O vývoji kolem vznikající dohody ACTA jsem zde na Lupě psal naposledy počátkem července, po skončení dosud posledního (v pořadí již devátého) kola přípravných jednání ve Švýcarsku. Tehdy jsem také psal, že výsledky tohoto jednacího kola nejsou známé, protože nebyly zveřejněny. A to kvůli odmítavému stanovisku jedné z jednacích stran (jejíž identita také nebyla zveřejněna).
Dnes už to ale neplatí, protože výsledky švýcarských jednání se přece jen dostala na veřejnost, byť ne oficiální cestou. Vděčit za to můžeme (pravděpodobně) někomu z europoslanců, kteří byli s výsledkem jednání seznámeni – ale pod podmínkou zachování jeho důvěrnosti. S čímž mnozí z nich měli zásadní problém, a třeba švédsky pirátský europoslanec Christian Engström kvůli tomu raději demonstrativně opustil jednání za zavřenými dveřmi:
Poté jsem jednání opustil, protože v tomto případě nejsem ochoten přijmout informace podané za takových podmínek. Neexistuje žádný rozumný důvod, proč by se jednání kolem dohody ACTA měla provádět v tajnosti, nebo proč by členové Evropského parlamentu nesměli diskutovat se svými voliči.
Nicméně na půdě evropského parlamentu proběhla v nedávných dnech dvě jednání o stavu příprav dohody ACTA, a jen jedna z nich byla neveřejná. Byla to ta první, která se odehrála v pondělí 12.7., a na které vyjednavači za EU (konkrétně Luc Devigne and Pedro Valesco) předstoupili před členy výboru pro vnitřní trh a ochranu spotřebitele. Další den se poslanci z výboru pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci (LIBE) setkali s eurokomisařem Karlem de Guchtem (odpovědným za vnitřní trh), do jehož působnosti dohoda ACTA spadá. A jejich brífink už byl veřejný. Dokonce natolik, že je z něj dostupný i videozáznam. Písemné poznámky některých účastníků tohoto brífinku pak najdete zde.
No a samotný pracovní text vznikající dohody ACTA, datovaný k 1. červenci 2010 (a tedy již po dosud posledním jednacím kole ve Švýcarsku), je dostupný na webových stránkách francouzského sdružení La Quadrature du Net.
V čem je hlavní rozpor?
Nově uniklý text, stejně jako veřejný brífink eurokomisaře de Guchta, ukázaly na jeden zajímavý rozpor, o kterém se dosud nemluvilo – ale který se ukazuje jako docela zásadní. A vlastně popírá dosud předpokládanou teorii o tom, že „tvrdé“ jsou vždy a jen USA, které se snaží vnutit své požadavky ostatním.
Jde o to, že Evropská Unie prosazuje, aby se dohoda ACTA vztahovala také na průmyslové návrhy (industrial designs) a chráněná zeměpisná označení (protected geographical indications). U nás to jsou označení jako Hořické trubičky, Třeboňský kapr, Pardubický perník, Nošovické kysané zelí, Štramberské uši, Jihočeská Niva či Olomoucké tvarůžky, jinde třeba Parmská šunka či Francouzské šampaňské.
V Evropě jsou tato zeměpisná označení chráněna, podobně jako ochranné známky – ale ve vazbě na příslušný region či lokalitu. Evropa (a s ní i Švýcarsko) by tuto ochranu chtěla rozšířit do světa jejím zařazením do dohody ACTA. Přesněji: požaduje rozšířením jejího záběru tak, aby se nevztahoval jen na copyright a ochranné známky (trademarks), ale i na tato zeměpisná označení, a také na průmyslové vzory.
V USA ale zřejmě nic takového jako chráněná zeměpisná označení nemají, a místo nich používají „celoplošně“ ochranné známky, nezávisle na regionu. Takže aby na něco jako zeměpisná označené mohly USA přistoupit, musely by nejprve změnit svou legislativu, a příslušný institut do ní zavést. A tomu se mají bránit, když doma prý deklarovaly, že v důsledku smlouvy ACTA se (jejich) národní legislativa nebude muset měnit.
Jak jsem ale psal již v minulém článku, odpůrci vznikající dohody ACTA celkem jednoznačně předpokládají, že změna národních legislativ bude nutná. A v poslední době to začínají připouštět i přímí vyjednavači. Ale třeba pro americké vyjednavače to může být důležitý psychologický moment: pokud svou vlastní veřejnost „masírovali“ tvrzením, že žádná legislativa se měnit nebude, mohou mít zábrany nyní přijít a říct, že to bude přesně naopak. A se žádostí o souhlas by před svými poslanci a senátory také nemuseli uspět.
Geografická označení ale nejsou zdaleka jediným bodem sváru mezi USA na straně jedné a EU na straně druhé. Řada komentátorů ale hodnotí situaci tak, že jednání se skutečně polarizovalo na dva tábory. USA a EU jsou hlavními „tahouny“ každého z nich, zatímco ostatní země se většinou jen přidávají do jednoho či druhého tábora, podle toho co je konkrétně ve hře. Navíc to rozhodně není tak, že by vždy jen jeden tábor byl „tvrdší“ a chtěl „více“, a ten druhý se tomu bránil. Tyto role si střídavě vyměňují.
Další spor je například o tom, jak nastavit laťku pro „komerční rozměr“ porušování něčích práv a ukládání trestních postihů: USA mají tvrdší postoj a chtějí přísnější laťku. EU je v tomto ohledu benevolentnější, když požaduje, aby lidé nebyli trestně stíháni za drobná porušení či za pořizování kopií jen pro vlastní potřebu – a trestní stíhání bylo jen za činy mající „komerční rozměr“. USA prosazují stanovisko, podle kterého by tomu tak mohlo být, podle uvážení jednotlivých signatářů (zatímco EU chce, aby tomu tak bylo vždy). EU je benevolentnější třeba i v přístupu ke „camcordingu“ (nahrávání pořadů v sálech), které ostatní chtějí kvalifikovat jako trestný čin, ale EU ho chce z výčtu trestných činů vyřadit.
Podrobnější výčet rozdílů ve stanoviscích najdete například zde na www.michalgeist.ca.
Europoslanci protestují důrazněji
Řada klíčových aspektů kolem vznikající dohody ACTA zůstává i po posledním jednacím kole nejasná – a to i europoslancům, po brífinku s eurokomisařem de Guchtem. Jako například to, zda se internetoví provideři stanou spoluodpovědnými za činy svých zákazníků. A pokud ano, za jakých podmínek se této odpovědnosti budou moci zbavit (využít toho, čemu se v angličtině říká „safe harbour“, doslova „bezpečný přístav“). Mimochodem, ve výčtu rozdílů ve stanoviscích obou táborů je i jeden specifický bod, který se týká právě tohoto aspektu: USA požadují, aby ISP mohli využít „bezpečný přístav“ (zbavit se odpovědnosti) jen v případě, že na porušování něčích práv nejsou nijak přímo finančně zainteresováni. EU takovouto podmínku odmítá. I z toho ale lze soudit, že oba tábory už nějak kalkulují s tím, že spoluodpovědnost na providery bude uvalena. Byť eurokomisař de Gucht měl zdůrazňovat, že na ISP nedopadnou žádné nové povinnosti.
Jisti situací si očividně nejsou ani europoslanci, kteří by následně měli (již hotovou) dohodu ACTA přijímat a schvalovat. A tak po předchozím důrazném apelu na zveřejnění připravované dohody (který byl v květnu skutečně vyslyšen) přišli nyní s ještě důraznějším apelem, jak na transparentnost celého procesu přípravy dohody ACTA, tak i na jeho věcný obsah. Připravili tzv. Písemné prohlášení č. 12 (Written Declaration no. 12), které sice nemá žádné přímé právní důsledky – ale stane se oficiálním stanoviskem Parlamentu, a Komise na něj musí reagovat svým stanoviskem. Byl by to tedy další krok na cestě boje proti tomu, jak dosud ACTA vzniká a co obsahuje.
Ocitujme si nyní obsah tohoto Písemného prohlášení, protože obsahuje přehledný výčet toho, co a jak europoslanci považují za důležité:
Písemné prohlášení o nedostatečně transparentním procesu a případně problematickém obsahu obchodní dohody o boji proti padělání (ACTA)
Evropský parlament, – s ohledem na článek 123 jednacího řádu,
- vzhledem k právě probíhajícím jednáním týkajícím se obchodní dohody o boji proti padělání (ACTA),
- vzhledem k tomu, že Lisabonská smlouva zaručuje Evropskému parlamentu spolurozhodovací roli v obchodních záležitostech a přístup k dokumentům z jednání,
- domnívá se, že navrhovaná dohoda by neměla nepřímo ukládat harmonizaci autorského práva, patentového práva a známkového práva EU, a že by měla být dodržována zásada subsidiarity;
- prohlašuje, že Komise by měla okamžitě zveřejnit všechny dokumenty související s probíhajícími jednáními;
- domnívá se, že navrhovaná dohoda by neměla omezovat náležitý soudní proces a ani by neměla oslabovat základní práva, jako je svoboda projevu a právo na soukromí;
- zdůrazňuje, že v případech, kde již existují občanskoprávní opatření, musí před zavedením trestních sankcí proběhnout hodnocení hospodářských a inovačních rizik;
- domnívá se, že poskytovatelé internetových služeb by neměli nést odpovědnost za data přenášená nebo shromažďovaná prostřednictvím jejich služeb do té míry, že by byl nutný prvotní dohled nebo filtrování těchto dat;
- upozorňuje, že jakékoliv opatření, jehož cílem je posílení pravomocí přeshraniční kontroly a zabavování zboží, by nemělo poškodit celosvětový přístup k zákonem povoleným, cenově dostupným a bezpečným lékům;
- pověřuje svého předsedu, aby toto prohlášení spolu se jmény signatářů předal Komisi, Radě a parlamentům členských států.
Tomuto písemnému prohlášení ale stále ještě schází několik málo podpisů k tomu, aby jich mělo potřebný počet a mohlo splnit svůj účel. V době psaní tohoto článku bylo pod prohlášením již 353 podpisů, a do potřebných 369 jich tak chybělo jen 16. Lze asi počítat s tím, že ty budou přidány nejpozději na příštím plénu parlamentu, které se koná počátkem září.
Pokud se chcete podívat, jak je na tom s podpisem ten který český europoslanec, najdete celkový přehled zde. Včetně mailových kontaktů na ty europoslance, kteří prohlášení dosud nepodepsali (pokud byste jich třeba chtěli vyjádřit svůj názor).
Odejde EU z jednání o ACTA?
V závěru minulého týdne se na Internetu objevil zajímavý názor, se kterým přišel známý kanadský profesor Michael Geist. Ten jednání (nejen) o smlouvě ACTA sleduje dlouhodobě a obvykle má ty nejzasvěcenější komentáře. A nyní začal spekulovat o tom, zda se EU nechystá odejít z jednání o smlouvě ACTA.
Například vystoupení eurokomisaře de Guchta hodnotí jako jasný signál o tom, že EU je připravena z jednání odejít. Vychází přitom z jeho slov o tom, že pro EU je klíčové zahrnutí chráněných zeměpisných označení, a že bez nich by EU musela zvážit, zda celá dohoda pro ni má vůbec smysl. Většina komentátorů tuto pasáž hodnotila spíše jako „dělostřeleckou průpravu“ na další kolo jednání, ale Geist poukazuje na to, že by to také mohlo být myšleno vážně. Soudí tak prý i z reakce americké strany, která již dala najevo, že poslední kolo jednání vůbec nedopadlo podle jejích představ. Či podle toho, že zahrnutí zeměpisných označení je prý pro americkou stranu neschůdné proto, že by (kvůli změně vlastní legislativy) musela předstoupit před Kongres s požadavkem na souhlas – a ten by nemusela dostat. V neposlední řadě svou roli sehrává i stále sílící opozice proti dohodě ACTA v EU, včetně již popisovaného Písemného prohlášení europoslanců.
Významným signálem je prý také údajný odklad dalšího jednacího kola, které se mělo konat ještě tento týden (v červenci) v USA, ale bylo prý odloženo na později. Objevily se i zprávy o tom, že hlavní vyjednavač za EU, Luc Devigne, byl pověřen jinými úkoly (což vedení DG pro vnitřní trh nepopřelo, ale tvrdí že se bude i dále podílet na jednáních o dohodě ACTA).
Pokud by se tyto spekulace naplnily a EU skutečně odešla z jednání o dohodě ACTA, splnila by se tím dřívějšího slova hlavního amerického vyjednavače Rona Kirka. Ten byl jednou neformálně dotázán, proč USA trvají na utajení celého procesu přípravy. A měl odpovědět v tom smyslu, že kdyby byl obsah připravované dohody zveřejněn, vyjednavači by nakonec odešli od jednacího stolu. Protože by neustáli tlak veřejnosti.
Alespoň podle mého názoru by ale odchod EU z jednání o přípravě dohody ACTA byl zcela na místě. Ne snad že by kolem duševního vlastnictví v moderním online světě nebylo o čem jednat a co řešit. Jen by se mělo jednat na úplně jiných principech a základech, i s jinými (a méně jednostrannými) cíli. To by ale vyžadovalo i určitou změnu v myšlení velkých držitelů práv. Třeba by jim v tom krach připravované dohody ACTA nějak pomohl.
