Obávaný formát? PDF!

Někdo má třeba v případě tiskových zpráv nejradši třířádkové upozornění s odkazem na URL s podrobnějšími údaji, jiný uvítá podrobnosti rovnou v připojeném souboru. Existuje několik evergreenů toho, co příjemcům standardně vadí. V minulosti to byly hlavně objemné přílohy (obrázky ve vysokém rozlišení, soubor v textovém editoru vytvořený fandou omalovánek, a nabobtnalý tak do neuvěřitelného objemu), dnes už ale rychlost připojení i parametry schránek na freemailech hněv v tomto ohledu poněkud otupily.

Standardně vadí obrázky vkládané do Microsoft Wordu, se kterými se pak dále pracuje velmi obtížně. Samozřejmě nepotěší formáty exotické. A pomíjím lidi, které určité přílohy iritují z důvodů spíše politických, takže namísto toho, aby se snažili s dodanou informací pracovat, raději své okolí obtěžují výkřiky o tom, že ten a ten formát není otevřený, leč proprietární…

Musím přiznat, že i já však postupně vystopoval formát, který ve mě budí odpor a děs. Zkušenost říká, že jakmile bude v e-mailu následovat příslušná příloha, skoro vždy to s sebou ponese problémy. Pro řadu lidí může působit jako překvapení, že problémovým formátem míním „otevřené“ PDF.

Možná má PDF svůj význam tam, kde chcete příjemci dokumentu práci s ním nějak zkomplikovat – třeba u elektronických knih, kde cílem prodejce může být z pochopitelných důvodů omezit kopírování, tisk nebo export textu někam jinam. Problém je, že tahle vlastnost je, alespoň podle mých zkušeností, univerzální: PDF prostě dělá vše proto, aby vám další práci znesnadnilo. Zkusil jsem x programů, od Readeru po plný Acrobat (to když se zaměstnavatelé plácli přes kapsu), řadu postahovaného freewaru, ale potíže byly skoro vždy. Export se minimálně odehrál s tvrdými konci řádků, exportoval se jen určitý počet stránek. V jednom případě (to mi přišlo zvlášť vypečené) pak byly řádky mezi stránkami dokonce různě proházené. Nevylučuji, že nějaký program umožňující efektivně pracovat s PDF existuje, já se s ním však minul.

Tuto glosu jsem napsal naprosto zlomen povinností udělat rejstřík ke knize, kterou jsem obdržel právě v PDF. Zřejmě i kvůli tomu, že text byl generován sázecím programem TeX, v něm nebylo možné vyhledávat slova s diakritikou. Nebylo možné vyhledávat ani slova delší než x znaků, nefungovalo vyhledávání s hvězdičkovou notací. Některé řetězce pak kdovíproč nebyly k nalezení i přesto, že v dokumentu prokazatelně přítomny byly. Přidružily se i takové drobnosti, že slovo na konci řádku rozdělené už nebylo chápáno jako jeden řetězec. Děs, hrůza, soužení a výsměch.

Aby nebyla mýlka – nemám nic proti Adobe, netvrdím, že za problémy s formátem může tato firma. Možná že PDF soubor byl generován nevhodným způsobem. Nevím, s TeXem, PostScriptem ani Quarkem nepracuji. Možná si za něco mohu i sám, nějak jsem si třeba práci zjednodušit mohl, ale jenom jsem nepřišel na to jak. Důležitá je pro mě prostě empiricky odpozorovaná zákonitost „soubor v PDF dostati – velké problémy míti“.

Zcela na okraj, velmi ironické mi přijde, pokud se za jednu z předností OpenOffice.org vydává, že je schopen právě snadného generování PDF. PR pracovníkovi, který takto vytvoří tiskovou zprávu, bych nejraději nechal přelámat ruce (pokud by někomu mělo záležet na tom, aby se s informací dále snadno pracovalo, pak je to tento případ).

A Microsoft prý nezůstane stranou a větší podporu pro PDF nabídne i do svého příštího MS Office. Nevím, jak ta podpora bude vypadat, ale bude-li mít podobu tlačítka „generuj PDF“, pak vidím budoucnost skutečně černě.