijákovi
  • prospěšnost či škodlivost bývají často pouze otázkou míry; Forrester si pomáhá analogií, že jedna sklenice vína denně je prospěšná, zatímco láhev vína denně nás nakonec zabije (osobně jen doufám, že pro pití piva už nic ani vzdáleně podobného neplatí)
  • jednoduché organismy nepotřebují speciální imunitní systém, komplexní systémy však ano. Internet se dostal jistě již do druhé fáze, a proto mu právě současné viry pomáhají imunitní systém budovat.

Forrester proto tvrdí, že i tvůrci virů mají v „ekosystému“ internetového světa své místo. Redaktor Zone-H si s ním notuje a zastává názor, že Internet je dobré takto „posilovat“, protože jinak by mohl zkolabovat ve chvíli, kdy by to bylo nejméně vhodné. Nakonec oba dokonce dospívají k závěru, že kdyby tvůrci virů neexistovali, bylo by potřeba je vytvořit (ty tvůrce). Dodal bych jim ještě jeden argument. Většina virů či červů neudělá tolik škody, jako by mohla, kdyby byla maximálně destruktivní – tím skutečně trochu připomínají očkovací vakcíny.

Pokud pomineme (přiznanou) záměrnou provokativnost Forresterova pohledu, obávám se, že celé interview nic až tolik nového nepřináší. Nakonec výrok „Co nás nezabije, to nás posílí“ měl pronést už německý filozof Fridrich Nietzsche (přičemž jest otázkou, zda je ten výrok autentický – už jsem se setkal s oběma verzemi).

Úplně opačně bychom mohli argumentovat i tak, že každý, i úspěšně odražený nápor na náš organismus zanechá nějaké stopy a právě v důsledku kumulace takových drobných poškození nakonec zemřeme (netřeba dodávat, že rovněž Nietzsche se nakonec „uposiloval“ k smrti). A kdybychom šli v této logice ještě trochu dále, byl by Internet po všech těch prodělaných onemocněních již pěkně nalomený a nyní se jen čeká na příchod chlapíka, který Síti sítí zasadí poslední ránu. Což by nemuselo tak dlouho trvat – čím blíže ke smrti hostitele, tím se parazité stávají agresivnějšími (sázet na dlouhodobou koexistenci se už nevyplácí a nastupuje logika „urvi co můžeš, než totéž udělá soused“).

Pravda je, že „závody ve zbrojení“ mezi hostiteli a parazity jsou jednou z hybných sil biologické evoluce. Následující příklad je už značně ohraný, nicméně si prostě nemohu odpustit poznámku, že jednotlivé adaptace a kontraadaptace stojí podle teorie Červené královny třeba za vznikem sexuality či snad i za subjektivní příjemností líbání (podrobnější výklad). Asi nemá smysl na Lupě do těchto tajů evoluční biologie hlouběji zabředávat, zájemci mohou číst Science World (vskutku důvtipně skrytá reklama) nebo řadu i v češtině vycházejících populárních knižních titulů.

Profesor Forrester by měl ale každopádně dodat, že evoluce není nějakým „cílem“ organismů, probíhá naopak spíše „proti jejich vůli“. Logika celého interview na Zone-H je tak celkově trochu ze stejného soudku, jako kdybychom tvrdili, že bytaři jsou užiteční, protože urychlují evoluci bezpečnostních zámků. Možná – ovšem člověku, který bude muset aktuálně situaci řešit, jsou zářné zítřky high-tech zámečnických technologií zřejmě vcelku, no, hm, ukradené.

A vůbec – mezi počítačovými a biologickými viry sice existuje celá řada paralel, jsou ovšem poněkud zavádějící (podrobněji viz např. článek Proč počítačové viry nejsou živé?).

Brand

Abych však celé téma jenom neshazoval, pokusím se přece jen dodat nějakou konstruktivnější myšlenku. V systému Tierra, který představoval pokus o počítačovou simulaci biologického života, došlo nakonec ke vzniku složitých digitálních ekosystémů s parazity parazitů. Záplava počítačových virů by tak mohla komplikovanější vztahy mezi jednotlivými kousky softwaru možná přenést i na Internet. Těžko říct, jak si takovou budoucnost ale představit konkrétně.

A další věc: Imunitní systém organismu pracuje do jisté míry jednotně, koordinovaně. V boji proti virovým záplavám by proto i Internet mohl nastoupit cestu k větší centralizaci. Podobně, jako jsou dnes hierarchicky uspořádány nameservery, by zítra mohly fungovat třeba poštovní systémy a aktuální virové databáze. To jsou ale samozřejmě opět pouhé spekulace…

Anketa

Názor o prospěšnosti tvůrců počítačových virů je:

Našli jste v článku chybu?
8. 9. 2003 14:49
J.K. (neregistrovaný)
Ono by stačilo, kdyby lidé přestali klikat z Outlooku. - Protože přeprogramovat ho Microsoft z nějakého důvodu není schopen. (Mezi námi, já také nejsem schopen snadno sáhnout do cizích programů. Nebyla-li to ta nejlepší hackerovská akce, když jim kdysi Microsoft "ukradl" Outlook.)
3. 9. 2003 16:49
Michal Krsek (neregistrovaný)
Hezke, nicmene me staci moje relativne malo sofistikovane styky s ISP :-) Priznam se, ze znam mnohem lepsi zpusoby uplatneni 2.500 USD.