Vlákno názorů k článku
Obejde se online svět bez peněz?

Autor hned v úvodu chybně spojuje dva pojmy – Internet jako médium a služby poskytované prostřednictvím Internetu, důsledkem čehož jsou nesmyslné závěry.

Vezměme to tedy popořádku. Internet jako medium rozhodně zadarmo není. Každý měsíc platím nemalou částku svému ISP za připojení. Dokonce i zcela virtuální statek jako doména druhého řádu (v TLD dle IANA) je za peníze. Někteří ISP si nechávají nemravně platit i za veřejnou IP adresu. Internet jako medium rozhodně zadarmo není, stejně jako není zadarmo papír či polykarbonátové kotoučky.

Zbývají služby poskytované prostřednictvím Internetu. Zde je odpověď jednoduchá – záleží na povaze služeb. Například vstup na webové stránky e-shopu nabízejícího multimédia (např. hudbu) bude zdarma, ale nákup (stažení) multimédií již bude nějaké peníze stát. Takhle by se nechala rozebrat každá on-line služba a dal by se diskutovat její ekonomický model. Mimochodem nabídka bývá dost často ovlivněna i vlivy, které bych označil za mimoekonomické, příkladem budiž autorský zákon při nabídce multimédií.

Na závěr ohlédnutí do trochu jiného oboru, kde převažuje (uměle vytvořená) poptávka nad nabídkou. To jsou přírodní vědy a publikování v impaktovaných časopisech. Autoři píší články zdarma (nebo dokonce za jejich publikování platí), recenzenti je často zdarma recenzují a přitom přístup k článku on-line stojí desítky dolarů. Tato ekonomická nerovnováha je způsobena tím, že vědci jsou hodnoceni podle počtu publikací a jejich impakt faktoru, takže fakticky nemají jinou volbu než výsledky své práce publikovat v těchto časopisech. Časopisy pak samozřejmě požadují k článku výhradní autorská práva majetková.

Pokud bych měl svůj příspěvek shrnout, tak autor se mýlí, když říká že se na „Internetu“ nikdy platit nezačne. Za spoustu on-line služeb se platí již teď. Autor má však pravdu v tom, že svět nehmotných statků se řídí jinými zákonitostmi než svět statků hmotných. Kdo vytvoří ekonomickou teorii uspokojivě platící i pro nehmotné statky, jistě si zaslouží Cenu Švédské národní banky za rozvoj ekonomické vědy na památku Alfreda Nobela.

Tak tu Nelovu cenu si zaslouží asi nejvýznačnější muž minulého tisíciletí (dle názorů Britů), Karel Marx. Stačí přelouskat jeho Kapitál, kde se jasně vysvětluje, jak z "neekonomické" výměny vznikla ta "založená na prachách".

Tato ekonomická nerovnováha je způsobena tím, že vědci jsou hodnoceni podle počtu publikací a jejich impakt faktoru, takže fakticky nemají jinou volbu než výsledky své práce publikovat v těchto časopisech.

To není ekonomická nerovnováha, naopak to je rovnovážný stav. Vědci samozřejmě mají mnoho jiných možností - zveřejnit články na svém webu, nebo třeba nezveřejnit nápad vůbec, odejít do soukromého sektoru a nechat si ideu dobře zaplatit. To, že journaly existují, je znakem toho, že je myšlenka publikací v impaktovaných časopisech správná, nebo alespoň nejlepší, kterou dnes máme. A to, že jsou vědci hodnoceni (mimo jiné) podle impact factoru jejich publikací, svědčí o tom, že je to docela dobrá aproximace kvality jejich výzkumné práce.

Objektivně vzato, nic lepšího než peer-review a hodnocení podle citací a impact factorů nemáme. Není to dokonalé, a určitě se to jednou překoná, ale v současnosti buďme rádi, že to máme.

A submission fees za zaslání článku do impactovaného časopisu nejsou za zveřejnění, ale na zaplacení editorů a hodnotitelů, kteří musejí články přečíst a napsat na ně hodnocení. To stojí čas kvalitních lidí, a ty náklady se musí nějak pokrýt. Kromě toho slouží k tomu, aby si každý rozmyslel posílat nesmysly, nad kterými pak editoři jen zabíjejí čas (v létě snad už konečně pošleme článek do jednoho časopisu, submission fee je 220 USD, a to už se sakra budeme snažit, aby to mělo hlavu a patu).

Takže ještě jednou, submission fee v impaktovaných časopisech není nerovnovážná cena - naopak, je to cena taková, při které se poptávka vyrovnává s nabídkou.

Kromě toho, autoři nepíší články zdarma - je to součástí jejich práce, za kterou dostávají mzdu nebo granty.