Hlavní navigace

Odečteme si připojení k Internetu z daní?

3. 11. 2004
Doba čtení: 6 minut

Sdílet

Pokusy o podporu broadbandu cestou daňových úlev znovu ožívají. Ministerstvo informatiky svůj návrh zřejmě zahrne do aktualizované národní broadbandové strategie a Asociace provozovatelů veřejných telekomunikačních sítí vyrazí se svojí verzí přímo do Poslanecké sněmovny. Jakou mají návrhy šanci na úspěch?

Snahy podpořit rozvoj broadbandu cestou daňových úlev nejsou u nás žádnou novinkou. Nejsou ale ani řešením, na kterém by se všichni shodli. Zatímco jedni po něm vehementně volají, druzí jej stejně vehementně zatracují. Pravdou je, že existují i jiné nástroje a postupy, některé snáze či naopak obtížněji prosaditelné. Ale to nejpodstatnější bych viděl jinde: máme vůbec potřebu něco proaktivního dělat? Přesněji: cítí náš stát, že by bylo vhodné a účelné udělit broadbandu (a využívání Internetu obecně) nějaký rozvojový impuls? Po invexových projevech premiéra Stanislava Grosse o tom, jak jsme v bývalé střední a východní Evropě lídři, o tom moc přesvědčen nejsem.

Pojďme ale k samotným návrhům. Ty se v poslední době objevily dva a alespoň v jednom ohledu mají podobné osudy – napoprvé moc neuspěly, ale nyní se zřejmě dostanou znovu na přetřes. O jaké návrhy jde?

Home PC

Delší historii má návrh, pod kterým je podepsán ministr informatiky Vladimír Mlynář. Je znám jako iniciativa „Home PC“ a jeho podstatou jsou následující body:

  • možnost odpočítat si (od daňového základu) DPH zaplacené za připojení k Internetu – až do výše 2400 korun za rok a domácnost,
  • možnost odpočítat si náklady na pořízení domácího počítače – až 1000 korun měsíčně, nejdéle po 24 měsíců,
  • možnost pořízení počítače od zaměstnavatele: ten by mohl nakoupit počítače a pak je za stejnou cenu (bez marže) odprodat svým zaměstnancům, třeba i na splátky. Pořizovací náklady by si mohl ihned započítat do svých nákladů a zdaňovaným příjmem pro něj budou až jednotlivé splátky. Pro zaměstnance by takto poskytnuté zvýhodnění bylo osvobozeno od daně z příjmu fyzických osob.

Podrobněji jsem o tomto návrhu psal v únoru letošního roku v tom smyslu, že měl být předjednán s resortem financí a mělo se o něm jednat v rámci příprav druhé fáze reformy veřejných financí. Od té doby se o jeho osudu objevilo jen velmi málo informací. Většinou vyznívaly tak, že podpora pro návrh není moc velká. Možná tak pro rodiny s dětmi….

Příznačné bylo, že v návrhu národní broadbanové strategie (Národní politiky pro vysokorychlostní přístup), kterou ministerstvo informatiky (MI) ČR představilo na letošním Invexu, se neobjevil ani náznak nějakých daňových úlev pro podporu rozvoje broadbandu. To by se ale mohlo změnit.

K návrhu národní broadbandové strategie totiž proběhla veřejná diskuse, kterou MI ČR slíbilo vyhodnotit a připravit aktualizovanou verzi, která půjde již do klasického meziresortního připomínkového řízení a pak do vlády. Toto pondělí pak na MI proběhla další z pravidelných tiskových konferencí, na které zaznělo i to, co by se mělo v aktualizované verzi národní strategie objevit nového. Měly by to být dvě věci:

  • větší důraz na podporu obsahu a
  • podpora rozvoje broadbandu „daňovými impulsy“.

Z kontextu pak vyplynulo, že by se mělo jednat o návrhy navazující na původní iniciativu Home PC. Konkrétní detaily by mohly být známy již příští týden, kdy ministerstvo slíbilo zveřejnit aktualizovanou verzi strategie (Národní politiky).

Návrh APVTS

S vlastním návrhem na daňové úlevy přišla také Asociace provozovatelů veřejných telekomunikačních sítí (APVTS), a to těsně před Invexem, konkrétně 6. října. Bylo to v předvečer první veřejné prezentace jiné asociace (nové Asociace pro spravedlivou konkurenci), kterou založila čtveřice „odpadlíků“ z APVTS, a takovéto načasování jistě přispělo i k „rovnoměrnějšímu rozložení“ zájmu médií mezi obě asociace.

APVTS přitom adresovala svůj návrh přímo poslancům rozpočtového výboru Parlamentu ČR, kteří právě projednávali novelu zákona o daních z příjmu. Tedy novelu legislativní normy, do které by případné daňové úlevy patřily. Koncem října však rozpočtový výbor hlasováním (a prý jen těsně) návrhy na daňové úlevy odmítnul.

Asociace APVTS však nehodila příslovečnou flintu do žita a chce se pokusit o prosazení svých návrhů do novely znovu. Tentokráte ale již nikoli přes rozpočtový výbor, ale přes celou sněmovnu, až bude návrh novely projednávat ve druhém čtení (v rámci 37. schůze sněmovny, která začala právě včera). Ještě poslední pracovní den v říjnu APVTS rozeslala dopis všem poslancům, ve kterém znovu popisuje motivaci svých návrhů a vyzývá poslance k jejich podpoře. Aby své návrhy dostala na jednací stůl, musí je nyní přednést jako pozměňovací návrh některý z poslanců. Tím by měl být Vladimír Doležal (který je poslancem za ODS a členem rozpočtového výboru, kde se návrh již jednou projednával). V případě potřeby je prý APVTS ochotna svůj návrh časově omezit, například na dva či tři roky, pokud by to pomohlo jeho prosazení.

Jaká je podstata návrhu APVTS?

Podstata toho, co APVTS navrhuje, je v následujícím ustanovení, které by mělo být novelou přidáno do zákona o dani z příjmů:

Od základu daně za zdaňovací období lze odečíst poplatníkem zaplacené poplatky za připojení k vysokorychlos­tnímu Internetu, maximálně však do výše 7200 korun za zdaňovací období.

Na rozdíl od iniciativy Home PC by se tedy nejednalo pouze o jakési „zpětné odečtení“ již zaplacené DPH (přesněji jeho odečtení od základu daně), ale všech poplatků za připojení k Internetu – až do uvedené výše. Dalším rozdílem od Home PC je vazba jen na „vysokorychlostní“ Internet, která však není upřesněna (v návrhu není žádná vlastní definice toho, co je a co není „vysokorychlostní Internet“, ani odkaz na jinou definici – například na definici vysokorychlostního přístupu ve Státní informační a komunikační politice či v připravované Národní politice pro vysokorychlostní přístup).

Pokud jde o částku, kterou by si mohl daňový poplatník odečíst, pak ta je výrazně vyšší než u Home PC s maximem 2400 korun ročně (za DPH). Návrh APVTS byl poslancům zřejmě předložen ve více variantách, a uvedená částka (max.) 7200 korun za rok, alias 600 korun za měsíc, je pouze jednou z těchto variant. Další dvě varianty předpokládají možnost odečíst si 8640 korun ročně, resp. 10.200 korun ročně. Součástí návrhu je pak i kalkulace odhadující dopady uvedených variant jak na počet vysokorychlostních přípojek, tak i na státní rozpočet.

Tuto kalkulaci si APVTS nechalo udělat od společnosti KPMG a ta v nich dospěla k závěru, že při vyšších úlevách na daních by celkový dopad na státní rozpočet mohl být v konečném součtu dokonce i kladný – díky tomu, že by se zvýšil počet uživatelů, kteří by „více konzumovali“, a operátoři a provideři by odváděli více na DPH a na daních ze svých příjmů. Tuto kalkulaci najdete zde [XLS, 47 kB].

APVTS podpořila své návrhy také příklady [DOC, 97 kB] toho, jak vypadají obdobná opatření v jiných zemích Evropy i světa.

Co naopak návrhu APVTS zcela schází, je jakákoli vazba na pořízení domácího počítače. Zatímco iniciativa Home PC toto řeší (možností odpočítat si až 24.000 korun za dva roky za nový domácí počítač), APVTS se zaměřuje jen na „průběžnou konzumaci“. Stejně tak návrhu od APVTS zcela chybí jakákoli možnost, aby firmy přenechávaly počítače svým zaměstnancům za výhodnějších podmínek.

Pokud správně interpretuji oba návrhy, pak dalším zajímavým rozdílem mezi nimi je to, že Home PC vztahuje všechny daňové úlevy „na domácnost“ (tj. měl by na ně právo jen jeden člen domácnosti), zatímco návrh APVTS se vztahuje „na poplatníka“. Úlevy by tak mohl uplatnit třeba i každý člen domácnosti (každý by ale musel předložit „potvrzení poskytovatele služby o výši zaplacených poplatků“).

BRAND24

Konečně další rozdíl mezi oběma návrhy je i v načasování: návrh APVTS přichází přesně v době, kdy je projednávána novela zákona o dani z příjmu, kam svou věcnou podstatou patří. Naproti tomu návrh, který se dostane do aktualizované verze Národní broadbanové strategie (Národní politiky pro vysokorychlostní přístup) tuto novelu téměř jistě nestihne. Pravda, naše „zákonotvorba“ má poměrně propracovanou funkci „include()“, umožňující vkládat do zákonů různé věcně nesouvisející vsuvky – ale praktické prosazení pak jistě bude o něco těžší. A o tom to hlavně je – o vůli a o prioritách. Když je vůle, prostředky se dají doladit či zvolit úplně jiné. Dá se také bojovat, třeba s celou EU, za přeřazení DPH z Internetu do snížené sazby. Ale když vůle není, nepomůže ani logická argumentace, ani sebelepší načasování.

Jakpak asi všechno dopadne?

Čemu dáváte přednost?

Byl pro vás článek přínosný?

Autor článku

Autor byl dlouho nezávislým konzultantem a publicistou, od 8.6.2015 je členem Rady ČTÚ. 35 let působil také jako pedagog na MFF UK v Praze.

Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).