Předem podotýkám, že jsem otcem dospívající dcery (15).
Trochu mne prudí, že autor (držící se v tomto hlavního proudu) se nepustil do podrobnější analýzy "ohrožení internetem". Jinak by nedospěl k sice správnému, ale povrchnímu názoru "všechno je v lidech", který je možné najít na kdejakém webu s rodinnou tématikou.
Proč je ta (notoricky chybějící) analýza tak důležitá? Protože na každý druh útoku platí jiná obrana a když to smícháme dohromady (jak je obvyklé a jak to udělal i autor článku), dospějeme k nesmyslu.
Domnívám se, že způsobů ohrožení dítěte je několik zásadně odlišných svou důležitostí, navíc se s věkem dost zásadně jejich "váha" mění. Pro 16-leté dítě běžná nahotina nic tak ohrožujícího neznamená (už všechno zná), ostatně pro pětileté taky ne (nic mu to neříká).
Filtry, blacklisty apod. se zpravidla zaměřují právě na porno (a to obvykle na to mainstreamové), což je taková úlitba "měšťáckým mravům" resp. naší představě, co je "mravné". Nepléduju pro předvádění podobných věcí dětem, ale nevidím v tom hlavní problém! Řádově nebezpečnější je, že dítě někde na FB z naivity prozradí podvodníkovi něco důležitého, uveřejní kompromitující materiál, nebo si dá schůzku s úchylákem. Žádný rodič nemůže zvládat kontrolovat každou komunikaci svého dítěte (a ani to není dobré - i dítě potřebuje osobní prostor).
Podle mého názoru je nutné s dítětem mluvit, mluvit a mluvit. O tom, že se má rozhlédnou na přechodu, nemá nechávat klíče ve dveřích, nesedat si k neznámému pánovi do auta, nedávat o sobě příliš vědět na FB... Neoddělujme tak striktně virtuální život od reálného, mají společné kořeny. A občas i společné problémy.
Zobo