Óda na ICANN a rozbitý Internet

O rozhodnutí ICANN ohledně nových národních domén psal už před časem pan Jiří Peterka v článku Vítejte v .??, ale nedávno se objevila ještě jedna zajímavost. Minulé pondělí se na firemním blogu NIC.CZ objevil příspěvek ředitele NIC.CZ Ondřeje Filipa, který se ještě v krátkosti vrátil ke spuštění Fast Track procesu, a reagoval na některé „mýty“ ohledně implementace IDN.

Když jsem si koncem týdne tento příspěvek přečetl (díky zprávičce na Lupě), i já sám jsem málem k IDN konvertoval. Vždyť kdo by mohl odolat? Když například ředitel ICANN Rod Beckstrom prohlásil: je to malý krok pro ICANN, ale velký skok pro polovinu lidstva, která používá jiné abecedy než latinku, účastníci prý měli v očích slzy radosti a dojetí!

Jenže podléhat emocím na úkor rozumu není většinou moc dobré. Představa dojatého auditoria je samozřejmě úžasná, a člověka zahřeje u srdce skoro stejně jako legendární endorfiny Petry Paroubkové. Ale nabízí se otázka, jestli je toto nadšení oprávněné. Domnívám se, že nikoliv – možná že se opravdu jedná o velký skok pro polovinu lidstva, ale podle mého názoru to je skok velmi špatným směrem, a může skončit přinejmenším zlomeným kotníkem.

Pan Filip například argumentuje, že pokud by Internet nevznikl v Americe, ale třeba v Koreji, tak by se nám asi nelíbilo psát korejskými znaky. Ano, používat cizí znakovou sadu není dvakrát příjemné, ale jinak ten příklad kulhá na obě nohy. Angličtina se totiž oproti korejštině stala de facto univerzálním jazykem, kterým komunikují vlády, firmy i jednotlivci na všech kontinentech. Pokud by tedy „Internet“ vznikl například v korejském jazykovém prostředí, tak by tam také asi zůstal (podobně jako pojídání psů). V Evropě nebo USA by ale zřejmě vznikl jiný „Internet“, a teprve ten by se pak rozšířil do celého světa.

Ondřej Filip také hovoří o možném rozdělení Internetu, a klade si řečnickou otázku, jestli to vůbec někomu vadí. Já si myslím, že ne, odpovídá obratem, protože pokud tyto znaky neumíte napsat, pak velice pravděpodobně ani nebudete rozumět obsahu těchto stránek provozovaných na této doméně. Podobně jako u té korejštiny se jedná o zvláštní argument. Copak Internet je jen o čtení lokálních informačních zdrojů nebo o mailování s kamarády ze stejného města? To je jako kdyby někdo tvrdil, že kdo nebydlí na pobřeží u pláže, stejně asi nebude umět plavat.

Největším problémem IDN je, že jeho jedinou výhodou je jednodušší (přirozenější) psaní url, ale na druhou stranu má celou řadu poměrně značných nevýhod, rizik a problémů. Mnoho z nich se navíc týká i bezpečnosti – zmínit můžeme třeba nové příležitosti pro doménové spekulanty (viz www.datovéschrán­ky.info), nebo možnosti homografického útoku. Přijde mi to podobné, jako rozdávat řidičáky na základní škole – ano, pomohlo by to rozšířit motorismus mezi více lidí, ale ty následky by byly asi tragické.

Mimochodem viděli jste už ten propagační klip, který ICANN připravila? Pozoruhodný je zejména začátek, kde se před kamerou střídají lidé různých národností a nadšeně říkají, jaká je to úžasná věc pro celý svět i pro naše děti. Nebo pro jejich děti? Zkrátka pro nějaké děti. Z toho klipu mi ale trochu běhal mráz po zádech: třpytivé úsměvy, zářivá budoucnost pro děti, romantický vodopád v pozadí… to vše jako by vypadlo z nějaké reklamy, z volební kampaně Baracka Obamy , z časopisu Strážná věž nebo z produkce Vesmírných lidí.

Nevím, osobně mám k podobným klipům o zářivé budoucnosti trochu nedůvěru. Vize pana Beckstroma zní: „Jeden svět, jeden Internet“, ale všechno naznačuje spíše tomu, že rozmach IDN naopak způsobí rozdrobení Internetu na různé vzájemně jen těžko přístupné oblasti, a navíc s extra porcí chaosu, podvodů a bezpečnostních rizik. Ale kdo ví, jak to všechno nakonec dopadne; možná bude Internet opravdu ještě úžasnější než kdykoliv předtím. Bude krásný, přístupný, plný veselých znaků a symbolů. A samozřejmě i endorfinů.