Tato ekonomická nerovnováha je způsobena tím, že vědci jsou hodnoceni podle počtu publikací a jejich impakt faktoru, takže fakticky nemají jinou volbu než výsledky své práce publikovat v těchto časopisech.
To není ekonomická nerovnováha, naopak to je rovnovážný stav. Vědci samozřejmě mají mnoho jiných možností - zveřejnit články na svém webu, nebo třeba nezveřejnit nápad vůbec, odejít do soukromého sektoru a nechat si ideu dobře zaplatit. To, že journaly existují, je znakem toho, že je myšlenka publikací v impaktovaných časopisech správná, nebo alespoň nejlepší, kterou dnes máme. A to, že jsou vědci hodnoceni (mimo jiné) podle impact factoru jejich publikací, svědčí o tom, že je to docela dobrá aproximace kvality jejich výzkumné práce.
Objektivně vzato, nic lepšího než peer-review a hodnocení podle citací a impact factorů nemáme. Není to dokonalé, a určitě se to jednou překoná, ale v současnosti buďme rádi, že to máme.
A submission fees za zaslání článku do impactovaného časopisu nejsou za zveřejnění, ale na zaplacení editorů a hodnotitelů, kteří musejí články přečíst a napsat na ně hodnocení. To stojí čas kvalitních lidí, a ty náklady se musí nějak pokrýt. Kromě toho slouží k tomu, aby si každý rozmyslel posílat nesmysly, nad kterými pak editoři jen zabíjejí čas (v létě snad už konečně pošleme článek do jednoho časopisu, submission fee je 220 USD, a to už se sakra budeme snažit, aby to mělo hlavu a patu).
Takže ještě jednou, submission fee v impaktovaných časopisech není nerovnovážná cena - naopak, je to cena taková, při které se poptávka vyrovnává s nabídkou.
Kromě toho, autoři nepíší články zdarma - je to součástí jejich práce, za kterou dostávají mzdu nebo granty.
