Ochrana děti na Internetu: Může vůbec fungovat?

Ochrana dětí na Internetu se poslední dobou stala velice populárním slovním spojením, je takovým novým buzzwordem, které bývá diskutováno v rozličných kontextech při různých příležitostech. Hnacím motorem, který drží události v nekončícím běhu, je stoupající počítačová gramotnost, se kterou se přímo úměrně snižuje věková hranice, při jejímž překročení uživatelé pronikají do světa webu. Je to podobné, jako když v počátcích penetrace Internetu uživatelé debatovali, jestli už Síť sítí vyzkoušeli, nicméně dnes není klíčové slovo zda, ale v kolika letech.

Podle mnohých jsou ale obavy v řadě případů nepřiměřeně bojácné, až příliš paranoidní. Druhá skupina uživatelů (z většiny rodičů) zase bojuje za obranu svého dítka, prosazují se nejrůznější varianty cenzury, blokování obsahu na základě blacklistů i více heuristických algoritmů. Je tedy toto ožehavé téma opravdu natolik aktuální, nebo jde pouze o velice nafouknutou bublinu?

V hektické době dneška není problém posadit dítko před obrazovku počítače připojeného k Internetu s nabídkou celé řady sebezajímavějších služeb a ponouknout ho k zábavě slovy „Tu máš, hraj si“. Zodpovědnější rodičové sáhnou po různých filtrech, avšak veskrze tím pouze oddalují problémy, jež s podobným přístupem stejně přijdou. Dříve pro mladší skupinu striktně tabuizovaná témata, kam patří sex, drogy, nadměrné násilí a další, jsou dnes na dosah ruky a mohou pořádně zformovat, či spíše deformovat myšlení uživatelů nízkého věku.

Aktuální statistiky společnosti McAfee prozrazují, že 59 % dětí umí skrýt online aktivity před rodiči a 73 % dětí využívá ke komunikaci s kamarády či jinak sociální sítě. Sociální profil má a sociální sítě v ČR využívá 52 % dětí ve věku 9 až 12 let a ve věku 13 až 16 let již 90 % dětí, což je vůbec nejvíce procent ze zemí zahrnutých ve studii. Postupné posunování hranice technických dovedností a naplňování onoho předpokladu, že už prostě každý „musí“ být online, ukazuje právě číslo, že 9 z 10 českých dětí ve věku 13 až 16 let má svůj profil v některé ze sociálních sítí, v čele samozřejmě s Facebookem.

Automatické filtry dokážou rozšířit výchozí zabezpečení Windows, musíte je však správně využít

Někdy podivné automatické filtry

Člověk se ani nemusí řadit mezi vyloženě staré uživatele, aby poznal proměny komunikace v čase, které jsou více než překotné. Dřív si děti vyměňovaly klasické poštovní adresy, pak telefonní čísla, poté poznamenávaly čísla na ICQ, dnes stačí prostá otázka: „Seš‘ na Fejsu? Jo? Tak super.“ A pak už se třeba ani nemusí vidět, Facebook reálný vztah nahradí. Nejsem psycholog, a tak dopad nemohu a nebudu odborně soudit, nicméně dle mého by třináctileté dítě nemuselo budovat kamarádské vztahy a určovat své postavení podle toho, kolik virtuálních přátel má v contactlistu.

S tím, jak klesá věková hranice počítačové a internetové gramotnosti, snaží se útočníci měnit své scénáře pokusů o útoky a podvody. Přidržíme-li se již zmíněných statistik, tak v Česku vidělo a obdrželo zprávy s pornografickým obsahem 21 % dětí ve věku 11 až 16 let. ČR byla z hlediska míry online hrozeb těmto skupinám zařazena do skupiny vysoce rizikových zemí. Pokud tedy doma máte dítko právě z této věkové kategorie, je na čase se zamyslet, zda nemůže patřit právě do oné pětiny potenciálně ohrožených.

Blacklisty v podobném případě narážejí na celou řadu barikád, jež jim do cesty staví každodenní praxe. V první řadě se konfrontace se statickým seznamem nebezpečným webů (byť dynamicky aktualizovaným) musí potýkat se změnou údajů o navštívených stránkách – běžně zneužívanou skulinou se stávají anonymizéry, jejichž ovládání zmáknou i začátečníci. Právě s jejich pomocí je totiž možné zobrazit obsah mnohých, často jinak filtrovaných webů.

Kosa na pomyslný kámen dopadá i v případě jazykových filtrů, jež porovnávají textový obsah stránky se seznamem nebezpečných, a tedy ve finále blokovaných termínů. V současnosti snad neexistuje filtr pro český jazyk, který by jak na úrovni systému, tak v případě různých bezpečnostních balíků spolehlivě detekoval stránky s  černobílým přístupem. Při spatření obsahu určité stránky je člověk schopen během několika málo okamžiků usoudit, zda je pro dítě vhodná, či nikoliv. Zde filtrování podle klíčových slov poněkud pokulhává, jelikož rozmanitost jazyka dává v mnoha případech jednomu a tomu samému výrazu význam jak vyloženě nežádoucí, tak liliově čistý.

Jednoduché vyhledávání zvládne každý a může se dostat na mnoho nežádoucích stránek

Každý podle svého rozhodnutí

Řada uživatelů problém přirovnává k potížím se spamem, kde také filtry plní svou funkci, nicméně zde je zásadní rozdíl. Spam tolik netrápí, jelikož i když do schránky dorazí, uživatelé jej dokážou rozpoznat a poměrně rychle ignorovat. Naproti tomu děti takovouto „heuristiku“ ještě vybudovanou nemají, u detailně připravených útoků nevyhodnotí riziko a na návnadu se snadno chytí. Automatické filtry dokážou zablokovat stránky na základě obsahu, hlavní problém však dnes představuje zneužití jinak bezpečných služeb, které se těší velké oblibě, většinou různých sociálních sítí – v čele samozřejmě s Facebookem.

Jak tedy děti spolehlivě ochránit, pokud to vůbec lze? Děti by neměly spadnout do nebezpečných vod Internetu bez jakýchkoliv předchozích upozornění, s klesající věkovou hranicí by měla přicházet i dřívější osvěta. Již z principu logiky je vždy těžké oddělit zrno od plev, tedy přímo při návštěvě stránky nechat algoritmus rozhodnout, jestli je vhodné ji zobrazit (například v rámci domácího úkolu zabývajícího se anatomií), nebo zcela zamítnout, protože se na ní vyskytují slova popisující choulostivější místa lidského těla. Ať už tedy běžní koncoví uživatelé, v tomto smyslu rodiče, použijí jakékoliv filtrování, nemusí být výsledek natolik dobrý, jako kdyby se dítě dokázalo samo správně rozhodnout.

Nicméně filtry není třeba zatracovat, spíš je dobré brát je jako důležitého pomocníka, nikoliv perfektní a stoprocentně spolehlivý všelék na veškeré potíže. Jak svým vlastním dětem omezujete přístup k počítači a potenciálně nevhodnému obsahu, resp. jakou metodu byste zvolili? Používáte specializované programy nebo doplňky prohlížeče? Podělte se o své zkušenosti s ostatními čtenáři v diskuzi pod tímto článkem.