O tom, jak někomu poklesl, Diokleciánovi a barbarech za dveřmi

Ilustrace: Nenad Vitas

Poslední dobou se často zmiňuje pokles zastoupení Internet Exploreru. Někdo tomu přikládá vážnost větší, než si to zaslouží, jiní z toho zase mají spíš jen srandu a spekulují, jestli to není jen sezónní výkyv. Řekl bych, že ani jeden z extrémních pohledů není pravdivý.

Podíváte-li se na kteroukoli z globálních statistik, vývoj bude na všech velmi podobný. Třeba tento graf podle statistik prohlížečů W3C je jedním z mnoha příkladů. Ostatní jako by mu z oka vypadly, liší se jen výškovým umístěním křivek, trend je ovšem stejný. Jistě, jiné zastoupení je třeba na Blesku, kde je typickým návštěvníkem mladší administrativní pracovnice, a podíl Internet Exploreru (IE) klesá z 98 na 95 procent – a jiné na webech, kde se třeba častěji objevují čtenáři z technických o­borů.

Například na mém blogu během léta pokleslo zastoupení IE pod 50 procent (!) a prvně jsem zaznamenal zastoupení Mozill zcela srovnatelné s IE (viz otisk statistiky z Toplistu). Jenže mě to příliš nepřekvapuje – když letos v lednu na mém webu zastoupení IE překročilo 60 procentní hranici (směrem dolů), tipoval jsem, že magická 50 procentní mez bude dosažena tak v září, říjnu. Jak je vidět, vůbec jsem nepřestřelil.

Ať si kdo chce vyvozuje závěry, jaké chce a z čeho chce. Třeba mu pokles z 98,5 na 93,5 procenta přijde pořád nevýznamný. Třeba zrovna na jeho webu není dokonce žádný pokles ani patrný. Ale každá výjimka potvrzuje pravidlo. I laický účetní při pohledu na vývoj zastoupení za poslední dva roky dokáže bez jakýchkoli výpočtů postřehnout zřejmý trend, který těžko bude jen náhodným výkyvem:

Když při pohledu na tyto údaje čtu některé rozvášněné reakce horlivých zastánců IE, nemůžu se zbavit pocitu, že sleduju něco podobného dějinám Římské říše. Takový Comodus byl ještě přesvědčen, že je císařem obrovského území, většího než kdy předtím, i když mnoho z někdejších provincií už dávno pod Řím patřilo jen formálně, pokud vůbec.

Netroufnu si říct, jestli třeba za pár měsíců nepřijde nějaký Dioklecián Longhornus a neobnoví někdejší slávu císařství, nebo zda už je pád trvalý. Ale být zatvrzele slepý ke zřejmým trendům je hloupé. Že je caesarem Velkého Říma, si pořád myslel i Romulus Augustulus, ačkoli za něj Říše končila za dveřmi jeho paláce. Když je jednou otevřel, byl zavražděn germánským vůdcem Odoacerem, čímž ten slavný Řím navždy zanikl.