Poslední týden právě skončeného roku byl opravdu chudý na nové a zajímavé události v oblasti elektronických komunikací. Takže místo tradiční rekapitulace událostí posledního týdne, v podobě seriálu Stalo se, zde dnes najdete první část ohlédnutí za tím, co přinesl rok 2005. A vlastně to nebude jen pouhá rekapitulace, ale i snaha o zhodnocení tehdejších událostí s využitím dnešního časového odstupu pro jejich hodnocení. Vzhledem k rozsahu však bude toto ohlédnutí rozděleno na dvě části.
Dárcovské SMS
Začátek loňského roku se nesl ještě ve znamená dozvuků katastrofy v Asii. Naštěstí se v ČR místo vln tsunami vzedmula vlna solidarity, která na svou špici vynesla zajímavý mechanismus přispívání na dobročinné účely, o kterém jsme psali i zde na Lupě: dárcovská SMS (DMS).
Skrze DMS se na pomoc postiženým v Asii nasbíralo na 47 milionů korun. V souvislosti s tímto číslem se ale medializoval i zajímavý související problém: DMS stojí 30 korun (bez DPH). Operátoři si k tomu účtovali DPH, které pak odvedli státu – a ten si tak mastil kapsu na lidské solidaritě. A to i přes to, že peněžité dary jsou od DPH zcela osvobozeny. Problém byl spíše technický a spočíval v tom, že mobilní operátoři nedokázali rozlišit platbu za telekomunikační služby od peněžitého daru (například u předplacených služeb) a inkasovali DPH z obojího.
Pravdou je, že vláda později (v dubnu) zase vrátila DPH vybrané právě na pomoci Asii skrze DMS (ve výši cca 11 milionů korun). Ale to byla jednorázová akce, která neodstranila celý problém s účtováním DPH u DMS.
Vláda ovšem rozhodla i o nutnosti systémového řešení, a to s horizontem do září 2005 (podrobněji). Nejméně jednomu mobilnímu operátorovi se následně podařilo problém skutečně odstranit: T-Mobile si od 1. ledna 2006 nebude DPH u DMS účtovat (zdroj).
Broadbandová strategie
Ve středu 26. ledna 2005, ještě za působení ministra informatiky Vladimíra Mlynáře, vláda ČR schválila tzv. broadbandovou strategii (dokument s názvem Národní politika pro vysokorychlostní přístup [PDF, 596 kB]). Vláda se skrze tento dokument přihlásila k podpoře rozvoje vysokorychlostního přístupu a definovala i své priority a konkrétní postupy a nástroje. K nim patří mj. zřízení broadbandového fondu (dotačního titulu na rozvoj vysokorychlostního přístupu), do kterého vláda slíbila vložit částku odpovídající jednomu procentu z výnosů privatizace Českého Telecomu.
V době, kdy vláda toto rozhodnutí přijímala, ještě nevěděla, za kolik Český Telecom prodá (a zda vůbec). To se sama dozvěděla až později. V samotné broadbandové strategii se navíc nehovoří o tom, jak by měl být přísun peněz do fondu rozložen v čase (kromě zmínky počínaje rokem 2006
). Určitý základ pro rozložení v čase stanovilo až příslušné usnesení (č. 105/2005 z 26. ledna 2005), kterým vláda broadbandovou strategii schválila, a které hovoří o naplnění fondu v letech 2006 až 2010, ovšem bez přesnějšího určení pro jednotlivé kalendářní roky.
Ministryni Daně Bérové, která v dubnu 2005 vystřídala ve funkci Vladimíra Mlynáře, se podařilo získat pro rok 2006 do fondu částku 200 milionů korun. K 31. květnu 2005, přesně podle harmonogramu z broadbandové strategie, pak formálně ustavila broadbandové fórum (Fórum pro vysokorychlostní přístup), aby vyhověla harmonogramu z broadbandové strategie, a 4. srpna 2005 jej také personálně naplnila (podrobněji). Ustavené fórum se následně dalo do práce a na Invexu 2005 představilo veřejnosti pravidla pro žádosti o dotace z fondu (a pravidla pro jejich hodnocení). Do 9. prosince, kdy byl termín pro odevzdávání žádostí, se jich sešlo na 300. Fórum je slibuje všechny vyhodnotit a předat svá doporučení MI ČR ještě v průběhu ledna 2006, aby tak ministerstvo informatiky (které skutečně rozhoduje) mohlo dotace udělit co možná nejdříve.
Další z úkolů vyplývajících z broadbandové strategie – zřízení Národního vysokorychlostního serveru – byl formálně splněn, a to v termínu (31. května 2005). Fakticky ale až do konce roku 2005 zel tento server prázdnotou a o naplnění jeho poslání (mapovat penetraci vysokorychlostního přístupu a informovat o jeho dostupnosti po celém území České republiky
) nemohlo být ani řeči.
Strategické spojenectví
1. února 2005 se v Praze sešla zajímavá sestava představitelů soukromého i veřejného sektoru „z velkého světa IT“ na akci s honosným názvem Microsoft Global Leaders Forum (GLF). Přijela například komisařka Viviane Redingová a za zakladatele nechyběl nejvyšší šéf Microsoftu, Bill Gates. Za Českou republiku pak celou akci zahájil (tehdy ještě) premiér Stanislav Gross. O čem přesně se na GLF jednalo, se lze asi nejlépe dozvědět z oficiální tiskové zprávy Microsoftu, protože jinak byla celá akce docela utajována.
Když už ale byl Bill Gates v Praze, stihl ještě uzavřít strategické spojenectví s Českým Telecomem a jeho dceřiným Eurotelem. Přesný obsah uzavřené dohody naznačily tiskové zprávy jen velmi povšechně. Z dostupných signálů však lze soudit, že jedním z pilířů byl společný postup při vývoji a hlavně nasazení technologií IPTV (na pevných linkách) a mobilní televize (podrobněji) . Snad netřeba dodávat, že na platformě Microsoftu.
Nicméně v době, kdy se strategické spojenectví uzavíralo, nikdo ještě netušil, jak dopadne další pokus o (do)privatizaci Českého Telecomu. Na rozdíl od toho předchozího dopadl úspěšně a novým většinovým majitelem se stala španělská Telefónica. Ta již měla v oblasti IPTV (i televize v mobilu) vybráno – nikoli řešení od Microsoftu, ale od Lucentu. Svá řešení dokonce již nějakou dobu provozuje na řádné komerční bázi.
Důsledkem je to, že původní plány na „microsoftí IPTV“ se v Českém Telecomu nerealizovaly. Když koncem roku 2005 Český Telecom přece jen spustil testovací provoz své IPTV platformy (a to neveřejný, jen pro vlastní zaměstnance), podle dostupných informací použil stejné technologické řešení jako jeho mateřská Telefónica. V případě Eurotelu je strategické spojenectví s Microsoftem naplňováno hlavně v oblasti mobilního přístupu k firemnímu back-endu, pro segment SME. Televizi v mobilu Eurotel v mezidobí skutečně spustil v rámci své sítě UMTS/3G, ale ani zde nejde o žádné „specificky microsoftí“ řešení.
Legislativní smršť
Počátkem roku 2005 se poslancům konečně podařilo schválit vládní návrh zákona o elektronických komunikacích (sice až napodruhé, přehlasováním pozměňovacích návrhů Senátu) – a tak bylo jasné, že k 1. květnu 2005 nabude zákon účinnosti jako zákon č. 127/2005 Sb. Ovšem jen pár dní před tímto datem, konkrétně 25. dubna 2005, došlo k zajímavé a významné události, když regulátor (Český telekomunikační úřad, ČTÚ) vydal hned čtyři nová rozhodnutí a jeden dodatek (podrobněji). Tolik jich nevydal snad ani za celý předchozí rok a nyní stihl vše v jednom dnu. Že by si vše potichu „syslil“ někde v šuplíku a pak vytáhl na denní světlo naráz, doslova v předvečer účinnosti nového zákona? Důležité je, že to bylo stále ještě za starých „pravidel hry“ (tj. podle původního zákona č. 151/2000 Sb. o telekomunikacích), a tedy ještě před nástupem zcela nových „pravidel hry“.
S dnešním časovým odstupem si dovolím zhodnotit dvě z tehdejších rozhodnutí jako vcelku přínosná. Jedná se o mírné snížení cen za hlasovou terminaci v pevných sítích a o výraznější snížení cen za zpřístupnění místních smyček (jejich vzetím do regulace, do té doby šlo o ceny neregulované). Právě toto snížení cen následně povzbudilo celý segment „unbundlingu“, který se začal přece jen dynamičtěji rozvíjet.
Alespoň částečně kladně si dovolím zhodnotit další rozhodnutí v rámci „regulační smršti“ – zrušení volných kreditů v měsíčních paušálech Českého Telecomu (které regulátor kdysi sám nařídil). K tomuto „A“ však regulátor už neřekl odpovídající „B“, kterým by adekvátně snížil výši měsíčního paušálu. Ty ponechal prakticky beze změny (resp. snížil je jen opravdu kosmeticky), takže celkový efekt byl pro koncové uživatele citelným zdražením. Následné hodnocení Českého statistického úřadu vyčíslilo zvýšení hladiny spotřebitelských cen na 15 procent. A to ještě regulátor přitvrdil některá další omezení. Třeba to, že na telefonní lince s tarifem Mini nelze provozovat ADSL. Řadě zájemců o ADSL, kteří ale nemají zájem o hlasové služby Českého Telecomu, tak regulátor udělal pořádný škrt přes rozpočet – donutil je přejít na některý z dražších tarifů. To je velmi nepříjemné i kvůli nástupu internetové telefonie jakožto alternativy k telefonii klasické. Zájemcům o internetovou telefonii tak regulátor zvýšil bariéru, která jim stojí v cestě a kterou musí překonávat, chtějí-li se odpoutat od břemene telefonie klasické.
Negativně musím hodnotit i další z balíku dubnových rozhodnutí regulátora, vydaných v předvečer účinnosti nového zákona. Jde o rozhodnutí týkající se ADSL v režimu propojení, ve kterém regulátor zavedl nutnost platit Českému Telecomu poplatek za nadhovorové pásmo ve výši 158 korun (podrobněji). To prodražilo režim propojení u ADSL natolik, že se pro alternativní operátory stal nevýhodným – a svou pozici tak upevnil přeprodej velkoobchodních služeb ADSL od Českého Telecomu (fungující v režimu přístupu). Rozdíl mezi režimem propojení a přístupu je poměrně subtilní, ale propojení obecně dává alternativním operátorům více prostoru ke tvorbě produktů podle vlastních představ, a tím i možností Českému Telecomu v něčem reálně konkurovat. Však také důsledky na sebe nenechávají čekat: zatímco v celoevropském průměru podíl tzv. inkumbentů (dříve monopolních operátorů) na trhu DSL klesá, v ČR naopak roste a dnes je někde na 80 procentech. A to není zdravý trend.
Asi nejvíce negativní hodnocení mám pro páté rozhodnutí regulátora z dubna 2005, kterým výrazně (až o 70 procent) snížil terminační poplatky za internetový dial-up. Tedy to, co Český Telecom odvádí alternativním operátorům v rámci modelu „Internet zdarma“, pokud se uživatelé připojují právě přes alternativní operátory. Dopady jsou dva:
- výrazné snížení terminačních poplatků otevřelo prostor k adekvátnímu snížení koncové ceny za dial-up. To se ale nestalo a Český Telecom tento prostor absorboval celý (a vlastně si ještě přisadil, jelikož cena dial-upu v mnoha tarifech spíše stoupla, než klesla). Takže koncový zákazník nic neušetří (spíše naopak), ale Český Telecom na každé provolané minutě vydělá více,
- snížení terminačních poplatků výrazně zasáhlo alternativní operátory, kteří dial-up na modelu „Internet zdarma“ poskytovali. Ti se nyní s Českým Telecomem hádají o to, zda nové (a výrazně nižší ceny) platí automaticky od účinnosti rozhodnutí regulátora, nebo až od nové dohody mezi nimi a Českým Telecomem. Ale i to je nejspíše dočasná záležitost, jakási „předsmrtná křeč“, zatímco v delším výhledu se nová cenová hladina nejspíše prosadí tak jako tak – a pro alternativce pak poskytování stejné služby (na stejném modelu Internet zdarma) nebude ekonomicky únosné.
Celkově si toto rozhodnutí dovolím zhodnotit jako (perspektivní) likvidaci modelu „Internet zdarma“ v podání alternativních operátorů. K tomu je ale vhodné dodat, že později (ve druhém pololetí 2005) regulátor otevřel cestu alternativám k modelu „Internet zdarma“, když rozhodl spor mezi Českým Telecomem a společností Tiscali o režim FRIACO (o paušální zpoplatnění internetové originace). Vyhověl totiž společnosti Tiscali, které Český Telecom musel režim FRIACO nabídnout – a jelikož ten nesmí žádné alternativce diskriminovat, raději sám nabídnul FRIACO všem. Díky tomu mohla koncová cena dial-upu výrazněji klesnout (alespoň v nabídce Tiscali Flexi), ovšem jeden z významných atributů dosavadního modelu při tom vzal za své: už nejde o celoplošný přístup, tedy z jakékoli telefonní linky (což je výhodné třeba na cestách). Nyní, při využití režimu FRIACO, je vše vázáno na konkrétní telefonní linku. Nabídka nových služeb navíc platí jen v některých lokalitách a nikoli plošně.
Ale o tom si znovu povíme v dalším pokračování tohoto ohlédnutí za rokem 2005, který byl na významné události opravdu bohatý. Stále jsme se ještě nedostali k samotnému zákonu o elektronických komunikacích, k (do)privatizaci Českého Telecomu, k digitalizaci televizního a rozhlasového vysílání či ke spuštění mobilních sítí 3. generace.
