Hlavní navigace

Provozovatel Wi-Fi není odpovědný za pirátství uživatelů. Ale má to háček

David Slížek

Verdikt Soudního dvora Evropské unie se vypořádává hlavně se specifiky německého práva. Přináší ale také problematický výrok týkající se nezaheslovaných sítí.

Můžete se v Německu dostat do potíží, když zdarma provozujete veřejnou Wi-fi síť? Můžete, a to poměrně snadno. Přesvědčil se o tom provozovatel obchodu se zvukovou a světelnou technikou (a podle agentury Bloomberg člen německé Pirátské strany) Tobias Mc Faden

Soudní dvůr EU se ho v aktuálním verdiktu (PDF) zastal – ale zároveň přiznal národním soudům právo přikázat provozovatelům volných Wi-Fi zabezpečit jejich sítě heslem.

O co v případu šlo? Obchodník zákazníky do své provozovny lákal mimo jiné tím, že jim nabízel nezaheslovanou bezdrátovou síť. V roce 2010 se mu ale ozvalo hudební vydavatelství Sony Music s tím, že z jeho sítě někdo nabízel ke stažení pirátskou hudbu. Mc Faden se bránil, že on to nebyl a spor tak skončil u soudu.

Sony Music po obchodníkovi požadovala náhradu škody včetně úroků a náhrady nákladů na soudní řízení. A soud dal firmě za pravdu. Obchodník se ale nevzdal a podal proti verdiktu odvolání. Vyšší instance se pak obrátila na Soudní dvůr EU.

Německé právo totiž v případě porušení autorských práv zná kromě přímé odpovědnosti provozovatele sítě (to znamená, že se porušení sám dopustil) také odpovědnost nepřímou. Ta může spočívat například v tom, že svou síť dostatečně nezabezpečil proti tomu, aby ji někdo mohl k pirátství používat. 

V tomto smyslu existuje dokonce jeden rozsudek, ve kterém soud uznal provozovatele Wi-Fi sítě nepřímo odpovědným, protože svou síť nezabezpečil heslem a umožnil tak někomu jinému šířit pirátské soubory. Odvolací soud se k tomuto výkladu přikláněl i v případě Mc Fadena.

Na SDEU se pak obrátil s několika tzv. předběžnými otázkami. Mimo jiné se ptal na to, jestli obchodník může být za porušování autorských práv nepřímo odpovědný. A evropský soud rozhodl, že není (věc C‑484/14).

Heslo výměnou za totožnost

Podle směrnice o elektronickém obchodu (2000/31/ES) totiž poskytovatel není odpovědný, pokud splní tři podmínky: 1) není původcem přenosu, 2) nevolí příjemce přenášené informace a 3) nevolí ani nezmění obsah přenášené informace. Soud tak konstatoval, že:

… v případě splnění všech tří uvedených podmínek nenese poskytovatel, který, jako T. Mc Fadden, zprostředkovává přístup ke komunikační síti, odpovědnost. Z toho vyplývá, že se nositel autorských práv nemůže vůči tomuto poskytovateli domáhat náhrady škody na základě toho, že tato síť byla použita třetími osobami k porušení jeho práv.

Podle soudu to ale neznamená, že se nositel práv (v tomto případě Sony Music) nemůže domáhat toho, aby národní soudy přikázaly poskytovateli pirátství z jeho sítě zabránit a předcházet. A tady přichází další část verdiktu, která z tuzemského pohledu zní poněkud absurdně.

Německý soud se totiž SDEU ptal také na to, zda národní soudy mohou provozovateli Wi-Fi pod hrozbou pokuty přikázat, aby uživatelům zabránil ve své síti zveřejňovat pirátské soubory. Na výběr přitom dal ze tří technických možností, které jsou podle něj reálné: příkaz, aby provozovatel musel kontinuálně hlídat, jaká data jeho sítí proudí, příkaz přerušit provozování sítě nebo příkaz, aby svou síť zabezpečil heslem.

Podle SDEU je jediným přijatelným opatřením z této trojice soudní příkaz, aby obchodník svou Wi-Fi zabezpečil heslem. Soud přitom argumentuje tím, že příkaz zabezpečit síť heslem příliš neomezuje svobodu podnikání provozovatele, ani svobodu uživatelů se k síti připojit: 

test

Opatření přijaté poskytovatelem přístupu ke komunikační síti spočívající v zabezpečení připojení k této internetové síti přitom nenasvědčuje tomu, že by mohlo ovlivnit možnost uživatelů internetu využívat služeb tohoto poskytovatele k právem dovolenému přístupu k informacím, jelikož nijak neblokuje internetovou stránku.

Aby ale zaheslování splnilo svůj účel – tedy aby se uživatelé báli síť využívat k šíření pirátských souborů – nemohou být anonymní a provozovatel by tak po nich měl za prozrazení hesla požadovat prokázání totožnosti, dodal soud.

V tomto ohledu je třeba konstatovat, že opatření spočívající v zabezpečení internetového připojení heslem je s to odradit uživatele tohoto připojení od porušování autorského práva nebo práv s ním souvisejících, pokud budou tito uživatelé povinni uvést svou totožnost k získání hesla, a nebudou tedy moci jednat anonymně, což přísluší ověřit předkládajícímu soudu.

Dovedeno do důsledku by to mohlo znamenat úplný konec bez hesla přístupných Wi-Fi sítí.

Našli jste v článku chybu?
15. 9. 2016 14:11
MasoxCZ (neregistrovaný)

Zajímavé je, že nikdy nečinili Deutsche Telekom odpovědným za jakékoli závadné telefonáty z veřejných telefonních automatů, nebo Deutsche Post za závadný obsah dopisů posílaných například Frakcí Rudé Armády po únosech a s požadavky na výkupné.

16. 9. 2016 11:03
soumenvodnetbooku (neregistrovaný)

V praxi to pak dopadá jako v Anglii, kde si na řadě míst kvůli "volné" wi-fi musíte vytvářet u provozovatele uživatelský účet (číslo občanky, telefonní číslo, jméno, e-mail...). A úplně nejlepší je, když se chcete podívat na e-mail na "volné" wi-fi, kvůli čemuž si ale musíte vytvořit účet, což ale vyžaduje, vyplnit e-mailovou adresu a přijmout potvrzovací e-mail, který ale potvrdit nemůžete, protože nejste připojeni...